Phoebe a Král

Epilog

Máme poslední den v měsíci. A navíc je 29.  Což je důležitý! A pod kapitolou zjistíte proč. Hezký den a užíte si čtení❤️.

Seděla jsem v zahradě na kamenné lavičce a usmívala se na celé kolo.

Konečně jsem měla v duši klid a štěstí. Potom všem přišel zasloužený klik.

Můj život se obrátil a zhroutil už ve dne kdy zemřela matka. Korunu tomu nasadil i můj otec, který mě provdal za nechvalně známého krále  díky své chladné a lhostejnostejné arogantní povaze. Jenže pod tvrdou maskou se schovával skvělý muž a spravedlivý člověk.

Začátky nebyli lehké. I když nějaké chvíle jako výlet na svatbu kralovské rodiny za to i stály. Ale byly tu chvíli, které převažovaly nad těmi dobrými a jakoukoliv snahu o dobrý vztah ničili. Sebastianova  nevlastní matka, Odri přilévala olej do ohně a dovolovala si opravdu víc než by měla. Ani Diana nám to neulehčila a kvůli ní jsem utekla do vesnice, kde jsem se seznámila se skvělými lidmi, kteří žijou v mojí zemi. Poznala jsem manželé Helenu a Jaromíra a jejich tři děti. Agi, Kubu a Annu, která se doopravdy nakonec  provdala za Henriho.

Po mých narozeninách se situace mezi námi neuvěřitelně změnila. A já jsem uviděla muže, kterého teď nadevše miluji.

V hlavě mi proletěla vzpomínka když mi vyznal poprvé lásku...

Mám tě rád, ne nemám tě rád.... asi tě miluju a nedovolím nikomu, aby ti ublížil. To ti slibuji. Budu tě chránit a pokud jednou se mi rozhodneš věřit a budeš semnout chtít mít děti, tak i je. Nezradím tě, má drahá Phoebe

Bylo pravda, že pak jsem udělala několik hloupostí podobně jako on. A že na nějakých jsem měla velký podíl...

Můj život taky změnil Sultán Harik, který přijel na návštěvu. Už je to opravdu dávno. Díky němu jsem také zjistila, že jsem v očekávaní a čekám své první dítě a nástupce trůnu.

Smrt mého otce u mě vyvolala předčasný porod a na svět přišel dědic trůn. Princ Christian. Můj syn. Můj Princ. Mé dítě.

Smrtí mého otce se odstartovalo několik důležitých událostí. Včetně smrti dědice trůnu a královny v cizích zemí a taky atentát na mě a na mého syna. Byl to jasný důkaz blížící se války, která později doopravdy začala.

Umíralo tolik lidí....

Tehdy jsem zjistila že jsem podruhé těhotná...  Nedbala jsem doktorů a vybudovala jsem jednu z nejmocnějších a největších  armád. Po boku se svou sestrou Sophii a Davidem, jsem ujednala smlouvu se Sultánem.  

Stala jsem  se první vůdkyní armády.

Zažila jsem několik střetů, proplížila jsem se do pevnosti a narušila obranu nepřítele.

Při tomto střetu zemřel jeden zmích nových přátel a upevnilo pouto mezi ostatními. Při této poslední bitvě zemřel Tobias, zabila jsem Dianu a opustila nás i má nejmladší sestra Haesint, která nás s Dianou zradila.  A přesto to nakonec byla ona, kdo proti Darkovi jako první pozvedla zbraň.

Smrt je nelítostná služená. Smrt je lidem zřejmě potřebná. Stejně jako jídlo, láska i mráz. Smrt slovo krátké jako nic. Smrt jen hrana zazní ze zvonic a pak už je jen dlouhý věčný klid. Smrt nejkratší jméno podstatné. Smrt na tu si platíš předplatné. Bez ní totiž nelze žít.

Smrt....

Smrt mi vzala i mé druhé dítě, když jsem zabila Darka, který mě skoro smrtelně bodl.