Phoebe a Král

30

Jestli jsem si myslela, že někdy mi máme obrovský přepichoví palác tak jsem se spletla. Sultánovo sídlo bylo snad celé ze zlata až to bilo do očí. Sultán naší žádost přijal s okamžitou platností a proto dva dny po příjezdu z mého prvního domova jsme vyrazili z mého království sem. Cestou jsme se na dva dny stavili v paláci abych nakrmila Christiana, jenže ten jakoby mé mléko odmítal bylo to zvláštní vždyť je mu půl roku. Nemohla jsem se nad tím dlouho zabývat až bude trochu času nechám se vyšetřit stejně jako syna. Teď ale nebyl čas.

Se sestrou a Davidem jsme seděli na několika polštářích v prostorném salónku. Nikdo kromě nás dvou a mísy plného vína tu nebyl.

,,Myslíš že vůbec přijde?" zeptá se Sophí a strčí si do pusy víno. ,,Těžko říct. Naposledy ho Sebastian skoro umlátil k smrti." odpovím.

,,To je pravda váš manžel má skutečně páru. Hlavně když se někdo dotkne jeho ženy." trhnu hlavou a pohlédnu na vysokého světlovalsého muže. Kdybych nebyla vdaná, kdyby nebyl sultán a kdyby nebyl takoví hajzl asi bych neodolala a v té posteli s ním skončila. Jenže já byla šťastně a hlavně zamilovaně vdaná a on byl a vždycky bude jen nechutný prase a hajzl. Jeho krásu hyzdila jen modřiny nad obočím od mého muže. Bylo zvláštní že mu to tam stále přetrvávalo.

,,Sultáne." pokývnu hlavou, na znamení úcty. ,,Odložme formality Phoebe. A vy jste?" otočí se na mou sestru. ,,Já jsem Sophia. Sestra Phoebe." představí se. ,,A já jsem Harik, pán tohoto domu a vládce téhle země." rozpřáhl ruce a posadil se vedle mě. ,,A vy jste u všech všudy kdo?" zamračí se na našeho přítele. ,,Já jsem David. Věrný přítel a sluha jejího veličenstva." řekne a v hlasw měl chladný, ale ne tak aby to bylo až moc neúctivé. Spíše dával najevo, že ví co se stalo, a že je ochotný mě bránit. ,,Jistě jak jinak." zabručel muž vedle mě.

,,Tak proč jste vlastně tady?" zeptá se uhlazeným hlasem. Sestra se už nadechovala, že mu všechno vysvětlý, ale já byla rychlejší. ,,Vy víte proč." řeknu jen.

,,Samozřejmě že vím kralovno. Chcete armádu nemýlím-li se? Psala jste o tom v dopise. Ale já svůj život ani životy svých nejlepších generálů riskovat nepotřebuji a nechci." potkám se se setřiným a Davidovím pohledem. ,,Do války bychom je vedli my. Velil by jim David." kývnu směrem k muži s pihami na nose.

,,Dejme tomu že bych souhlasil. Co za to?" jako vždy nic není zadarmo. Povzdychnu si. ,,Co by jste žádal Sultáne?" ,,Pokud to všechno přežijete ve zdraví chci jednu třetinu z válečné kořisti." přikývnu.
,,Předpokládám že území." zamumlám. ,,Předpokládáte správně." souhlasí. Popadnu jednu kuličku vína a sním jí. ,,A dál." vybídnu ho věděla jsem, že to není celé. ,,Pokud budete mít další děti, necháte mě abych si vybral které s těchto dětí si vezme jedno z mích." ,,Oba máme jen syny." řeknu. Lhala bych kdybych tvrdila že mě tento požadavek udivil a vyvedl z míry. Právě naopak čekala jsem to a dlouho jsem nad tím přemýšlela. ,,Vy máte syna. Ale já čekám dva další potomky." opraví mě. ,,Adda je těhotná?" vypadne ze mě. ,,Ne Adda není těhotná."
takže nějaká jeho milenka. Váhavě přikývnu. Musím zachránit svého muže, třeba se mu nenarodí nikdy dcera a já budu mít taky jen syny.

,,Souhlasím. Ještě něco?" čekám. Dlouho čekám. Cítím na sobě překvapivé pohledy od Sophie i Davida. ,,Ano ještě jeden. Mou armádu můžete vést pouze a jedině vy. Nikdo jiný. Ani váš manžel, žádný jiný král, žádná jiná osoba jen vy. Souhlasíte?" Harik se napil vína. ,,Platí." řeknu a to jediné slovo se rozneslo celým pokojem jako slovo boží.

