Phoebe a Král

41

Seděla jsem na zemi zády opřená o chladnou zeď a ve velmi nepohodlném brnění a sledovala jsem plamen svíčky, jak se sem tam zakomíhá díky větru, který tady profukuje. Po mé pravici seděl Tobias a polevici Alex, naproti Thomas a ten měl polevici Killiho a po pravici Max. Všichni jsme jen seděli a mlčeli. Buď jsme mluvit nechtěli nebo nikdy nechtěl plýtvat časem.

Myšlenkami jsem byla u své sestry, která teď někde sedí u brány a čeká, na první známku slunce, aby mohla vyhlížet armádu a otevřít bránu. Myslela jsem na Sebastiana, co teď asi dělá? Pravděpodobně, jsou už někde blízko jen odpočívají, aby nabrali poslední zbytky sil a vrhli se na pevnost.

Přemýšlela jsem nad Celestou, která teď je doma asi se o nás bojí, přemýšlela jsem i nad Haesin, která po otcově smrti zmizela a nic po sobě nezanechala. Kam mohla zmizet? Co má v plánu?

Myšlenku jsem věnovala i Dianě, která se stejně jako má sestra propadla do země a už se nevrátila. Co se sní stalo nikdo nevěděl a nikdo se o to zvlášť nezajímal. Nikomu nechyběla, i když možná Odri.... Ta se také stáhla do ústraní s příchodem války. Opevněla se na tom svém zámečku a nevystrčí z něj nos. Byla v bezpečí, ale byla sama.

Nejvíc jsem však přemýšlela o Astrid a Christianovi. Jak to asi Astrid zvládá? Vést zemi starat se o svého synovce. Myšlenka na Chrise mě bolela u srdce. Můj malý chlapec, můj malý syn, můj malý princ. Jestli už se pokusil něco říct a nebo lést po čtyřech, ale to už asi ano.

,,Co se stane až to skončí?" ozval se Killi, který strkal prst do svíčky.

,,Jak to myslíš?" nechápe Thomas. ,,No jakože, když vyhrajeme tak co se stane?" ,,Vrátíme se domů." odpovím. ,,Jsem sirotek, nemám domov." tohle byla velmi zajímavá skupina lidí, která neměla zrovna dvakrát hezkou minulost. ,,Mí rodiče zemřeli při požáru." podělí se o svou minulost Killi. ,,Umřel mi tam i bratr Billi." ,,To mě mrzí chlape." poplácá ho Thomas po rameni. Killi pokrčí remenem. ,,Už je to dávno, už na to nemyslím." řekne, jenže nám všem bylo jasné, že na to myslí každý den. ,,Ocitl jsem se na ulici a žebral o jidlo. Ve Východním království byla a stále je špatná ekonomická situace. Lidé tam hladoví. Tahle válka zemi zničí. Vyrostl jsem a ujala se mě armáda, která mě naučila bojovat, ale hlavně přežít. Neumím psát, číst, tančit. Umím se jen ohánět mečem, opíjet se a hrát karty." po jeho slovech nastane ticho, každý jsme se vrátili k naší minulosti.

Já k matčině smrti.

,,A co když prohrajeme?" zeptá se tentokrát Max. ,,My vyhrajeme." řeknu rozhodně, nic jiného nepřicházelo v úvahu.,,I tak, co když nevyhrajeme?" zeptá se znovu. ,,Zemřeme." odpoví tiše Alex. ,,A nebo zůstaneme v otroctví." přisadí si Tobias. ,,To nejde!" rozkřikl se Max. ,,Mám doma ženu a roční dcerku...." ,,Ty máš dceru?" zeptá se Alex překvapeně. ,,Já ne, ale moje žena Marina ano." Dvakrát překvapeně zamrká. ,,Marina?" ,,Ano," souhlasí. ,,Marina je moje žena, kterou jsem si vzal jako těhotnou, po té co jí znásilnili. Elka je krásné dítě." ,,Takže čerstvě ženat?" zeptá se Killi. ,,Ano dva měsíce před tím než mě odvedli."

,,Jak ses dostal k armádě?" zajímá se Thomas. ,,Můj bratr tam šel a já ho nemohl opustit, tak jsem s ním prošel výcvikem, vzalo mi to čtyři roky života. Pak jsem další čtyři hlídal na hradbách, než jsem se dopracoval k tomu co jsem."

,,A tvůj bratr??" zeptám se váhavě. ,,Kde je?" ,,To nevím, už rok jsem ho neviděl. Zmizel."

Na všechny jsem se pomalu podívala.

Killi přišel o rodinu, když byl malý a armáda, byla jedinou, kterou měl.

Alex, to dělal kvůli své milované, aby si jí jednou mohl vzít.

Max je ženat, přesto stráta bratra ho hodně změnila a zasáhla. Možná proto byl vojákem a ne ničím jiným.

Tobias přišel o všechny a o všechno, když už byl starší. Přišel o ženu, kterou miloval i o rodinu.

Thomas, nemohl mít děti a tím se nikdy nestane otcem. Možná proto se tak má k Sam, ona ty děti má. Thomas byl taky levoboček krále.

Všichni mají něco s čím se musí poprat. A každý den se vrací k těm svým a přemýšlí, kdy příjde ten den až člověk nebude mít jinou možnost a svým démonům a problémům se bude muset postavit čelem.

,,A co teď?" ozve se z rohu místnosti Alex. Všichni si vyměnili vážné pohledy a pak se otočili na mě a na Tobiase, na kterého kývnu, aby mluvil. ,,Až se ozvou trubky a brána se otevře. Vy.." ukáže na Killiho a Maxe. ,,vylijete na schodech stromovou mízu, aby se nedostali do zbrojnice. Výte, kde to je?"
kluci i hned souhlasně přikývnou.

,,Thomas zneškodnil na hradbách ohně, takže až se budou snažit signalizovat pro svou armádu, která jena pláních..." ,,Nebudou se moc spojit." skočí mu do řeči Killi. ,,Přesně tak." souhlasí Thomas.

,,Thomasi vrať se k Sebastianovi, řekni mu, že jsem dorazili všichni. Určitě bude chtít bojovat s Darkem. Najde si ho. Zůstaň s ním." ,,Jistě." skloní hlavu.

,,Alexi," otočím se na vojáka. ,,ty najdeš Sophii a dostaneš jí k armádě. Zůstaneš s ní a s Davidem po celou dobu. Ručíš mi za to, že se jí nic nestane. Najedeš jí u brány." při mích slovech Alex třikrát přikývl.

,,A co vy?" zají má se Thomas. Vyměním si s Tobiasem pohled. On poznal, že chci najít Darka a postarat se o to, aby zemřel dřív než se k němu Sebastian dostane. Vyčetl jsem mu to ve tváři.
Tobias lehce sklonil hlavu. Půjde semnou.

,,My zabráním pohromě."

Thomas se chtěl hádat, ať mu řeknu co mám na mysli, ale nestihl to. První paprsky dne ozzářili mísnost.

Ostře se nadechnu.

Trubky oznámili, že byla spatřená armáda.

Sophie teď určitě otevírá bránu.

,,To zvládneme." položí mi ruku na rameno Alex. ,,Jo... zvládneme. Uvidíme se až to skončí...."

Aspoň doufám....

Čauky mňauky. Jsem zde! Mám novou kapitolou. Líbí?