Phoebe a Král

21

Seděla jsem v houpací sítí a koukala do stropu. Amanda a Ariel se šli vyspat, Rianell mi nabídla své služby,  ale ty jsem odmítla. Čekala jsem jen na jednu osobu a ta ne a ne přijít.

,,Phoebe?" ,,Hmmm?" Astrid stála ve dveřích. ,,Mohu?" ,,Jistě, pojď dál." řeknu a dál se dívám do stropu. ,,Vyděsila si ho." řekne a posadí se na židli. Věděla jsem koho myslí, ale i tak jsem se zeptala. ,,Koho?" ,,Sebastiana přece. Teď je opravdu naštvaný, ale taky se mu strašně ulevilo, když tě přivedli. Viděla jsem to. Byla jsem v tu chvíli s ním." ,,Proč mi to říkáš Astrid?" zeptám se ale nepodívám se na ní. ,,Protože vidím jak se trápí, a vím že ani jeden nechcete, aby to mezi vámi bylo tak napjaté." na chvíli se rozhostí ticho.

,,Přišla jsem, protože mi řekli že semnou chce mluvit. Ať přijde." postavila jsem se a došla ke dveřím. ,,Budu u sebe a jinak ráda tě vidím Astrid." vyklouznu z pokoje a nechám zaraženou Astrid stát uprostřed místnosti.

Nevím jak dlouho jsem ležela na své posteli a koukala do stropu, každopádně jsem usnula.

Probudila jsem se kolem večeře, na posteli ležel bílí dopis. Rozlámaně se protáhnu a přečtu si dopis.

Po večeři přijď k nám do komnaty.
Sebastian

Jen jsem nad tím zavrtela hlavou. Rianell mi pomohla do červených šatů a vlasy nechala rozpuštěné.

,,Příjdete za ním?" zeptá se zatím co mi do vlasů vsunula korunku. ,,Nevím měla bych?" ,,Ano!" odpoví Amanda. ,, S králem je k nevydržení. Naštve ho i moc horký čaj, kuchařka je kvůli tomu ve vězení na dva dny! Je zoufalí. Ale ty to můžete změnit to ty Phoebe. Vraťte se s králem do normálních kolejí. Když jste spolu zámek je prozářen a král se i usmívá. Ale když vás nemá..." vyslechnu si Amandin monolog. Nechal zavřít kuchařku? To jako vážně? Ariel horlivě přikyvovala a Rianell se pro jistotu nevyjadřovala. ,,Ouu, udělám co budu moct." postavím se. ,,Ale teď jdu na večeři."

V jídelně už byli Thomas, Astrid, Diana a Odri.

,,Vítejte zpět kralovno." prskla Diana. Je mi jasné že zrovna ona nechtěla, abych se vrátila. ,,Děkuji ti Diano." odpovím ledově a posadím se. ,,Kde je tvůj bratr Thomasi?" zeptá se Odri. ,,Něco dodělává, za chvíli příjde matko." řekne a pak pohlédne na mě. Chtěla jsem se zeptat co se děje, ale v tu chvíli se rozrazili dveře a dovnitř naštvaně v pochdoval Sebastian a za ním dva jeho rádcové.

,,Ale pane, to musíte podepsat." volal jeden. ,,Lady Ilera s vámi chce mluvit." ,,Řekněte Ileře že jsem šťastně ženat a ať mě nechá na pokoji. A podepíšu to zítra!" vybuchl. ,,Jsem král a tenhle palác bude fungovat a řídit se tak, jak já řeknu a pokud řeknu, že je večeře tak je." stuhla jsem. ,,Ji.. jistě pane." Sebastian se otočila a zasekl se v půlce pohybu, když mě tam spatřil.

,,Phoebe." vydechl do úplného ticha. Postavila jsem se. ,,Děkuji pánové že se tak snažíte. S lady Ilerou si mohu promluvit i já, vzkažte jí že se sní klidne setkám ať dá vědět." jeden z rádců přikývl a odešel. ,,Vím že s mím manželem je těžká práce, zítra to jistě přijde podepsat, ale teď prosím nás nechte se najíst." i tento rádce sklonil hlavou. ,,Jistě má královno. " řekl a odešel. Posadila jsem se.

,,Dobrá pojďme se už najít." vybídl nás Thomas, aby přerušil trapné ticho, do kterého se jeho nevlastní bratr dostal. ,,Dobrý nápad." souhlasí Astrid a vrhne se na jídlo.

Polévka porběhla v tichosti a v klidu. Hlavní jídlo již bylo nepříjemné. Hyjena, Odri a šakal, Diana mě vraždil pohledem. Sebastian se na mě projistotu už nepodíval.
A při dezertu to přišlo.

,,Tak má drahá Phoebe. Pokud mě mé zdroje neklamou máš stále pravidelně periodu... kdy mám tedy očekávat následníka trůnu?" ,,Cože mám?" vypadlo ze mě zaskočeně. ,,Periodu." ,,Vy kontrolujete moje povlečení!?"odložím naštvaně detertovou vidličku. Asi příští týden to má přijít zas.

