Phoebe a Král

36

Pomalu, ale jistě pohnu prsty na rukou. V duchu se usměji, když obě ruce zavřu v pěst.  Pak zkusím pohnout prsty na nohou. Šlo to! Uvolním pěstě.

,,Probouzí se." zaslechnu, když se po třetí pokusím  otevřít oči, tentokrát s úspěchem, ale  okamžitě je  zase zavřu,  když mě do nich udeří ostré světlo.

Sakra Au! Jaký idiot jsem pustil to světlo.

Znovu se pokusím otevřít oči, připravená na boj se světlem.

Zamžrourám na tři obličeje. Bea, Sophie a Sebastian.

,,Sestřičko ty žiješ!" vykřikla sestra a padne mi kolem krku. ,,Proč bych nežila." zachraptím a pevně jí stisknu. ,,Tvrdili že tvé zranění se léčí dobře, že je vše v pořádku, ale ty ses nebudila." v jejím hlase byla slyšet úleva. ,,Ale teď už jsme vzhůru ne?" ,,Jo, díky bohu." odtáhne se. ,,Jak dlouho jsem spala?" zajímám se. ,,Šest dní." odpoví Bea a odstoupí od lůžka. ,,Pojďte paní, necháme jim soukromí." vyzve mojí sestru. Sophie mi stiskne ruku, zazubí se, tak jak to umí jen ona a s Beou odejdou.

Sebastian na mě chvíli jen hleděl.

,,Bastiane něco se děje?" zeptám se a zatajím dech očekáváním. ,,Cítíš se lépe?" zeptá se místo odpovědi.
,,Ano. Cítím se kupodivu dobře." odpovím po pravdě.  ,,Sebastiane co se děje?" zkusím to znovu. ,,Málem jsem o tebe zase přišel! To se děje!" vykřikl. Á tady je ten problém. ,,A ne jen o tebe! Nemohu uvěřit, že si tak nezodpovědná."

,,Cože?" nechápu. ,,Nedělej hlupačku. Jsi těhotná." osočí mě, jako bych za to mohla. ,,Nepřišla jsem o něj?" zašeptám překvapeně. ,,K velkému šoku a úlevě nás všech, ne." zavřu oči. Žije, mé dítě stále žije. Ochránila jsem ho. ,,To je dobře to je moc dobře." 

,,Jakmile  jsem tě spatřil měl jsem tě poslat zpátky. Nebyla by si zraněná a já bych se nemusel o tebe bát." ,,Jsem přítěž?" zeptám se. ,,Co?" vypadne z nějho překvapen. Tuhle otázku nečekal ,,Jestli jsem..." ,,Já tě slyšel."  ,,Aha. A jsem?"

,,Ty pro mě? Nikdy." ulevilo se mi, dnes už po druhé.

,,Ty nemáš radost že budeš otec?"
,,Jestli mám radost? Samozřejmě. Jsem štěstím bez sebe. A taky zoufalstvím a strachem. Protože má žena je těhotná uprostřed války a bojuje v ní." zajel si zoufale rukama do vlasů. Posadím se a opřu se zády o polštář.

,,Jenže to není všechno že? Co tě ještě štve?" obviním ho.

,,Ten šíp jsem měl schytat já."  natáhnu ruku a chytím ho za tu jeho. ,,Možná jo možná ne. To co se stalo stalo se. Teď už se stím zabývat nebudeme ano?" přikývl.

,,Nepojedeš domů že?" ,,Jsem těhotná ne smrtelně nemocná." Sebastian se na mě vyčítavě podíval. ,,Mí vojáci mě potřebují a v poslední bitvě mě budou potřebovat víc než kdy předtím."  nastane ticho.

,,Jestli se ti něco stane v životě si to neodpustím." stisknu mu ruku. ,,Nic se mi nestane a až se vrátíme domů budeme spolu vychovávat kupu dětí. Já teda neplánuji zůstat na dvou."  na manželově tváři se objevil úsměv.

,,Chceš holčičku nebo chlapce?" zeptám se, i když jsem tušila že řekne chlapec. Každý muž a hlavně když je to vladař chce chlapce.

,,Dceru." řekne. Překvapeně zamrkám. ,,Vážně? Myslela jsem že budeš chtít dalšího syna." přiznám se po pravdě. ,,Nebude mi vadit když to bude chlapec, ale chtěl bych dceru. Krásnou a chytrou po mamince." usměju se. ,,A šikovnou po tatínkovi ve všech směrech." dodám. ,,Jestli se toho všechno spojí tak od ní budeme odhánět nápadníky armádou." zažertuje.

