Phoebe a Král

39

Byla tma, když jsme se přiblížili k pevnosti. Kdyby se na hradbách občas nemihla postava s pochodní myslela bych si, že je opuštěná.

Byla to majestátní stavba, tyčící se nad řekou postavená v kameni. Nechápala jsem jak jí mohl nechat jakýkoliv král neobydlenou. Vždyť je skoro nedobytná a stojí na strategickém místě. Jednou si o tom budu muset zjistit víc.

,,Tohle chcete dobít?" ujisťoval se Noah. Přikývnu, i když jsem si nebyla jistá zda mě viděl.  ,,Tak to jste tedy blázni." prohlásí. ,,Hlavu vzhůru Noahu." řekne povzbudivě Sophie. ,,Kanál je po naší pravé straně asi dvacet metrů." oznámí Tobias, který za celou tu dobu co jsme vyjeli nepromluvil. Polekaně sebou škubnu, když ho vedle sebe zaslechnu. Postavím se a vydám se už bez koní, které jsme propustili před skoro kilometrem, k místu které určil Tobias. Zbytek skupiny mě brzo dožene. Měli jsme štěstí, že se zrovna střídali  hlídky a nikdo nás nezahlédl aspoň doufám.

,,Bude to ledové." řekne Noah. Měl pravdu za pár dní skončí podzim a převezme vládu královna zima. Naskočí mi husina. ,,A nechutné." přidá se Sophie. Ten pach byla cítit už zdaleka.  ,,Proč nejdeme k té čisté?" zeptám se. ,,Protože ta je na druhé straně, nepozorovaně bychom to neprošli." odpoví mi šeptem Tobias, který si začal sundavat plášť.  Napodobila jsem ho.

Nakonec tam všichni stojíme jen v kalhotách, botech a černé košili se všemi zbraněmi, které jsme si vzali.
,,Tak to to hezky začíná." zabrblá Sophie. ,,Já tě nenutila jít." ozvu se. ,,Jasně, a tobě se tam vlést chce? Už teď je nám zima a co pak? Nehledě na to že to strašně páchne."  zamračím se.  ,,Čím dřív tím to dřív skončí." prohlásí Tobias a vleze do vody. Kanál byl tak hluboký, že mu voda šahala k bradě. Jestli jemu šahá k bradě tak mi na zem nedosáhneme.

Snad to malé uvnitř mě nebude dělat hlouposti. Nadechnu se a vydechnu a stím vkročím do vody. Voda byla neskutečně ledová. Hlava mi začala třeštit a zuby se mi rozdrkotali. Doplavala jsem k Tobasovi, zbraně mě táhli ke dnu. Chytím se ho za ruku.  ,,Dýchejte klidně výsosti. Nenechte zimu zvítězit. Jakmile vám stuhnou svaly utopíte se." šeptal voják vedle mě. ,,Dýchejte." poručí mi a já ho poslechnu.

Sophie a Noah nás po chvili následují. Společně doplaveme dovnitř hradeb. V průchodu nám bránila mříž. Bůh ví odkud Sophie vytáhne SUCHÝ Iris. Nechápala jsem jak se jí povedlo, aby zůstal suchý. ,,Nesmíš se držet těch mříží." řekne Sophie a podá kámen Tobiasovi, protože byl k nim nejblíž. Konala jsem nohama ve vodě a snažila se zůstat hlavou nad vodou. Tělem mi proudil adrenalin.

,,Připravení?" zeptá se voják. ,,Asi." řeknu. Budeme se modlit že elektrický výboj nezasáhne i naše zbraně. Tobias Iris potopil a hodil ho k mříži. Celé mříže ozářilo několik záblesků a pak mříž doslova vyletěla z pantů. Čekala jsem až to zasáhne nás ale nic. ,,Mezi námi a tím kamenem je už moc vody. Voda sice spouští jeho reakci, ale když je vody příliš kámen vlastně udusí. Přesto to má dostatečnou sílu aby to zničilo mříže." řeken Sophie, aby nás uklidnila. ,,To si to nemohla říct dřív?" zeptá se Noah. Sophie jen pokrčí rameny, nebo aspoň jsem to tipoval podle toho jak se zavlnila Voda.

