Phoebe a Král

38

V tichosti jsme projížděli pustou krajinou. Tábor jsme už dávno nechali někde za sebou a mě bylo tak nějak těžko.

Co když už ho neuvidím? Představa, že se mu něco stalo a kdybych byla u něj tak jsem tomu mohla zabránit mě děsila. Uklidňovalo mě jedině pocit, že jsem tu měla být. Něco mi říkalo, že tak to má být.

Když vycházelo slunce dala jsem příkaz zastavit a slést z koní. Jeli jsme doslova celou noc. Za chvíli budeme u pevnosti. Naše armáda by měla za chvíli vyrazit.

My jedeme delší cestou a pevnost obíždíme, abychom nepotkali přichystané linie, které budou hlídat pevnost a abychom nepotkali zvědy, kteří by donesli našemu nepříteli správu o naší skupince.

Seděla jsem se svou sestrou na jedné z klád a pozorovala jsem naše koně jak se v klidu pásli. Všichno bylo až moc v klidu až moc ponořené v tichu. Jako by se nic nedělo a přesto mi srdce bylo jako na poplach a v rukách mi škubalo při nutkání  něco
dělat.

Tomuhle se říká ticho před bouří a ta bouře bude krutá.

,,Jak to nesl?" zeptám se své sestry. I když jsem skoro šeptala, můj hlas se roznesl celou krajinou. ,,Nic moc, nejdřív mi to zakazoval, pak se vztekal vyhrožoval mi, že mě nechá hlídat a že mě nikam nepustí. Nakonec mě prosil. V životě jsem ho neviděla takto strápeného." svěří se mi Sophia.

Vezmu do ruky klacík a začnu kreslit do hlíny  různé tvary, to co mi zrovna přišlo na mysl. 

,,Nemusela si jet semnou. Zvládla bych to." řeknu. ,,Já vím že jo, ale do tohodle jsme šli spolu a tak to spolu dokončíme."  usměju se. I když se mi nelíbila představa, že má sestra riskuje takto život byla jsem ráda, že tu semnou je. Navíc se to I hodilo kvůli prckovi u vnitř mě. Pokud nepotratím budu věřit na zázraky.

,,Co Sebastian?" vyslovení jeho slova ve mě vyvolali pocity jako bych se dusila. Co když jsem ho viděla naposledy? ,,Nebral to moc dobře, ale nic jiného než souhlasit mu nezbylo." rozprostře se ticho. Nebylo však nepříjemné. Naopak.  Částečně i ukliďňovalo.

,,Ty nemáš strach Phoebe?" zeptá se po chvíli Sophia. Měla bych ho mít? Ano měla. Tolik věcí se může zvrtnout, spostu věcí nemusí vyjít. Ale tohle je válka, tady není nic jisté. Válka si bere lidské životy a nechává po sobě krvavou stopu a padlé. Jenže válka neudělá smetiště jen na poli. Nezasáhne jen přeživší pokud nějací jsou. Zničí i ty co do války vůbec nevstoupili. Ty slabé nebo nemocné. Děti, ženy, stáří lidé. Někdo je musí chránit. A já musím chránit své může. Jenže kdo ochrání mě a mou rodinu?

,,Ano Sophie mám strach." souhlasím nakřáplím hlasem. ,,Bojím se, že jsem včera Sebastiana viděla naposledy. Bojím se, že už nikdy nespatřím Thomase, Astrid  a hlavně, že už nikdy neuvidím Chryse. Že neuvidím jeho první krůčky ani ty velké. Mám strach, že příjdu o tebe. Spoustu věcí se nemusí povést. Ano, mám strach. Ale strach nás probouzí. Nutí nás ukázat co v nás je. A je to strach, kdo vyburcuje naše tělo k výkonu, který nám může zachránit život.
Doufám... ne. Já vím že mi dvě to spolu však zvládneme. Zachráníme náš svět a naší rodinu."

,,Spolu až do konce." řekne a chytne mě za ruku. ,,Až úplně na okraj." 

