Phoebe a Král

9

Tři dny utelkly, jako voda a byl čas vyrazit na svatbu. Bylo to zvlaštní jet na cizí svatbu. Abych pravdu řekla, ráno jsem své rozhodnutí proklínala, protože mě Rianell vzbudila dřív než jsem normálná vstávala. Skoro o 3 hodiny!

Musela jsem si dát rychle sprchu, abych se alespoň trochu probrala.  Když jsem vylezla, jen v županu, Rianell mě zatáhla do šatny.

,,Král si bere na sebe jen černou?" zeptám se a prohlédnu si modely. ,,Ano." souhlasí. ,,Nosí ten člověk i jinou barvu?" zasténám. Rianell se uchechtla. ,,Ne, nenosí. V životě jsem ho neviděla v jiné barvě než v černé nebo tamvě modré."   ušklíbnu se. Vždyt i  na naší svatbě byl v černé, jak na pohřbu. I když to částečně, takový pohřeb byl. Pohřeb mé svobody. Mého života a taky jeho. 

Rozhlédnu se a můj pohled mi padne na tmavě modré šaty. ,,Tyhle." ukážu na šaty.
,,Dobrá volba." usměje se.

Sledovala jsem svůj odraz v zrcadle. Rianell se na mě doslova vyřádila. Moje šaty vypadali jako by jsem si oblékla noční oblohu posetou hvězdami. Byl to celkem obyčejný styl šatů bez raminek. Na rukou jsem měla rukavičky končící lehce nad mými loktami. Na krku jsem měla náhrdelník se safírem a stejně tak naušnice. Vlasy jsem měla spletené do drdolu, jen dva prameny byli volné a lemovali mi obličej,  a ve vlasech jsem měla i krunu. Byl to znak moci a autority.  Na nohy jsem si obula střevíčky ve stejné barvě jako byli šaty s perličkami. 

,,Je to opravdu nádhera. Povedlo se ti to."  usměju se na Rianell. Jednou bych jí chtěla představit Rie. Určitě by si rozuměli. ,,Děkuji
snažila jsem se. Musíte udělat dojem."
,,Jsem si jistá že teď ho určitě udělám."  řeknu s  jistotou v hlase.

Došla jsem ke stou a vzala si z misky kuličku vína. Snídani mi přinesli do pokoje. Díky bohu za to.

Ozvalo se tiché zaklepání. ,,Dále." vyzvu klepajícího. Dveře se otevřeli a dovnitř v kouzla Ariel i Amanda. Obě na sobě měly světle růžové obyčejné šaty s dlouhý rukávem. A vlasy měli zapletené do dvou copů, ve kterém byli zapeltené dva velmi obyčejné diadémi, které ukazovali na jejich postavení u dvora.  Diadem princezny či královny a diadem dvorní dámy se v několika věcech lišil. Diadem dvorní dámy byl menší než diadém princezny. Diadém dvorní dámy taky postrádal jakýkoliv kámen. 

,,Vypadáte dobře." řeknu. Holky se na sebe radostně  podívali.  Povzdychla jsem si. Nikam se mi nechtělo, jenže teď už to změnit nemůžu. No i když... jako královna mohu skoro coklov ne?

,,Jste připravné zahrád divadýlko?" zeptám se a na tváři se mi objeví úšklebek. Ariel a Amanda se na sebe usmáli a pak sklonili hlavy a uklonili se. ,,Zajisté vaše výsosti." řekli ve stejnou chvíli.  Než se stihli však narovnat stejně jako mě i je popadl záchvat smíchu.

Ozvalo se hlasité zabušení. Přestanu se smát. ,,Chcete do těch dveří udělat díru nebo co?" řeknu lehce naštvaně. ,,Dále." vyzve klepajícího Amanda, když zjistila že neodpovím. Dveře  se otevřeli a dovnitř nakoukl nějaký voják. Nebyl to však ten, který mě v jednom kuse pronásledoval na úžasný rozkaz jeho milosti. ,,Co cheš?" zeptám se. ,,Král mě posílá výsosti, kočá je již připraven. Prý se máte dostavit na nádvoří." ,,Děkuji." rychle se uklonil a byl ten tam.  

Na nádvoří čekala Astrid a kousek od ní Thomas, stále mezi nimi byla propast a ani jeden nevěděl jak jí překonat. Za tu dobu co jsem tu byla jsem si však oba zamilovala s Thomasem dokázala být legrace, ale hlavně si sním mohl probírat cokoliv a vždy ti řekl upřímě svůj názor. Thomas byl takoví oheň. Astrid oproti němu byla   spíše voda. Většinou klidá a vyrovnaná, ale když se naštve bojíte se o vlastní holý život.  S Astrid byla upřímně  legrace a věděla jsem že jí mohu říct cokoliv a ona to neřekne.

