Phoebe a Král

49

Seděla jsem ve svém křesle a v náručí držela Christiana. Za pár dní mu bude jeden rok. Jsem ráda že jsme se stihli vrátit takto brzo. Hned jak sultán odjel jsme odjeli i my. Už dva týdny se řeší v jakém stavu je nyní království. Vypadá to však že válka ho tolik nezasáhla po ekonomické stránce. Spíše poddaným vzala milované.

Hned druhý den co jsme přijeli jsme s Christianem měli proslov na balkoně před celým královstvím. Mluvili jsme o válce a naději. Mluvili jsme o tom že nikdo neumřel zbytečně. Všichni kdo zemřeli, zemřeli pro naše nové zítřky. Mělo to motivovat a říct lidem, že jsme s nimi. Povedlo se to, ale tyto slova bolela jako kudla do srdce. Všem se vybavili vzpomínky, které by nejraději zapomněli.

Tobiasova smrt, Haesint smrt, ten strach v očích nepřátel.

Chris mi seděl na klíně a pohrával si s plyšovým koníkem. Měla jsem hodně práce co se týče úprav zámku a různé papíry. Sebastian měl  samé porady. Na žádnou jsem nesměla kromě porady Lordů. Doslova mi to přenechal.

Usmála jsem se a pohladila jsem ho po vlasech.

Všichni byli nadšení že jsou doma až na Thomase. Byl zamlklí a i když Astrid rád viděl něco bylo špatně. Myslela jsem si že za to může Samantha, která nepřežila. Andrea a Will zůstali bez matky a Thomas se snaží přesvědčit jak Astrid tak Sebastiana  aby si je mohl nechat. Teď je často pryč. Jednou se vrátil úplně mokrý bez všech penězů co měl a opítý. Po téhle ukázce už s ním Astrdi nepromluvila. 

Alex před pár dny poslal vzkaz o zasnoubení s Ellii.  Noah se vrátil domů s oceněním od Eriena, že hlídal a byl s jeho snoubenkou. Killi zemřel dostal mečem do břicha a než se k němu dostala pomoct, jako ke mě, zemřel. A Max?  Ten se vrátil ke své ženě a dceři.

Ozve se zaťukání. ,,Dále?" zavolám a zvednu se i s Chrisem v náručí, abych ho mohla dát do ohrádky, kde si bude moct hrát.

Dveře se otevřou a dovnitř nakoukne služebná.

,,Výsosti mám pro vás dopis."  řekne služebná a ukloní se. Christiana položím na zem a on si sedne ke kostičkám. Převezmu si dopis.

Ve skutečnosti to byli dva dopisy v jedné obálce.

ERIEN A SOPHIE

Až zazní svatební zvony
A ozvou se krásné tóny
Kráčet vždy společně po boku
Za každého těžkého kroku
S oznámením teď přicházíme
Doufáme že na naší svatbu dorazíte

Princ Erien I. z Ilindrisle a princezna Sophie z Alarie

Podpis: Král Samuel III.

Pane bože! Moje malá sestřička se bude vdávat! Rychle jsem otevřela ten druhý.

Milá sestřičko, Jistě sis už přečetla pozvánku.  Budu se vdávat! Ano. Vážně se to děje! A za muže, kterého miluji. Možná se divíš proč je svatba takhle brzy po konci války. Vlastně teď jsou to dva týdny a svatba už je za tři dny.

Vysvětlení je jediné. Chceme předejít skandálu. Víš že by bylo hodně špatné kdyby se budoucímu královi narodilo dítě ale jeho matku by si ještě nevzal? Ano jsem v očekávaní. Zjistila jsem to hned jak jsme přijeli. Erien mě poslal na všemožné vyšetření protože mi nebylo nejlépe a zjistili jsme tutu novinku. Svatba je na rychlo ale mělo by být vše v pořádku. Prosím tohle zatím nikomu neříkej... když tak Sebastianovi. Nikdy jiný to neví, a chceme aby to tak zůstalo ještě aspoň dva tejdny.

