Phoebe a Král

11

Noc jsme tak nějak spolu přežili. Já usnula úpně na kraji posteli a on zase na druhém kraji. Přesto jsme se probudili uprostřed v pokoji v objetí.  Když jsme se oba probrali odskočili jsme od sebe jakobychom se popálili.

,,Jsme pozváni na snídani." říkal zrovna Sebastian, když jsem si oblíkala světle modré šaty se spadlími ramínky. Na ruce jsem si podle etikety natáhla bílí rukavice, končící mi u zápěstí krajkou. Sukně byla obšitá bílou kraju a okolo pasu jsem měla naštý pruh bílí krajky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a vsunula jsem do nich korunku. 

,,Dobře.... pak pojedeme?" ,,Král mě chce seznámit s jeho synem a pozval mě na projíždku. Předpokládám že tě Claudie nebo královna pozvou znovu na čaj."  ruce mi klesnou do klína a já se posdila. Bezva. Budu tady hodinu tlachat o módě.  ,,Chovej se jak uznáš za vhodné. Budou si tě chtít získat, kvůli tomu spojenectví." podívám se na ně. Zápasil tam  zase s černou košilí. Došla jsem k němu a zapla mu knovlíčky, které mu zapnout nešli. Celoudobu pozoroval moje pohyby. ,,Jednou slabí a malý pták bude velký a silný orel."  ,,Budu na to pamatovat." ujistil mě a nabídl mi rámě. Přijala jsem ho.

Na snídani seděli již novomanželé, rodiče Camerona a i Claudie. Jak  Sebastian předpověděl pozvali mě na čaj a já jak se odemě čekalo to přijala. 

Dýchanek byla nuda. Vážně jak je to může bavit. Celou domu mi Feren, Camerona matka, podlézala a Julien, Claudie matka, snažila dostat různé informace. Ale obě jsem prokoukla a obě mi byli dost nepříjemné. Jediná kdo mi přišla opravdová byla Claudie.

Po asi hodině obě matky odešli s tím že se za chvíli vrátí, asi aby projednali taktiku.

,,Omlouvám se za ně." řekne mím směrem Claudie.  ,,To nevadí." řeknu. ,,Mohu mít otáku?" ,,Jistě." souhlasím.  ,,Vdala jste se z lásky?" ,,Proč se na to ptáš?" ,,Viděla jsem jak na vás váš manžel koukal a viděla jsem i vás jak koukáte na něj." chvíli je tichio.

,,Nevdala jsem se z lásky. Náš sňatek je mírová smlouva, mezi našimi královstvími." ,,Já se taky nevdala z lásky, jsem sestřenice krále Ivena, který mě navrhl jako smlouvu pro spojenecvtí." ,,To je mi líto, sama vím jaké to je."  řeknu, upřímě se na ní usměju.  Pokrčí ramenem. ,,Proto se mi dívky rodíme. Abychom spojovali rody a tím i území, a abychom přivedli na svět dědice." řekne skleslím hlasem. Nemohla jsem jí to vyvrátit měla pravdu.

,,Omlouváme se že jsme tak zmizeli." promluvila Julien tak nečekaně že jsem se málem polila čajem.  ,,Vpořádku." řkenu chladně a odložím hrnek. Tyhle dvě ženské mi byli proti srsti. Nechápala jsem jak Julien může být matka Claudie.  ,,Vísoti s mím být tak troufalá a zeptat se vás.... kdy můžeme čekat dědice?" ,,Cože!" vyjekla jsem a prudce se narovnala. Julien a Feren po sobě střelili pohledem. ,,Kdy můžeme čekat vašeho děice...?" zkusí to znuvu tentokrát Julien. ,,Brzy, Julien." zasyčím na ně. Z ničeho nic se Fenren zvedla a zřejmě omylem na mě vyklopila svůj horký čaj. To už jsem vyskočila na nohy. ,,Ježiši, moc se omlouvám." to byla snad první věta, která zněla jakštak upřímě. Čaj mi prosákl šaty a já cítila horko na mé kůži.  Prudce jsem se otočila rázným krokem vypochodovala  z místosti. Měla jsem v plánu jít do svého pokoje kde na mě již určitě čeká Ariel a Amanda.

