Phoebe a Král

40

Čekala jsem, že je budeme hledat celou noc, ale to jsem se šeredně spletla. Thomase jsem našli skoro do hodiny. Očividně měl mít hlídku, ale samozřejmě nehlídal a povaloval se v seníku.

Když mě poznal vyděšeně vyskočil na nohy a namířil na mě zbraň. Měl na sobě totéž oblečení jako měl můj vězeň. Hnědé vlasy měl rozcuchané do stran a na paži měl černou pásku.

,,Thomasi to jsem já." řeknu. ,,Phoebe." jakmile jsem promluvila Thomas sklonil meč. ,,Phoebe?" vytřeštil oči. ,,Co tu děláš?" syknul. Dojdu k němu blíž. ,,Přišli jsme za vámi. Zítra za úsvitu příde armáda. Přišli jsme vás varovat a otevřít bránu." Thomas pomalu přikývl, když spracovával co jsem mu pravě řekla.

,,Jak jste se sem dostali?" chtěl vědět. ,,Kanálem." odpoví Tobias. ,,Kanály, že mě to nenapadlo." zavrtí hlavou. ,,A ty jsi?" ,,Tobias pane." představí se voják vedle mě. ,,My jsme se připojili ke karavaně, která vezla posily do pevnosti. Vůbec si nevšimli že jsme se mezi ně vmísli." vysvětlí nám Thomas.

,,Kde jsou ostatní?" zeptám se. ,,Řekl bych že spí. Celý den jsme tahali kamenny na opevnění severní části hradeb. Schválně jsme je dávali špatně, takže by měl stačit malílý tlak a celé by se to mělo zhroutit." ,,Dobře."

,,Je tady někde místo kde bychom se mohli aspoň na chvíli vyspat? A taky nějaký brnění?" Thomas se zamračil.
,,Jendo místo tady je a nikdo tam nechodí. To brnění se pokusím sehnat."

Thomas nás vedl  prázdnými chodbami. Bylo zvláštní že jsme nepotkali žádné stráže, nebo hlídku.

,,Kde jsou všichni?" zeptá se Tobias, kterému stejně jako mě přišli divné prázdné chodby. ,,Většina spí, jiní hrajou karty a opíjí se." vysvětlí nám.

,,Tady." zastaví se u dveří a zatlačí do nich. ,,Sam?" zavolá do místnosti.  Místnost vypadala jako nějaký sklep na suroviny. Přiběhl k nám hnědovlasí chlapeček s hnědovlasou holčičkou. Dvojčata?

,,Andero, Wille. Kde je matka?" zeptá se Thomas, který si ke dvěm dětem dřepl. ,,Tady jsem." za námi se ozval mladý ženský hlas. Otočím se a v ruce pevně svírám dýku. ,,Samantho, tohle je žena mého bratra, Phoebe a tohle je Tobias. Phoebe tohle je Samantha zdejší ošetřovatelka a kuchařka." představí nás. ,,Thomasi, to jsou od tebe?" zeptá se mladá rusovláska. ,,Ano Sam, brzo to vypukne." ženě se v očích mihne záblesk strachu. Thomas jí konejšivě pohladil po tváři. No tak moment! A co Astrid?

,,Potřebuji, aby si je tu nechala přespat." požádá jí. Samantha přikývne. ,,Jistě, ale pamatuj na svůj slib." ,,Budu." slíbí a odejde.

,,Takže.... Wille, Andreo přineste deky." pošle své děti pryč. ,,Pojďte za mnou." řekne a vydá se do útrob temne místnosti. ,,Můžeme jí věřit?" zeptá se mě Tobias šeptem. Pokrčím rameny. ,,Thomas jí věří." ,,A ty?" ,,Nevím, ale nemáme na vybranou." ,,Jak myslíš."

Dvakrát jsem se přerazila o lavici, na holeni budu mít minimálně dvě modřiny. Vždy to byli hrozně hlasité a bolestivé rány. Tobias se hlavou praštil o trám tak silně, že na nějakou dobu se nemohl zvednout. Začala jsem Thomase podezdřívat, že nás chtěl zabít nebo zmrazačit a šoupl nás sem. Samantha se celou dobu omlouvala a tvrdila že už budeme na konci.

