Phoebe a Král

7

Sebasitan

Hnal jsem svého koně lesem. Má krásna žena mi právě usnula v náručí. Tvrdila mi že se o sebe dokáže postarat, ale že bez mrknutí oka zabie tři muže a dva vážně zraní jen dvourčním mečíkem to jsem vážně nečekal. Měl jsem o ní obrovský strach, když nedorazila na večeři. Rianell, její služebná jak už jsem zjistil, mi všechno po dlouhém naléhaní řekla. Byl jsme vzteky bez sebe, ale zároveň mě polil strach. Strach o ní. Věděl jsem jaké hrůzy tento les, valstně tato země nabízí. Větší vztek se mě však ujal když jsem viděl jak na ní útočí. Měl jsem chuť  každého bolestně zabít.

Vztek ze mě vyprchal ve chvíli kdy  drobné ručky obmotali se kolem mého pasu a z královniných rtů vyšlo jediné slovo, Bastiane.  Měl jsem chuť jí políbit ale nakonec jsem přitiskl rty jen na její čelo. Oba jsme z toho byli dosti překvapení. Nakonec jsem se probral. Násilím jsem jí dostal do sedla a vyrazil. Dávala si pozor, aby se mě vůbec nedotkla, jenže zničehonic nic usnula a její bezvládné tělo se na mě sesypalo.

Když jsem přijel k zámku čekal na mě můj věrný přítel David. Opíral se o dveře a na tváři měl široký úsměv. Ignoroval jsem ho a donesl Phoebe do svého pokoje. Zavola jsem Rianell a tá polospící Phoebe převlékla. Jenže než kdokoliv cokoliv s tihl udělat znovu usnula  v mém křelse. Musela být velmi emocionálně vyčerpaná. Ale kdo by se jí divil.  David mi nabídl že jí odnese do jejího pokoje ale já to odmítl. Nechtěl jsem riskovat že se znovu probudí. Musel jsem uznat že i  ve spánku jí to slušelo

Phoebe  

Přetočila jsem se na bok a otevřela oči. Stuhla jsem, když jsem zjistila že má hlava neleží na polštáři ale na hrudi krále. Zvedla jsem hlavu a pohlédla na jeho spící tvář. Poslední co si pamatuji je jak jsem usínala v sedle králova koně. Chci vylést z postele ale silné ruce se obmotají kolem mého pasu a  strhnou mě zpět. Potichu jsem vyjekla. Rázem jsem ležela na boku přitisknutá  zády ke králi.

,,Kam se to chystáš královno?" zeptá se rozespale. ,,Do svého pokoje králi." ,,Jenom v mé košli?" zeptá se znovu. Sklouznu pohledem ke svému tělu, opravdu jsem měla na sobě kralovu košili. ,,Jak? Kdy? kde?"  padali ze mě otázky. ,,Klid, usnula si mi v sedle, a tak jsem tě sem přensl tvá komroná ti pomohla se převlíct, ale ty si my tu znovu usnula. Asi z  vyčerpaní emocemi. A tak jsem ti milostivě půjčil postel." ,,Dianě jí pučuješ běžně." cítila jsem jak stuhl. ,,Diana nikdy neležela v mé posteli, nikdo kromě mě, v ní nikdy neležel." řekl a víc si mě k sobě přitáhl. Nevím jak se to mohlo stát ale ukolébaná jeho pravidelným dechem jsem znovu usnula.

,,Ehmm Sebaatiane?" ,,Buď potichu nebo jí vzbudíš." ,,Víš že maš to jednaní že ano?" ,,Možná?" ,,Ty si na to zapoměl! I když nedivím se ti. Je hezká  to se musí nechat." ,,Radím ti dobře sklapi." ,,Nebo co?" ,,Buď sticha nebo se probere." ,,Musíš vylést z té postele a to jí určitě probereš."  ,,Davide sklapni." zamručí znovu můj polštář.

