Phoebe a Král

26

Nerovózně podupávám nohou. Už se měl dávno vrátit. Kde se Zatraceně zdržel?  Pochodovala jsem po nádvoří, tiskárny jsem si k sobě plášť. Už je pryč dyl jak čtyři dny. Vím že cesta ke korunímu paláci trvá půl dne a den dva  maji kralove na dohodu o tom co se ted bude dít. Ale sakra 4 dny? Máme nejrychlejší koně na světě, jsme si jsita že cestu tam i zpatky by zvladli za kratsi dobu než je jeden den. Došla jsme k bráně  otočím se a vracím se ke schodů. Už několik lidí za mnou bylo abych se vrátila do zámku do tepla, ale já si jako obvykle tvrdohlavě postavila hlavu a odmítla odejít dokud se nevrátí.

Špičkou boty kopnu do kamínků. Dva moji strážní  ze  mě museli už kvíst. Skoro doslova chodili kam jsem šla. Jedině kdy mi dávali pokoj, bylo když jsme ležela se Sebastianem v posteli, když jsme byla ve sprše nebo když jsem krmiva Chrise.

Už jsme byla skoro u schodů, když jsem ucítila dusto kopit. Otočím se. Na nádvoří se přiřítila skupina osmi černých koní. Rozbuší se mi srdce. Koně kolem mě několikrát projeli, než se jezdcům podařilo je sklidit. Jezdec se zlatou korunou v černých vlasech seskočil a rázným krokem si to namířil ke mě.

,,Co tady děláš? Vždyť nastydneš, nebohůř někdo tě tu mohl bez problému zabít." vybuchl, když došel ke mě. ,,Omlouvám se, ale  tvrdil si že budeš pryč maximálně 3 dny. A teď už jsou to 4 dny co jsi odjel. Měla jsem strach." váhavě přikývl, jako že chápe mé jednání, nebo se to snaží alespoň pochopit. ,,S tvojí stráží si to vyřídím pak." ,,Ne, oni za nic nemohou. Dala jsem jim rozkaz." řeknu omluvně. ,,Tak ty si jim dala rozkaz jo?" řekne a přitiskné své rty na ty mé. ,,Ty čtyři dny bez tebe byli utrpení nevím jak zvládnu dalších několik měsíců." zarazím se. 

,,Bastiane?"

,,Kde je Chris?" ,,Se svou novou  chůvou a strážci v dětském pokoji." hlesnu. ,,Dobře vyzvedneme ho a pak ti vše řeknu. Dobře?" přikyvnu.

Měli jsme nový manželský pokoj. V tom kde zemřela Annie jsem být nemohla. Ten pokoj jsem nechala zamknout. I když se umyl a dál se do pořádku, odmítla jsem vejít. Do toho pokoje už nikdo nevkročí. Nechala jsem pro ni v pokoji zapálit svíčky, které až sami přestanou po nějaké době hořet,  a nechala jsem přinést nějaké květiny, které se rozhazeli po pokoji. 

Pro Chrise jsem pořídila novou kolébku, do naší nové ložnice, ve které jsme teď byli.

,,Tak vysvětlíš  mi to?" zeptám se v náručí držícího Christiana.  Sebastian se posadil do křesla a nalil si sklenku nějakého alkoholu. ,,Bastiane co se děje?"  naléhám. Sebastian si mě prohlédne pak sklouzne pohledem ke svému synovi.

,,Bude válka Phoebe." řekne chladně. Zamrazí mě. Nemůže být válka! Co když se mu něco stane? To bude Christian vyrůstat bez otce! Já o něj nemohu přijít!

,,Kdo je nepřítel?" zašeptám. ,,Už dýl jsme si všimli že na Drakanských ostrovech se něco děje..." ,,Myslíš zakázané ostrovy?" skočím mu do řeči. ,,Ano. Kdysi dávno  kdy na světě nebyli ještě naší rodiče se na ostrov vozili odsouzenci, byla to bolestné smrt. Na těch ostrovech nic není, lidé tam umírali žízní, hladem nebo na různé nemoce a úrazy. Když naši prarodiči usedli na trůn, zrušili tento trest. Jenže odté doby se tam dějí divné věci." odmlčí se a kopne do sebe zbyt obsahu skleničky.

