Phoebe a Král

46

,, Ahoj tati." řeknu muži, který seděl na lavičce před zámkem kde jsem vyrostla. Posadím se vedle něho a zahledím se na rozkvetlou zahradu. Dobře jsem si pamatovala cestu vedoucí k altánku, nebo linii růží, které kvetly u matčina památníčku.

,,Celesta milovala květiny. Nikdy jsem to nedokázal ocenit. Její nejoblíbenější byla Narcis. Tvá matka měla ráda růže." ,, Taky je mám ráda." řeknu a podívám se na něj. Vypadal tak.... klidně. Nikdy jsem ho neviděla tak uvolněného, jakoby z něho všechno opadla a přišel zasloužený klid a odpočinek.

,,Víš že jsem vždy chtěl syna?" ,,Ano, ale máš tři dcery. Teď už jen jednu." ,,Ach ano Sophie, když mi ji přinesli ukázat nevěděl jsem jestli se mám smát nebo brečet. A nakonec z ní vyrostla překrásná silná žena." před očima se mi objeví Sophie jak dává rozkazy vojákům a neubráním se úsměvu.

,,Ano, to máš pravdu. Sophie byla vždycky svá."  ,,To ano. Když se narodila Haesint vaše matka byla na začátku své nemoci. Skoro matku nepoznala a já jsem vám to taky neulehčil. Haesint vyrostla bez jakéhokoliv řádu. Ano dysciplínu měla, ale já se staral o království a o to abych z vás vychoval silné bojovnice a ty jsi byla přiliš mladá, na to aby si zastala roly vaší matky. Nemůžeš si to dávat za vinu."

,,Je mrtvá." ,,Ano je."  ,,Sebastian?"  ,,Žije. Stejně jako Erien." na srdci ucítím úlevu.

,,Co se stane teď?" zeptám se a dál si svého otce prohlížím. Chtěla jsem si zapamatovat úplně všechno. ,,To mi řekni ty." ,,Já?" ,,To ty už jsi nějakou dobu mrtví a že si mi nechal na krku celé království jsem ti ještě neodpustila. Myslela jsem že už tuhle druhou část naší cesty budeš dobře znát." ,,Já to tu znám dobře, ale tebe tam zatím vzít nemohu." ,,Nejsem mrtvá." vydechnu.

,,Ne ještě ne." ,,Takže zase blouzním a tohle se mi odehrává v hlavě." ,,To jsem neřekl." ,,Tak co to je? Už jsem takhle mluvila s mámou." ,,Kde myslíš že jsme?" ,,U nás na zahradě." odpovím okamžitě. ,,A támhle?" ukáže někam prstem. Zamžourám na to místo. Byl tam můj otec a já seděla na koni.

,,Balá ses koní." přikývnu. Dlouho jsem odmítala se na něj posadit. A teď jsem mohla sledovat kdy jsem si poprvé na koně sedla. Otec mi tehdy vyprávěl příhody jak se učil jezdit. Že mu to vůbec nešlo. Ale já byla jiná, jakmile jsem se přestala bát koně poslouchali jako beránci.

,,Tam dole bojuješ o život. Vysíti na vlásku, prošla jsi operací kvůli, které jsi přišla o dítě." cože! Prudce si přiložím ruce na břicho. ,,To rozhodnutí bylo na Sebastianovi buď ty nebo to dítě. Nechce aby Christian vyrůstal bez matky." mé dítě.... přišla jsem o něj. Je pryč.

,, Co... co by to bylo." ,, Holka." odpoví. Pevně zavřu oči. Zabila jsem malou holčičku, svou dceru.

,,Vím že to budeš chtít vzdát, ale co můj vnuk a zeď? Co tvůj život." ,,Mám naději?" ,,Možná, můžeš zkusit poprosit se, třeba ti malá Phoebe pučí koně." ,, A pak? Kam mám jet?" ,,Kam budeš jen chtít. Mám tě rád Phoebe Merien princezno Alandrie královno Elndrie." ,,Já tebe taky.....

......tati."

