Phoebe a Král

28

Trvalo to 3 dny. 3 dny tvrdé práce trvalo než jsem si vydobila dostatečnou autoritu. Tři dny, na to že jsem jejich královna bylo moc.

Dnes už jsou to tři  týdny co Sebastian odjel. Přišel mi od něj dopis, kde psal, že  mají za sebou úspěšně vyhranou jednu bitvu, ale že armáda nepřítele je odost větší než se zdá.

Bála jsem se o něj. 

A abych zabila volný čas, který se mi občas naskytl byla jsem v knihovně, sbírala data o zakázaných ostrovech a hledala jakékoliv zmínky o Darkovi.  Ale našla jsem jen dvě knihy, jakoby někdo nechtěl abychom věděli o tom místě všechno.

V knihách byl hlavně popis ostrovů. Byli to ve skutečnosti dva ostrovi spojené do hromady úzkým pásem skal. Tyto ostrovy by se dali považovat svou rozlohou mezi kontinenty. V dřívějších dobách se králové snažili na ostrovech těžit nebo pěstovat ať ostrovy měli jakéhokoliv vlastníka. Podle záznamů se však nikomu nepodařilo něco pěstovat, nebo vytěžit a ostrovy se prohlásili za neobyvatelné. Po několika letech se na ostrovy zapoměla až král, Sebastianův pra, pra, pra, pra dědeček navrhl udělat z ostrovů vězení a všichni Králové s tím souhlasili. Prý tam byli lidé odsouzeni za ty nejhorší zločiny, tedy za zabití nebo zradu vlastní země. 4 generace tomu tak bylo. A pak se jednoho krásného dne ostrovy jako vězení přestali používat co se dělo pak nikdo neví, nejsou o tom žádné záznami.

Bylo to frustrující. Kde se najednou vzalo tolik lidi? Aby vytvořili armádu, která bude o dost  větší než naše armáda?

Ale abych nebyla jen negativní. Před týdnem se vrátil David. Před skoro dvěma roky odjel splnit nějaký Sebastianův úkol a vrátil se ženat! Dámy a pánové David se oženil. S Astrid se nám podařilo z něj vymanit že se jmenuje Caroll, a že je to brunetka. A že už se mohl dávno vrátit, ale kvůli ní zůstal a Sebastian o tom věděl! Až ho zase uvidím tak ať si mě nepřeje....

Pokud ho ještě uvidím.

Zrovna jsme byla na  zasedání  lordů. Od Bastiana jsem věděla o co tu půjde. Nechal mi dost podrobný seznam všech možných situací, které můžou nastat a jak je kdyžtak řešit. Abych řekla pravdu  ten jeho seznam jsem si nikdy nepřečetla. O   zasedání  lordů se často zmínil, když na ně nadával. Já jako první bych rozhodně pozměnila název, tohle  nebylo zasedání  lodrů tohle, byla válka lordů a kamený stůl předemnou bylo bojiště.

Všech sedm lordů sedělo okolo kamenného kulatého stolu, křičelo na sebe házelo po sobě vším co jim přišlo pod ruku a já měla pocit, že ten kdo udělá největší bordel a rámus tuhle jejich válku vyhrává.

Zhluboka jsem dýchala.

,,Pánové!" snažil se je uklidnit David, který teď byl mou pravou rukou s Astrid, která uvítala nějakou práci, aby se nemusela soustředit na to, že Thomas je teď někde s mím manželem a bojuje o život. 

,,No tak pánové!" zkusí to znovu, nic.
,,Pánové prosím vás uklidněte se!"zvýšil hlas, ale nic se nestalo. Povzdychnu si. Prudce se postaví a dlaněmi udeřím do stolu.

,,Můžete sakra  zavřít hubu!" zařvu. Celá místo zmlkne tedy skoro až na jednoho zrzavého lorda.

,,Ale vaše vísosti..." ,,Umíte alespoň na chvíli držet jazyk za zubama lorde Wailde?" zrzek zmlkl a sklonil hlavu.  ,,Můžete se laskavě chovat jako lidi? Tohle není blázinec! Tohle je shromáždění lordů, tady se má diskutovat o věcech, které by se měli změnit a o tom jak vám zkvétá nebo naopak kolabuje panství a místo toho vzduchem lítají  věci a vy na sebe řvete jak neandrtalci." na konci mého proslovu už jsem nekřičela mluvila jsem klidným vyrovnaným hlasem. Odkašlu si. ,,Tedy zvládnete to pánové? Zvládnete se chovat, jako lordové?" muži po sobě pokukovali asi nebyli úplně zvyklí, že je seřve žena navíc jim rozkazuje. To velmi ublíží jejich egu.