,,Kdo je Dark? Znáš ho."  ,,Znal jsem ho pod jiným jménem. Párkrát jsme se viděli, a vždy to skončilo rvačkou. Před devíti lety zmizel." ,,Takže budeme válčit, s psychopaty, kteří očividně žijí na zakázaných ostrovech? A řídí je nějaký Dark?" snažím si to ujasnit v hlavě.  ,,Ano, včera večer bylo dalaší napadení na  pětiletého  syna Východního krále." ,,Přežil?" ,,Ano ale je zraněný, možná už nikdy nebude moc chodit. Králové jsou naštvaní a nedivím se jim. Vždyť oni zaútočili na našeho syna a co hůř zaútočili na tebe, aby se pojistili že nebudu mít nástupce." věděla jsem že má pravdu.

Zničeho nic se Christian rozplakal.
,,,Ššš můj malý princi. Máš hladík že?" otočím se na Sebastiana. ,,Pokračuj." řeknu a začnu Christiana kojit, nebo se o to pokusím, ale on vubec nepapal. Spíš tak nějak žužlal ale aspoň byl v klidu.

,,Já chci taky." zamručel Sebastian.  Usmála jsem se, ale pak jsem hned zváženěla. ,,Budou bojovat všechni Králové?"  ,,Ne." ,,Jak to? Vždyť si všichni Králové musí uvědomovat hrozbu." ,,To ano ale Sultán odmítá spolupráci s námi. Dal na výběr buď bude bojovat on nebo my ať si ostatní Králové vyberou."
,,A?" ,,Vybrali si nás." jak jinak. Máme největší armádyu nejlépe cvičených vojákyů  ,,Takže 6 armád ze 7 je dobrý ne?"
,,Armáda tvého otce se nepočítá. Nemají krále, se kterým by táhli do boje. Alarii teď vládne Celesta a Ty. A Celesta do valky nemůže. Takže jsme jen 5 ze 7. " ,,Aspoň tou armádou zajistíme nějaké bezpečí." přikývl.

,,Au." vyjeknu. ,,Co se děje!" vyskočil na nohy Sebastian a vylil nově nalitou sklenici. ,,Váš syn výsosti mě kousl." řeknu. Sebastian se však pobaveně usmál.  ,,Podrž ho." strčím mu syna do náruče a začnu se oblékat.

,,Tohle mi bude chybět." řekl. Otočím se k němu. ,,Cože?" ,,Až budu pryč. Chvíle stebou a s ním my budou chybět nejvíc." při těch slovech nespustil oči ze svého prvorozeného syna, jednou zdědí trůn a bude spravedlivě vládnout svobodné zemi a bude mít zámek plný dětí a smíchu. O to se postarám. Neuvědomila jsme si že to říkám na hlas.

,,O tom nepochybuji, Phoebe. Jsi a budeš perfektní matka. Když se semnou něco stane budeš i skvěle vládnout této zemi a Thomas ti pomůže." ,,Nic se ti nestane." odmítla jsem přijmout skutečnost, že by se nevrátil. Jen se smutně usmál.

,,Kdy.... kdy odýždiš?" ,,Dva týdny  bude trvat zmobilizovat armádu."  ,,A kam jedeš?" ,,Podle našich posledních zpráv se armáda o větším počtu než máme mobilizuje  na pláních Nikoho. Týden cesty od hranic našeho království." vrátím mi Christiana. 

Uložím ho do postýlky  a sednu si na postel. Ucitim jak mě Bastian objal a pak polibek na spánku.

,,Miluju tě víš to?" 

Souhlasně přikývnu.

,,Vím."

Tuhle kapitolu jsem si ani nepřečetl, abych opravila ty velké překlepy. Tak se omlouvám. A jinak ano žiji👍 doufám že vás kniha baví a čtěte jí rádi. Pište komentáře budu koc ráda za jakoukoliv podporu, nebo otázku🙏😇🥰. Dobrou noc. Ať vás hvězdy chrání.