Phoebe a Král

48

Stála jsem u prostřed tábora a sledovala pobíhajíc vojáky. Byl konec války, všichni balili. Brzy se vrátíme domů. Konečně se vrátím za svým synem. Můj malý chlapečku, jak moc mi chybíš.

Nevím jak dlouho jsem tam stála a pozorovala ten rozruch kolem sebe. Alex, který se ode mě nesměl hnout stál hned vedle a stejně jako já ten chaos pozoroval. ,,Těšíš se domů?" zeptám se ho.

,,Ano." souhlasí trochu nervózně. ,,Věřím že po udělení hodnosti Vévody vám Ellii určitě dá." Alex vytřeštil oči. ,,Ale to nejde!" vypadne z něho. ,,A to proč? Jsem královna a titul vévody mohu dát komu chci nebo ne?" ,,To ano ale..." ,,Jsi mi věrný, vždy po mém boku. Chci ti nějak poděkovat a navíc slíbila jsem ti to a já slíbi plním." to co udělal jsem nečekala. Padl na obě kolena a sklonil hlavu. ,,Děkuji vám má paní."

Usměju se. ,,Postav se a nešpiň si kolena." Alex se postav a v očích měl vděk. ,,To já děkuji tobě." jen doufám že na tebe Ellie stále čeká.

,,Paní! Královno! Výsosti!" křičel voják, který se k nám rychle hnal. ,,Co se děje?" zeptám se když se konečně vydýcha že je schopen mluvit. ,,Přijíždí!" dostal ze sebe mezi nádechy. ,,Kdo?" nechápu a polil mě studený pot. Tohle mělo skončit a kdo přijíždí. ,,Mluv." vybídnu ho netrpělivě znovu. ,,Sul... sultán a... a Lady Cel... Celsta." Cože!?

Co tu u všech svatých dělá Sultán a Celesta?

,,Zaveď nás k nim." ozve se Alex, který se z nás dvou vzpamatoval první. ,,Jistě." souhlasil voják a vydal se na západ, kudy jsme přijeli minule my. Ještě za chůze si kontroluji meč a schované dýky. Člověk nikdy neví že?

Zamžourala jsem do slunce abych rozeznala postavi na koních. Voják, který nám tutu informaci přinesl se nemílil. Opravdu. Sultán po boku Celesty jeli na bílých koních obklopení kolem čtyřiceti vojáků.

,,Ať mě někdo polije ledovou vodou." ozve se vedle mě Oliverův hlas. ,,Nechceme ho tu, tak proč přijel?" zamyšleně pokrčím rameny. Jo mýlí Olivere i já bych to ráda věděla.

,,Co se děje?" běží k nám Sophie a v patách má Eriena, který si horko těžko zapínal košili. Že bych byla brzo teta? Nic jí neřeknu a kývnu směrem k blížící se skupině. Sophie je si rukou zakryje oči před sluncem a začne zkoumat přijíždící skupinku.
,,Pro pána krále. Vždyť to je Celesta a .... a Sultán!" ,,Ano." souhlasí Erien, který svou snoubenku konečně dostihl.

,,Co tu dělá?" chce vědět má mladší sestra. To bych taky ráda věděla.
,,Drahá?" Ozve se za mými zády. Skoro nadsločím dva metry, když se ho leknu. ,,Drahý." řeknu a snažím se sklidit rozběhlé srdce. ,,Támhle." Prtem mu ukáž na blížící se skupinu.
,,Sultán..." ,,Ano a Celesta." souhlasím. ,,A to je kdo?" nechápe můj manžel a byla jsem si jistá že není jediný. ,,Celesta byla naše náhradní ,,matka". Užívala si s naším otcem. " odpovím tak potichu že mě mohl slyšet jen on. Sebastian rázně přikývl.

,,Se sultánem jsi ujedlala dohodu že?" ,,Ano." souhlasím a zahanbeně skloním hlavu. Kdyby to šlo jen jinak tehdy.... Ucítím jak mě ryche políbil do vlasů aby to nikdo nemohl zaznamenat a zašeptal. ,, Všechno bude dobré. Kdyby jsi to tehdy neudělala nemuseli by jsme tady být." snažil se mě šeptem uklidnit.
,,Phoebe ty jsi královnou Elendrie, vůdce jedné z největších armád a nyní máš respekt všech mužů v tomto táboře. Ty jsi a vždycky budeš nad Sultánem." dodal a s tím mi nabídl rámě a spolu se vydáme vstříc přijíždějící skupině.

Celesta na sobě měla tmavě hnědé šaty s kabátkem. Vlasy měla spletené do dlouhého ocopu, ve kterých se jí leskl diadem a tím všem ukazovala své postavení. Vysoké body do půl lítek byli z pravé kůže a byli ozdobené kožišinou stejně, jako kabátek. Oproti ní jsem si připadala blbě.