●●●

Nebyla jsem připravená. Byla jsem žena  sem jsem se nikdy neměla dostat. Tak co tu dělám? Hleděla jsem na svou armádu. Bylo nás hodně a přesto málo. Sultánova armáda byla v skutku největší přesně o 100 vojáků víc než měl Sebastian a přesně o 300 víc než můj otec. Možná jsem měla armádu skoro stejně početnou jako několik králů na pláních Nikoho, čekající na smrt přesto jsem se bála že jich je málo.

Vojáci sultánovy armády neměli radost že je povede žena. A taky jsem jim musela dokázat, že jako žena nejsem o nic méně cennější než kdokoliv z nich.

Hleděla jsem na vojáka, které ho jsem poslala k zemi. Vyvolával hádky s tím že je jako žena nemohu vést. Že se nesníží na to, aby ho vedla žena. A já ho jako jeho nová velitelka potrestala. Rána byla dokonale přesná. Ozvalo se tiché křukpnutí, když jsem mu zlomila nos.

Voják vyskočil na nohy a rukávem od kdysi bílé košile si utíral zakrvácený nos.

,,Vy..." soptil. ,,Vy jste mi zlomila nos!!" ,,Dobrý postřech vojáku." řekla jsem s klidem, i když jsem klidná rozhodně nebyla. ,,Vy jedna..." větu nedokončil a místo toho se po mě ohnal. Skrčila jsem a vyhla se mu.

Vzpomněla jsem si na otcův výcvik.
Pokud je nepřítel rozzuřený dává si menší pozor je pro to lehčí soupeř, na druhou stranu v tutu chvíli soupeř je schopen jít přes mrtvoly. Raněný a zoufalí nepřítel je ten co ti bude schopen ublížit, ten co se stává lhostejným k sobě i ke svému okolý, ale jen ten nepřítel, který se dokáže uklidnit v boji je nepřítel, kterého by ses měla bát.

Jeho rány byli jako rány opilce, vždy když se mě snažil zasáhnout minul, díky mému rychlému pohybu na jednu či onu stranu. Nedávál si dostatečný pozor. Nebylo pro mě nijak těžké ho z novu poslat k zemi, tentokrát do bezvědomí. Narovnám se.

,,Řeknu to znovu. Jmenuji se Phoebe Merien z Elendrie. Jsem princezna z Alarie a královna z Elendrie. A jsem tu pro to abych zachránila muže, kterého miluji a abych nastolila mír! Každý z vás má rodinu jako já. Domov o který teď musí bojovat! Pojďte se mnou a zachraňte to co milujete. Protože nikdo jiný to neudělá! Vím že odemě není fér žádat vaše životy, a proto se vás ptám. Půjdete pod mou ruku do války? Budu vaše ostří, když budete vy můj štít. Jdete do toho?" chvíli bylo ticho a pak jeden z vojáků zvedl zbraň.

,,Ať žije královna! Ať žije naše země." zařval a ostatní vojáci ho začali napodobovat. Usmála jsem se. ,,Vyrážíme za úsvitu!" zakřičím.

●●●

,,Co vás trápí královno?" zeptá se má věrná doktorka večer před odjezdem. ,,Moc se omlouvám, že vás ruším takto pozdě, ale mohla by jste mě skontrolovat? Christian nechce papt a chci mít jistotu co mi je než odjedu na frontu." ,,Jistě výsosti dejte mi chvíli."

,,Nuže?" naléhám na ženu stojící vedle mého lůžka. Doktorka se pousměje. ,,Gratuluji jste znovu těhotná výsosti. Váš syn poznal, že se ve vašem těle tvoří nový život a vaše mléko se změnilo proto ho nechce." jsem těhotná! Jsem těhotná! Jsem těhotná. U všech svatých já čekám dítě a jedů s ním do války!!! Tak a dost Phoebe, dýchej!

Nádech

Výdech

Nádech

Jde ti to skvěle Phoebe! Pokračuj

Výdech

Vůbec nechcejet do války těhotná

Nádech

Výdech

Copak mám na výběr?

Nádech

Ne, budu první těhotná žena bojující v armádě. Gratuluji ti.

Výdech

A dost už jsem se nadýchala až až.

,,Děkuji Beatris. Mohu vás poprosit?" snažím se držet hlas pod kontrolou a hystericky se nerozesmát. ,,Jistě." ,,Necháte si toto tajemství pro sebe?" ,,Samozřejmě. Dokud sama nebudete chtít abych to vykřičela do světa. Jen milosti.... stále chcete jet do války?"

,,Nikdo jiný to za mě neudělá a někdo to udělat musí." zašeptám a položím si ruku na bříško, kde se zrodil nový život. ,,V tom případě mi dovolte, abych se přidala do týmu zdravotníků ve vaší armádě a osobně dohlédla na zdraví tohoto potomka a vás." ,,Jsi si jistá Beo?" ,,Smrtelně." ,, V tom případě ti budu vděčná."

24. 12.