Na konec jsme na konec došli a kupodivu v celku. ,,Tady se můžete vyspat, jsou to nemocniční lůžka." ,,V kuchyni?" doví se Tobias, který si lůžka nedůvěřivě prohlížel. ,,Ano. Je to praktické, navíc nikdy už nebylo místo. Všechny pokoje, pokud se tomu tak dalo říkat, jsou plné vojáků nebo zbraní." zamračím se. Kolik jich tu je že nemají místo na ošetřovnu? Tobias se očividně zasekl na stejné myšlence jako já. Prozrazoval to jeho  úšklebek.

,,Andrea a Will vám přinesou věci na spaní. Máte hlad?" Tobias rázně zavrtí hlavou. ,,Něco k pití?" zeptám se. ,,Jistě hned přinesu." řekne a odejde. ,,Že jednou budu spát na lůžku jsem věděla, ale se zraněním." brblal Tobias, když si prohlížel na čem vlastně budeme spát. Ušklíbnu se a posadím se na lůžko, které podemnou zavrzalo. ,,Aspoň si to vyskoušíš." řeknu a sundám si všechny zbraně kromě dýk, připevněné na lýtku a druhou si nechám pod lůžkem. Lehnu si a podívám se do stropu.

,,Myslíš že to zvládneme?" zeptám se a pronesu tak své největší obavy. ,,Nevím výsosti, ale jsem si jistý že celou dobu budu s vámi. To vám slibuji a slibuji vám že se vrátíte domu k synovi." podívám se na něj. Už taky ležel v ruce se mu leskla dýka. ,,Nedávej slibuji, které nemůžeš slíbit." varuji ho. ,,Tenhle slib vám dát mohu. I kdybych měl zemřít slibuji že se vrátíte k synovi domů." ,,Děkuji ti Tobiasi.":

,,Á tady se nese pití a peřiny s polštáři." oznámí nám Samantha, která nesla sklenice s vodou a za ní kráčeli její dvě děti. Andrea mi  podá deku s polštářem a Will je podá Tobiasovi. Převezmu si i vodu, ale než se stihnu napít vytrhne mi skleničku Tobias a napije se. Pak mi jí vrátí. Když se Tobias nesesune v bolestech na zem dá mi povolení se napít. ,,Ehm to jen..." chci to Sam vysvětlit, ale ona hned zavrtí hlavou. ,,To je v pohodě. Chápu to." usměju se a plnými doušky se napiju.

Samantha nás se svými dětmi opustí a já se s vděkem ponoříme do říše snů. I když jsem si byla jistá, že Tobias nespal a celou dobu hlídal.

,,Phoebe." probral mě známí hlas. Vytáhnu dýku a přiložím jí někomu ke krku. Zamžourám na Thomasův obličej. ,,Thomasi!" vykřiknu a odtáhnu se. ,,Omlouvám se." ,,To je v pořádku Phoebe. Našel jsem ostatní a taky mám výzbroj." usměju se a pohlédnu na muže, které přišli s ním.

S Thomasem jich tu bylo čtyřu, ale mělo bych tu být šest. S úlevou jsem kývla na Alexe, který se opíral o sloup. Pak tu byli dva hnědovlasí vojáci, myslím že se jmenovali Max a Killi ale jistá jsem si nebyla.

,,Nebylo vás náhodou pět?" zeptá se Tobias, který si také všiml že jich tu je jen pět. ,,Ano z tábora nás šest vyjelo." souhlasil Alex. ,,Ale?"  čekám na vysvětlení. ,,Horna zabili." řekne nakonec Killi a Max to  souhlasně odkývá. Viděla jsem na nich že je to ještě čerstvé a tak jsem se nevyptávala, ale rozhodně to zjistím.

,,Měli by jste se obléct za dvě hodiny je úsvit." vybídne nás Thomas.

Jen souhlasím popadne brnění a Samantha mě odvede někam čemu by se dalo říkat komůrka. Asi tu spala. Oblékla jsem si brnění a pohlédla na sebe do zrcadla. Tak a je to tady za dvě hodiny to vypukne.

Vrátím se za klukama. ,,Netušil jsem že ženám tak sluší brnění." ,,Díky Maxi." usměju se. ,,Jen je škoda, že je to v tak blbé situaci." dodám. Na to už mi nikdo nic neřekl.

( jak vypadala Phoebe ve zbroji a jak zbroj vypadala máte nahoře⏫️)

Tohle je poslední díl kapitola, kterou jsem si předepsala. Nevím jak to bude teď s vydáváním.

Tyhle poslední dvě kapitoli jsem si ani nepřečetla, za to se omlouvám bude tam hodně překlepů.

ŠŤASTNÝ ROK 2024!!!!!!!