,,Tak si to užíte." popřeje nám Astrid a obejme mě. Když mě k sobě tiskne zašeptám ji do ucha. ,,Zkuste to spolu vyřešit." úsměv jí na chvíli přešel. Byla to jen vteřina než ho znovu nasadila. ,,Pokusím se."  Thomas stál u svého nevlastního bratra a celkem nahlas se něčemu smáli. ,,Ty si to tu taky uží bratříčku a zkuste nám nezapálit zámek."
 ,,Pokusím se." jen jsem nad tím zavrtila hlavou a na tváři se mi objevil úšklebek. Došla jsem ke kočáru. Sebastian mi nabídl ruku, aby mi do kočáru pomohl.

,,Nečekal jsem že si vezmeš tyhle šaty, když jedeme na svatbu.  Nechci aby si hrála někoho kdo nejsi." ,,Ale já jsem královna Elendrie." a stěmi slovy nasednu do kočáru.

Ariel a Amanda si sednou naproti mě. Sebastian s Davidem zase vyskočí na černé koně. Sebastian nešel přehlédnout. Seděl na koni, jako bůh. V černých vlasech mu zářila zlatá koruna a u sedla se mu houpal meč v tmavě modré pochvě. Zhluboka se nadechnu.

Sehraju svou roli. Sehraji roli královny Elendrie. 

,,Miro?" otočím hlavu ke své dovrní dámě. ,,Už jsme tady." vykouknu z okna. Měla pravdu, pravě jsme věli do královských zahrad. Cesta už  byla dlouhá a mě už po pravdě bolel zadek, asi jsem si ho přeseděla.

Když kočár zastavil,  Sebastian mi pomohl z kočáru a následně mi nabídl rámě, které jsem přijala. Všimla jsem si dvou manželských párů a jednoho mladíka.  Zřejmě to byl Cameron.  Mé dvorní dámy si s Davidem stoupli v úcitvé vzdálenosti od nás a následně se uklonili lidem před námi.

,,Vítejte králi Sebastiane." promluvil jeden  z mužů. ,,Králi Charlesi." řekl Sebastian chladněji. ,,A vítejte i vy kralovno." otočil se směrem ke mě. ,,Děkujeme za pozvání." promluvím podobně jako Sebastian jen lehce jeměni. ,,Jsem Katherina, Charlesova žena a matla Camerona. Chtěla bych vás pozvat na čaj."  chtěla jsem jí nějak slušně odmítnout, ale Sebastian byl rychlejší. ,,Jsme smou ženou unaveni, kralovno." políbí mi hřbet ruky.b ,,Když tak se zastavíme později." pro jednou jsem to nechala být a byla jsem mu vděčná že jí odmítl.  ,,Jistě, jak si přejete. Tato služebná vás dovede do vašich komnat."  ,,Děkujem Katherino." řeknu poněkud mileji, aby věděla že to myslím vážně.

Náš pokoj byl veliký, samozřejmě jsme ho měli dohromady a uprostřed pokoje byla přichystaná manželská postel. ,,Nedivil bych se, kdyby tohle byl pokoj královny a krále." řekl Sebastian a posadil se do křesla. Pokoj i zámek se mi moc líbil. Byl takoví.. více barevný než ten kde teď žiju. Nejvíc mě ale zaujal stůl. Bylo to malé jdzírko uprostřed kruhového stolu s mramoru a ze stran pak byli židle.

,,Líbí se mi tu." přiznám a přejedu prsty po mramoru. ,,Jestli chceš tak náš zámek můžeš předělat jak chceš, vymaluj, postav něco nebo nech vysázet nové druhy květin. Pokud se ti líbí tenhle stůl..." pokrčí rameny. ,,Mám pocit že s Charlesem se dokáži dohodnout." byla to velká nabídkla. Většina panovníků, nenechá své ženy upravovat si jejich palác. Ale on mi právě dal svolení, abych přestavěla celý zámek.
Posadím se na proti němu na postel a podívám se do jeho poměnkovích očí. ,,Každé místo má své kouzlo a je něčím specifické...navíc pokud budu chtít něck upravit, tak jen jedině, když u toho budeš taky."  všimnu si jak se Sebastian usmál a prohlíží si mě. ,,Ty šaty ti sluší, Phoebe"
,,Děkuji, milosti." ,,Říkej mi  jménem prosím." nachvíli je ticho. Milosti jsem mu začala říkat,  protože mě při naší poslední hádce dost vytočil. Všimnu si že se na mě dívá s brosbou v očích. ,,Tak dobře, Bastiane." řeknu a  jeho oči zajiskří.

Dneska 2!