Sebastian:

,,Operace proběhla bez komplikací." oznámí mi doktorka, kterou si Phoebe přivezla. ,,To dítě je mrtvé." přikývnu. Vědél jsem že až se Phoebe probere pokud vůbec.... ne takhle nesmím myslet, tak mě bude chtít probodnout mečem za to že jsem si vybral jí místo dítěte.

,,Bude královna v pořádku?" ,,To vám říct s jistotou nemohu." Sophie se vedle mě rozplakala a Erien jí k sobě přivunul. Sice jsme vyhráli ale nikdo neoslavoval. Erienův otec byl mrtví. Samotný Erien už nikdy neuslyší na levé ucho. Král Erik přišel o ruku a kral Walerian bojuje ve stanu vedle o život. Oliver byl více méně v pořádku až na zlomenou ruku. Thomas také žil a teď byl s nějakou ženou, kterou jsem neznal. A já? Já byl hrůzou bez sebe že jí stratím.

,,Mohu za ní?" zeptám se roztřeseně a snad poprvé za život je mi jedno že si nedržím kamennou masku. Teď šlo o život mé milované. Roztáhl jsem cípy stanu a vejdu dovnitř. V nosu mě zaštípá dezinfekce. Phoebe operovali v jejím stanu a taky jí tady nechali. Ležela ve své posteli. Rty měla popraslané. Byla mrtvolně bílá a mělkce dýchala. Sotva se jí zvedal hrudník.

Posadím se vedle ní a chytnu jí za ruku. Druhou rukou jí odhrnu vlasy z obličeje, byla tak ledová.

,,Ahoj Phoebe."  zašeptám. ,,Ty nám ale naháníš strach. Stala ses hrdinkou. Všichni tě oslavují. Jsi nás zachránce." promnul jsem si spánky. Hlava mi třeštila a celý svět jsem měl jak na kolotoči. Měl jsem pocit jakoby mi někdo trhal srdce.

,,Musíš se k nám vrštit. Sophie už o jednu sestru přišla nemůže i o tebe. Tvá země tě potřebuje. Tvůj syn tě potřebuje, ale hlavně já. Vrať se ke mě. Miluju tě. Nesmím o tebe přijít. Nepřežil bych to. Slíbila si mi že vše bude v pořádku. Jak to že jsi v komátu?" zajedu si prsty do vlasů. Zaseknu, když na tváři ucítím slzy.

Já nikdy nebrečím. Přesto mam vlhké tváře od slz.

,, Jak jí je?"  zvednu hlavu a podívám se na muže. Oliver si nervózně těkal pohledem. ,,Já nevím. Teď už je to na ní jestli se k nám vrátí." ,, Věřím tomu,  že se snaží co nejvíc to jde, aby se vrátila k vám a synovi. Phoebe... tedy královna je silná žena."

,, Má vás ráda." řeknu a pokusím se o lehký úsměv. ,, A já jí. Je to úžasná žena." ,, Ano to je."  souhlasím a chytnu svou ženu za ruku.

,,Před stanem jsem potkal Alexe. Vypadá dosti v háji. Bere si to za vinu." ,, Měl jí chránit a slehal, ale jak jí měl chránit, když plnil její rozkaz?"
,, Ano královna je tvrdohlavá." ,,To mi povídejte Olivere." ,,Měl by jste si s Alexem promluvit. Vím že se teď bojíte o svou manželku, ale já bych se teď o Alexe. Jak už jsem řekl Sebastiane, Phoebe je silná bojovnice ta zvládne všechno."

,,Doufám že máte pravdu. Půjdu si s Alexem promluvit. Pohlídáte jí?"  Oliver okamžitě přikývl. Otřel jsem si slzy. Políbil jsem Phoebe dlaň a odešel jsem hledat Alexe.

Už však Sebastian nezaslech Oliverova slova, která zněla: ,,Doufám že se nepletu. Protože pokud ano půjde to s námi do kytek."

Ahoj!! Jaký máte na to názor? Už jsme vážně blízko konce. Těšíte se? Já upřímně ano, ale na druhou stranu mi ty postavy budou strašně chybět. A co vy jak to máte vy?

Nečetla jsem to po sobě, takže tu bude asi vice chyb než normálně. Přeci jenom jsem to napsala v 11 večer, ale teď už.....