,,Klidně si povídejte už jsem vzhůru." otevřu oči. Tentorat jsem ležela králi na rucem zvednu se a na předloktí a podívám se na černovlasého muže. Byl to ten samí muž co mi otevřel dveře kočáru. ,,A ty jsi kdo?" zeptám se. ,,David má paní. Poslední člen tříčlené skupiny tady našeho krale." ,,To nechápu." ,,To se nedivím má paní, já váš manžel a Diana jsme společně  vyrůstali."
,,Aha."  dokážu ze sebe dostat.  A zkoumavě si je prohlédnu. ,,Ale pro vás jsem spíše, ten co se stará, aby na zámku šlo vše jak má a tahá našeho krále z poste." ušklínu se.

,,A teď vás budu muset okrást o Sebastiana výso..." ,,Phoebe." skočím mu do řeči. David se usmál. ,,Klidně, když králi nebude vadit, že hned nevztanu." s těmi slovy se podívám na Bastiana. ,,Ne." zavrtí hlavou a vstane. ,,Davide?" ,,Ano?" ,,Mohl by si prosím zařídit, aby za mnou zhruba za deset minut přišla má komorná? Rianell. A ať sebou vezme nějaké šaty."  ,,Jistě Phoebe. Jak si přeješ."

Rianell mi pomohla do oblečení a celou dobu se tlemila. Když jsem se jí ptala co se děje neodpověděla mi. Rozhodla jsem se jít na zahradu a pro tentokrá mi společnost dělala Rianell.

Na chodbě cestou ke knihovně jsem však potkala nemiliou osobu. Došla ke mě a zastavila se těsne vedle mě.

,,Prý si spala v králově posteli." zasyčí. ,,Spala, no a?"  řeknu ledově. ,,Nepleťte se mi do cesty dámo nebo to dopadne  děsivě." ,,Vyhrožuješ mi Diano?" zeptám se a nasadím masku lhostejnosti, což jí rozčílí ještě víc. ,,Varuju tě, nech Sebastiana na pokoji." chci ji něco odpovědět, ale místo toho se ozve jiný hlas.
,,Takhle s  její výsosti mluvit nebudete lady, je to vaše královna." obě se podíváme na Rianell.  ,,Jak se opovažuješ semnou takhle mluvit!" vybuchla a rozpřáhla se. Její ránu jsem stihla chytit. Snažila se mi vyškubnout. Holka, mám holt vynikající vícvik. ,,Dej si odchod Diano" pustím ji ruku a rychlím krokem se vydám do knihovny.

,,Rianell?" zavolám si jí k sobě, když  vejdu do knihovny. ,,Ano má paní?" ,,Stačí Phoebe." ,,Jistě." ,,Chtěla bych ti poděkovat." ,,Nemusíte mi děkovat Phoebe." ,,Poslouchej mě Rianell, tohle pro mě ještě nikdo nikdy neudělal. Moc si toho vážím." Rianell se usmála. ,,Stačí říct cokoliv a já se budu snažit být vám nápomocná. Ale pokud někdo bude urážet mou paní, to nemohu nechat jen tak." usměju se. ,,Posaď se." vybídnu jí a ukážu ji na sedačku. Ihned se posadí.

,,Jak si se vůbec ocitla tady?" rozpřáhnu ruce. Rianell skonila hlavu a povzdychla si. ,,Kvůli dluhu." ,,Dluhu?" zamračím se. ,,Ano. Moje matka a teď já ho splácíme. Můj otec se zadlužil už před mnoha lety. Tehdy v této zemi vládl hlad. Byla to doba kdy na trůnu usedl i králův otec. Jeho vládla byla krutá a nemostná, ale zároveň díky němu jsme teď nejbohatší a nejmocnější země. Otec se tehdy tedy zadlužil a matka a nyní i já to splácíme službou královské rodině." ,,To je mi líto. Kdy ten dluh splatíte?" Rianell pokrčí ramena. ,,Moje nebo bratrova dcera nebo syn budou ještě dluh splácet." v jejích očích jsem viděla náznak smutku, který následně zmizel tak rychle jak se objevil.

Ten den jsem si dala slib. Najdu způsob, jak zbavím Rianell dluhu její rodiny, i kdyby to bylo to poslední co udělám.

Další kapitolu vydávám již dnes. Měla bych vydat i klasicky ve středu tak snad to klapne a pokud ne, tak máte tuhle kapitolu. ❤️‍🔥Navíc Potřebuji myslet na něco jiného. Ta škola mě dostane do hrobu 💀☠️. Užíte si jí a hodně štěstí do dalších dní.