Blonďatý vojak se knám přiblížil a podal nám měch s vodou.

,,Takže jaký je plán?" zeptá se hnédovalsí Noah a posadí se na zem naproti nám. Jeho kamarád ho napodobí a posadí se vedle mě na kemen stromu. 

,,Musíme se nepozorovaně dostat do pevnosti." řeknu.  ,,Vždyť je to nedobitná pevnost." skočí mi do řeči Noah. ,,Ano to je, ale nic není dokonalé a ani tato budova ne." ,,Má sestra má pravdu. Odvodním kanálem se musíme dostat dovnitř. Polovina se vydá k bráně, aby jí otevřela až se objeví naše armáda. Druhá polovina se vydá hledat první skupinu, která by měla škodit." připojí se moje sestra.

,,To je dobrý plán. Riskantní ale dobrý." souhlasí Tobias. ,,Děkuji." usměju se. ,,Smím být tak troufalá a zeptat se. Vás do armády naverbolvali nebo jste stoupili dobrovolně už dřív." Nohach si promnul zátylek.

,,No. Nevím jak Tobias, ale mě naverbovali. Měl jsem se ženit." ,,To mě mrzí." ,,Mě taky, ale až se vrátím tak si to vynahradíme."   ,,Jak se jmenuje?" zajímá se Sophie. ,,Ester." odpoví a při vzpomínce na ní se mu tak zvláštně zalesknou oči.

,,A ty?" otočím se na Tobiase. Pokrčil rameny. ,,O rodinu jsem přišel už hodně dávno. Má snoubenka zmizela a můj jediný bratr zemřel na dědičnou nemoc jako moje matka. Otec spáchal sebevraždu, než aby žil bez ní. A tak jsem zůstal sám. A co dělat s časem, který jsem měl...? Přihlásil jsem se do královské armády před čtyřmi lety." vytřeštím na něj oči. Tohle jsem vážně nečekala.

,,Moc ... moc se omlouvám nechtěla jsem..." ,,Nemusíte se omlouvat." zarazí mě a odejde.

,,Ne všechny životy jsou růžové a zahalené ve zlatě." řekne Noah sledující odchod svého parťáka.

,,Proč vás král vybral?" ozve se Sophie. ,,Tobias je nejlepší z nejlepších, i když je tako mladý. Tím že nemá co strati a riskuje hodně získává, ale jednou se mu to vymstí. Domnívám se, že mě vybral protože patřím k nejlepším vojákům z mého oddílu a můj kapitán mě chválí." 
,,Půjdu za ním." oznámím jim ignorující Noahovu odpověď

Najdu ho sedět u potoku, házet kameny do vody. Posadím se vedle něj.

,,O matku jsem přišla jako hodně malá. Můj otec nemohl vychovávat tři dívky a tak jsem se toho musela ujmout já. Byla jsem ještě dítě. Její odchod mě zničil. Další rána přišla když mi zemřel otec. Zabili ho kvůli této válce. Na mě i na mého syna byl spáchán pokus o vraždu. Každý den se budím v hrůze že mé rodině někdo ublížil. Vím jaké to je někoho stratit a znovu to zažít nechci. Stejně tak dobře to zná i můj manžel. Přišel o oba rodiče."

,,Ano vím otom že vám zabili otce. Prý to byl hlavní důvod proč se Morgan rozhodl bojovat. Proč král, váš manžel vytáhl do boje. Kvůli pokusu o vraždu na vás a jeho syna a kvůli smrti svého tchána."  ,,O tom nic nevim, ale možné to je" řeknu popravdě. Vytrhnu trs trávi a hodím ho do vzduchu.

,,Děkuji." řekne. ,,Za to nedělejte."  ,,Měli bychom vyrazit." ,,Ano to měli." souhlasím a vytrhnu další trs trávy, který následně odhodím. Za necelé dvě hodiny budeme na místě.

Mám v plánu vydat dnes víc jak jednu kapitolu, minimálně ještě jednu, ale tu vydám až dýl.

Tak co těšíte se na to co se stane???