Prudce jsem se zastavila uprostřed chodby. Na proti mě stál naštvaný Sebastian  celý od bláta a na rukou měl odřeniny. Sjel mě pohledem. Ani jeden jsme však nestihli cokoliv řict, protože za mnou se ozvalu podpadky a za Sebastienem   se ozval dusot bod. Oba se na sebe podívame a pak vlezem do prvních dveří. Zadržela jsem drch a poslouchala.

,,Jak to že jste tady?" slyším Feren. ,,Splašil se mi kůň a on mě musel zachranit... pěkně se u toho odřel a zašpinil." tak už vím proč tak vypadá. ,,A neměli by jste být s kralovnou?" podle hlasu jsem poznala krále. ,,Tady vaše manžela polila královnu vařícím čajem." všimnu si vyděšeného Sebastianova pohledu. Chvíli si mě starostlivě prohlíží a pak se v jeho očích objevila zlost. Stoupla jsem si mezi něho a kliku, aby nemohl  otevřít dveře. Přitiskla jsem si prst na rty.

,,Musíme je najít. Nesmí opustit zámek, dokud jeden z nich nepodepíše smlouvu o spolupráci. Jinak jsme doopravdy.." další slova už jsme neslyšeli, protože odešli. Rozhlédla jsem se po místnosti, zřejmě to byl pokoj pro hosty. Posadila jsem se na židli a pohlédla na svého manžela.

,,Polila tě čajem!" soptil. ,,Nic to není, nejsem z cukru." ,,Ale spálila tě." to jsem popřít nemohla. Unikl mi povzdych zvedla jsem se a došla k němu. Prohlédla jsem si jeho ruce. ,,Musím ti to vyčistit." nepopřel to.  V šupleti jsem našla kus látky, namočila jsem ho a vrátila se k němu. Otřela jsem mu předloktí a snažila jsem se dostat špínu z ran. Celou dobu  sledoval každý můj pohyb. Znervózňovalo mě to.

,,Nemám v plánu s nimi uzavřít spojenectví."  řekne. Nic jsem mu na to neřekla a dál se snažila mu vyčistit rány. ,,Nic mi na to neřekneš?" ,,Očividně."
,,Mám ale problém...zamlouvá se mi Cameron." ,,A mě zase Claudie." s povzdychem ho doplním .  Nastane ticho.

,,Můžeš na mě přestat koukat!?" podívám se mu do očí. Což byla ta největší chyba. Už to tu bylo zase. To nutkání ochutnat jeho rty, to nutkání utopit se v jeho očích. 
,,Když to teď neudělám tak toho budu litovat." řekne. ,,Tak to..." nedořeknu. Jeho rty se dotknou těch mých. V celém těle mi vybuchla jaká si bomba motílků. Jeho rty chutnaly tak sladce! Už teď mi bylo jasné že na nich budu závislá.  Náš polibek přešel do líbání a to by se táhlo do nekonečna, kdyby jsme nemuseli dýchat. Což  ale musíme. Od táhli jsme se od sebe a zhluboka dýchali. Podívám se na něj.

,,Co kdybychom uzavřeli s nimi spojenectví jen pod podmínkou že na trůn usedne Claudie a Cameron a ani jeden z rodičů jim nebude mluvit do vládnutí?" řeknu a dělám jako by se nic nestalo. Sebastian se chytl mé hry. ,,Já mám ale chytrou ženu, navrhnu jim to. Ty zatím nech zabalit věci. Dýl než je nutné tu být nechci." přikývla jsem a oba jsem se vydali jiným směrem.

Dnes ještě jedna