Mám tě ráda.

S láskou tvá sestra. Princezna Sophie z Alarie

Služka stále stála uprostřed mistnosti a a sledovala jak se usmívám čím dál tím víc.

,,Ať příjde za Chrisem chůva."  řeknu. Služebná přikývne a rychle odejde. Kleknu si ke svému synovi, který na mě ihned otočí svou pozornost. ,,Budeš mít bratrance nebo sestřenici. Můj malý princi." zašeptám a pohladím ho po vláskách.

,,Máma." řekne. Pane bože. ,,Ty jsi mi řekl máma." vykřiknu radostně. ,,Máma." zopakuje. ,,Ano to jsem já!  Jsem tvoje máma." usměju se a políbím ho nos. ,,Jsem tvoje maminka a vždycky s tebou budu. To ti slibuji."

,,Máma."

●●●

Bez klepání jsem vtrhla do Sebastianovi pracovny. Seděl kolem dlouhého stolu s několika muži. Stuhnu a  udělám krok zpátky.

,.Výsosti." promluví můj manžel s kamennou maskou na tváři. Viděla jsem na něj že se zlobí. Ostatní muži sklonili hlavu a všichni čekali co se stane.

Z toho že Chris mluví a ze svatby a z toho že budu teta jsem úplně zapomněla že má důležitou schůzku.

,,Můj Králi." řeknu a ukloním se mu. 
,,Co si přejete?" zeptá se. ,,Mluvit s vámi." odpovím popravdě. ,,Ale mohu počkat." dodám a chci odejít.

,,To není třeba. My jsme skončili." odpoví a kývne na muže u stolu. Ti se začnou zvedat a balit si věci. Svému Králi vyseknou úctivou poklonu, a když prochází kolem mě tak skloní hlavu.

Když osamníme Sebastian se v židli zhroutí. ,,Neříkal jsem ti ať mě dneska nerušíš?" zavrčel a složil si hlavu do dlaní. ,,Moc mě to mrzí." řeknu popravdě a sednu si vedle něho na židli.

,,Co si potřebovala Phoebe?" ,,Chris řekl první slovo." řeknu opatrně. Bastian zvedl hlavu a vztek byl skoro pryč. ,,Vážně? Co řekl?" ,,Mami."  Bastian se ušklíbl. ,,Přístě řekne táta." oznámí mi. Pobaveně pokrčím rameny. ,,To se ještě uvidí." Sebastian se natáhl pro mou ruku a pevně jí sevřel a políbil hřbet ruky.  ,,To taky není úplně důvod proč jsem tady."

,,Aha? Něco se stalo? Něco v zámku? Tobě? Není ti dobře? Nebo Astrid a Thomas?" ,,Mě je dobře, to s Astrdi a Thomasem se musí vyřešit." ,,Ano já vím." zamumlal sklesle.

,,Sophie se bude vdávat." řeknu.  ,,Vážně ? Takhle brzo po... válce?"  ,,Ano, Sophie je... v očekavaní." ,,Takže já budu strýc." ,,Ano." zazubím se a sleduji jak jeho zlost úplně zmizí a nahradí ho chtíč.

,,No když nad tím tak přemýšlím. Nový život v království by přinesl i novou naději na lepší zítřky a nám dva radost a do zámku více klidu." pobaveně se ušklíbnu. A sleduji jak se zvedá ze židle a jde ke mě.

,,Co tím chcete naznačit milosti?" dřepne si vedle mě. ,,Nic moc. Jen že už jsem dlouho neměl svou ženu a dětský smích by to tu oživil." odhrnul mi vlasy na stranu. Potichu se rozesměju.

Sebastian se naklonil a začal mě líbit na krku. Zakloním hlavu, aby měl lepší přístup.

Teď už snad bude jen a jen lépe

Tak a je to..... 🥰🤗🤪🥳❤️‍🔥 Na vyžádání vydávám kapitolu už dnes. Doufám že se vám líbila.