,,Snad sis nemyslela že si to nebudu kontrolovat. Takže, kdy mám očekávat vnuka? Nebo snad neporodíš dědice?" vystřelila proti mě jedovatě.

,,Matko." promluvil Thomas, ale toho hned umlčela pohledem jeho matka. ,,Máš porodit dědice, to je tvůj úkol, je to jasne? A místo toho si trajdaš bůh ví kde. Tohle je Elendrie. A já nenechám tuhle zemi napospas téhle couře, která nedokáže dát ani dítě svému muži." její slova zasahovala nejcitlivější místa.

Postavila jsem se a chtěla jsem jí něco říct ale nestihla jsem to. Ozvala se rána, jak Sebastian převrhl židli, která s ránou dopadla na zem. Všichni se podívali jeho směrem. Stál tam a vypadal klidně a ledovatě, jediné co prozrazovalo jeho zlost byla zatlá pravá pěst a převrácení židle.

,,Takhle s mou ženou mluvit nebudete! Není nikdo menšího postavení než jste vy Madam. To ona je nad vámi a vy byste k ní měla mít úctu. Je to má žena, a naše královna. Až přijde správná chvíli a my děti budem chtít mít narodí se. Trpím vás tu jen z důvodu že jste Thomasova matka, ale právě přetekl pohár mé trpělivosti Odri. Odjedeš na zámek do Gerlandy. Je útulný ale pro tebe dostatečně velký. Je tam služebnictvo, bude o tebe postaráno ale už dotohodle zámku nevkročíte." mluvil varovně. ,,Ale to nemůžeš!" ,,Omyl můžu. Zbal si kufry odýždíš."

,,Thomasi!?" vybuchla Odri. Ten se jí z přímá podíval do očí pak pohlédl na mě poté přelét pohledem ke svému králi a nakonec se zůstal dívat na Astrid. Ta však přikývla.

,,Matko nedělej si to horší než to je." ,,Ty se mě nezazstaneš!" ,,Ne, vím jaké to je milovat a jak strašné je když tu osobu někdo uráží. Navíc můj bratr má pravdu." Nastalo tichu. Odri nejdřív hleděla na Thomase, poté věnovala hnusný pohled Sebstianovi. Mě úplně ignorovla. Otočila se a odešla. Diana se za jí rozeběhla.

Znovu dneska po několikáté nastalo trapné ticho. ,,Já... ehm půjdu." řeknu nakonec a rychlým krokem výjdu z jídelny.

Chladné modré zdi mě dusili, když jsem procházela. Nechala jsem své nohy aby mě kamkoliv zavedli a popravdě mě nepřekvapuje že jsem se oběvila před pokojem pro královský pár. Zatlačím do dveří a vejdu. Bylo tu uklizeno až na několik papíru, ležící na stole. Sebastian se očividně začal zabydlovat. Posadím se na poste. Pokoj byl útulný, narozdíl od jiných částí zámku. Ale jak už Odri řekla, tohe je Enedrie ne Alarie.

Lehnu si. Polštář krásně voněl po Sebastianovi. Sladce jsem zavřela oči a vychutnávat jsem si tu vůni.

,,Phoebe?" otevřu oči. Nademnou se skláněla hlava s černými vlasy. ,,Promiň Sebastiane." ,,Ne to neva." řekne a počká než se posadím. ,,Phoebe chtěl jsem stebou mluvit." ,,Ano já vím." ,,Nemůžeš takhle mizet z paláce..." nadechuju se že mu něco řeknu ale nenechá mě. ,,Nech mě domluvit. Nemůžeš takto mizet bez stráží kvůli své bezpečnosti. Já nevím co bych udělal kdyby se ti něco stalo. Kdybych tě ztratil. Vidíš jak jsem blázni když si tady nebyla? Potřebuji tvou přítomnost, potřebuji tebe. Si mé světlo na konci tunelu. Má severka, která mi vždy ukáže cestu. Mé zachrané lano a síť. Vím, zachoval jsem se jako blbec i když ty si na tom měla silný podíl." chytl mě za obě ruce a podíval se mi hluboko do očí. ,,Jsem z nám tím že se moc neomlouvám ale... Omlouvám se ti má královno, má Phoebe." dokončil svůj proslov.

Zhluboka jsem se nadechla.

,,I já se ti omlouvám, neměla jsem takto odejít, 2×. Ale já prostě nejsem kralovnička, která bude vyšívat a popíjet čaj. Chybí mi akce, a když jsem jim tam mohla pomoct naplnilo mě to novou energií. Proto mě tolik štvalo, že to nechápeš. Mrzí mě, že jsem tě zklamala. Odpusť prosím." dokončím i já švů popel na hlavu sypající monolog.

,,Já bych se na tebe nedokázal být dlouho naštvaný. Nezvládl bych to bez tebe, Phoebe. Miluju tě." zalapala. To... on... co?

Vážně to řekl??

,,Miluju tě, nemusíš mi to teď říct, ale chci aby si ti věděla." ale tahle věta mě dostala nejvíc. Vypískla jsem a přitiskla jsem své rty na ty jeho. Cítím jak se do polibku usmál.

A co se dělo pak si povíme zas někdy jindy.