,,A nebo to bude chlapec. Silný a důvtipný po tatínkovi." ,,A chytrý po mamince." doplní tentokrát mě.
,,Ať je to co chce, hlavně ať je zdravé." zašeptám.

Sebastian se naklonil a políbil mé lehce zvětšující bříško, už to začínalo být vidět. Pak se naklonil ke mě a přitiskl své rty nejdřív na mé čelo a pak na mé rty. Užívala jsem si to.

,,Lehneš si ke mě?" zeptám se. ,,Jistě." souhlasí a zaleze si ke mě. Přitulím se k němu.

,,Mluvila jsem s matkou." řeknu.
,,Phoebe Tvá matka je.... mrtvá." ,,Já vím. Ptala se mě jestli chci jít  můžu odejít s ní..... Rozhodla jsem se zůstat." ucítím jak mě pevněji stiskl.
,,To jsem rád, to jsme opravdu hodně rád." zašeptá mi do vlasů. Nebyla jsem si jistá jestli mi věří nebo ne, ale cítila jsem z něho velkou úlevu, že žiju a pokud to znamenalo, že bude věřit tomuto příběhu nevadilo mu to.

,,Dala mi několik rad do života a jedno varování." ,,Jaké?" zajímá se a cítím z něho opravdový zájem.

,,Měj oči otevřené Phoebe. Ti, o kterých to nečekáš ti  vrazí kudlu do zad, nenech se tím srazit k zemi a povdtaň, jako Fénix z popela.  Věř jen těm, kteří si tvou důvěru nějak vysloužili, dávej si pozor. Všechno má svůj důvod." odříkám mu matky varování.

,,Myslíš, že jsem s ní doopravdy mluvila?" chvíli je ticho. Zvednu hlavu abych se podívala jestli náhodou  neusnul. Nesunl. ,,Myslím, že když jsi bojovala o život mohla ses potkakt s matkou. Budeme  si dávat pozor. Budeme připravení na nejhorší. Budeme si věřit mi dva, ano? Zvládneme to spolu." 

,,My dva proti celé říši."zamumlám. ,,Přesně tak. My dva proti celému světu Phoebe."

Zavřu oči a poslouchám tlukot jeho srdce. Užívám si jeho blízkost. Můj krutý král. Můj milovaný manžel. Můj Sebastian.

,,Phoebe?" ,,Hmmm." zamručím. ,,Klidně dál odpočívej, ale já už potřebuji jít." ,,Cože a kam?" zvednu hlavu z jeho hrudníku.

,,Musím se postarat o naší armádu, ty máš Sophii a Davida, kteří to udělají za tebe a Thomas už tady není, aby to udělal za mě. Když si byla v bezvědomí nebyl jsem schopný něco dělat." skloní se kě mě a dá mi polibek na čelo. ,,Teď musím hodně věcí dohánět. " chytne mě pod dekou za ruku a pevně stiskne.

,,Můžeš za mnou kdyžtak přijít, jinak se sejdeme na schůzi velitelů armády zítra. Poslední schůzka před útokem." ,,Povedlo se jim to?" přikývne. ,,V tom chaosu se vytratili z tábora, že si toho nikdo nevšiml a podle našich zvědů proklouzli do pevnosti." usměju se. I když cítím jak mě na zádech polil chlad.

,,Uvidíme se na poslední schůzce vůdců." řeknu rozhodně. Sebastian přikývl a zpod peřiny vytáhl naše propletené prsty.

,,Miluju tě." řeknu. Přitáhne se naše ruce k sobě a políbí mi hřbet ruky.
,,Já miluji vás oba." s těmi slovy mě políbil na rty a zvedl se z mého lůžka. Kolem krku si přivázal plášť a do prázdné pochvy zasunul meč, který ležel na stole. Než odešel věnoval mi poslední staristlivý pohled než jeho tvář zkameněla a nahradila jí maska vladaře.

Vladaře, za kterého ho ostatní měli, i když takoví nikdy nebyl.

Pohled zabodnu do stropu stanu a zamračím se.

Kdo nás podvede? Zvládneme to?
Měla jsem halucinace?

Víjde pro nás další dny slunce? 

Sice nevím, jak pro ně, ale pro nás zítra výjde snadi i s novou kapitolou. Já nevím jak vy, ale jsem čím dál tím víc unavená, pořád ve stresu.

Já vážně potřebuji dlouhé volno.🙏 tohle stále krátké....

Co si myslíte, že se v příběhu stane teď????? Pište, budu moc ráda.

A co děláte o svátcích?