,,Už to skončilo." řekne Tobias. ,,Je tady kámen budeme to muset podplavat až na druhou stranu. Nevím jak je to dlouhé." se Sophii si vyměníme znepokojený pohled.

,,Poplavu první." řekne a ponoří se celý pod vodu.

Mohlo to být pár sekund, ale pro mě ti byli dlouhé minuty. Když už se dlouho nic nedělo rozhodla jsem se. ,,Plavu za ním." ,,Ale.." chce protestovat Sophie. ,,Žádné ale Sophie." řeknu. ,,Uvidíme se na druhé straně." dodám a ponořím. Se voda byla ledová. Když se nademnou hladina zavřela strašně se setmělo. Kvůli zimě, mi hlavou probleskla bolest a já se dala do pohybu. Rukou jsem se držela kamene abych plakala stále stejným směrem. Čím dál jsem byla tím víc bylo užší prostor kolem mě. Nakonec to skončilo v takovém extrému že jsem se skoro plazila po kameni, abych se vešla. Kov, který jsem na sobě měla mě tížil a zhoršovat pohyb. Pálili mě svaly. Mé plíce se začali ozívat a žádat o kyslík, jenže já jim ho  dopřát nemohla. Byla to strašná bolest. Před očima se mi úplné setmělo. Rukama jsem začala mávat a hledat okraj. Panikařila jsem.

Konečky prstů zachytí okraj. Přitáhnu se a doslova vypadnu z otvoru do velké nádoby, vyhloubené v kameni. Ucítím kolem paže silnou ruku a pak mě někdo vytáhne mimo vodu. Rozkašlu se.

,,Už je to dobrý jste venku. Zvládla jste to." zhluboka se nadechnu a ve tmě zamžourám na muže, který mi zachránil život. ,,Tobi?" zeptám se přiškrceně. ,,Ano to jsem já. Už jsi v bezpečí." opakoval stále dokola. ,,Za mnou jde Sophie." snažím se dostat ze sebe. ,,Půjdu za ní zhluboka dýchej." a já dýchala.

Nádech

Výdech

Nádech

Výdech

Nádech

Vedle mého ucha se ozvalo další záchvat kašle. Zamžourám na válející osobu vedle mě. ,,Vážně nelituješ, že si šla taky?" zeptám se s jistou úlevou, že je v pořádku. ,,Ještě... ještě... ještě.... ne." sípala vedle. I jí Tobias doporučil aby nemluvila a jen dýchala. Pomalu se posadím a rozhlédnu se. Byli jsme v nějaký místnosti. Kromě kamené nádobi a dvou pochodní tu nic nebylo.

Noah se bez moci vynořil jako poslední a pomohl Sophí.

,,Kde myslíte že jsme?" zeptá se Noah. Pokrčím rameny. ,,Dva metri v podzemí. "řeken rozhodně Tobias. ,,A to víš jak?" ,,Všechny pevnosti mají něco takového. Je to nehlídaná místnost." zavrtím hlavou nad jeho znalosti.

,,Rozdělíme se." navrhne Noah. ,,Fajn já půjdu stebou. Půjdeme otevřít bránu. Ty a Tobiasi najděte Alexe a ostatní." rozhodne Sophie. Nikdo z nás nic nenamítá a tak se stane.

Jak Tobias řekl, úplně prázdnou chodbou jsme došli do kuchyně, nebo aspoň to tak vypadalo podle různých druhů jídel a vůní. Přes jídelnu, která nebyla také hlídaná jsme se vymotali bočním vchodem ven. Tam jsme se rozdělili. Sophie a Noah se vydali k věží, kde se spouštět most a já s Tobiasem jsme se vydali hledat naše druhy.

Už to začíná.

Hezký SILVESTR 🥰🎊🎊🎊🎊🎆🎆