Phoebe a Král

24

,,Co se jí stalo? Proč stratila vědomí! Tak už řeknete mi to?" zaslechnu Sebastianův hlas.  ,,Nic se jí nestalo, je naprosto v pořádku."
odpovídala lehce vyděšeně doktorka. Bála se svého krále ,,Tak proč se nevzbudí? Řekněte mi co se děje nebo...!" zuřil a já nechtěla, aby kvůli mě někdo přišel k úhoně.

,,Nebo co?" řeknu a otevřu oči. Doktorce se očividně ulevilo. Sebastian byl jedním skokem u mě a chytl mě za ruku. ,,Jak se cítíš?" zaváhala jsem. ,,Podivně?" Sebastian střelil pohledem po doktorce.  ,,Řekla jste že je v pořádku!"
,,To taky je, jen je něco jinak." odpoví. ,,Ale co??" dožaduje se odpovědi můj manžel.

Doktorka se usmála. ,,Gratuluji pane, královna je těhotná." spadne mi brada. Já.. cože? Nemohu být... nebo jo? A co tomu řekne Sebastian? Budu matka! Proboha živého, já budu matka!

Rostřesenou ruku položím zatím na mé ploché břicho, kde se schovával malý zázrak. Otočila jsem hlavu na Sebastiana, který  měl na tváři obrovský úsměv. ,,Budu... Budu táta." zašeptal, ale nepřestal se usmívat. Sklonil se ke mě a vroucně mě políbil. V tom polibku byla všechna jeho láska ke mě. ,,Miluju tě." zašeptal mi do rtu.  ,,Taky tě miluju." Sebastianovi se rozšířili zorničky. ,,Řekni to znovu." vybídl mě. ,,Miluju tě Bastiane." v očích mu zajiskřilo. Nejdřív políbil mé břicho a pak mě na mé rty.

Sultán odjel téhož rána. Adda za mnou přišla. Omlouvala se mi a pogratulovala mi. Její omluvi nebyli potřeba. Znovu jsem jí zopakovala, že kdyby potřebovala, dveře našeho paláce jsou jí vždy otevřené.

Netrvalo dlouho a celé království vědělo že král čeká dědice. Dozvěděla se to i Odri, která po několika týdnech přijela, aby se podívala jak probíhá těhotenství. Při těhotenství mě navštívila i má sestra Sophia s jejím snoubence Erina. Hodně dlouho jsme uvažovali nad jménem a nakonec jsme se rozhodli. Chlapec bude Christian a dcera Emili.

0 6 měsíců dýl.

Seděla jsem v altanku pozorovala krajinu a hladila si zvětšující břicho. Astrid sedící vedle mě se smutně usmívala. Vždycky chtěla dítě, jenže ho mít nikdy nebude. Thomas se jen těžko dokázal smířit, že své ženě dítě dát nemůže, ale realita byla jiná. Astrid svého muž bezmezně milovala a tak zjištění že jí dítě nemůže dát jí nijak nedonutilo Thomase méně milovat.

I když teď jsem si byla skoro jistá že se trápí. Její sen se plnil před jejím očima, ale neděl se jí. Nedávno jsem se rozhodla, pokud budu mít ještě další dítě nechám aby ho pojmenovala ona.

,,Je ti dobře?" zeptám se. Byla celá bílá. ,,Ano je, já těhotná nejsem.... co tvé raní nevolnosti je to lepší?" přikývnu. ,,Už neběhám každé ráno nazachod, jen obden." uchechtnu se a dělám si legraci. To malé mi vážně děla těhotenství těžké, doufala jsem že další těhotenství už bude lepší. Když však zahlednu její vážnou tvář zvažním.  ,,Ano je to lepší o dost."  zamumlám a povzbudivě se na ní usměju. Trochu se usměje. ale neunikne mi toužebný pohled mířící na moje břicho.

,,Půjdu se projít." zamumlám a zvednu se. Čím je to břicho větší tím je to těžší. Prošla jsem kolem altanku a kolem jezera. Vlastně jsem si prošla celou zahradu. Stálo mě to překvapivě dost sil. Unaveně se vrátím do zámku a začnu se škrábat po schodech na horu.

,,Phoebe?!" zaslechu hlas svého muže. Zvednu hlavu. Na schodech stál Sebastian a vyděšeně mě pozroval. Rozběhl se po schodech. Schody bral po 3.

,,Jsi v pořádku? Potřebuješ něco?  Co se děje? Jak ti je? Řekni něco?" už dlouho jsem ho neviděla tak vystrašeného. Posadím se na jeden ze schodů a zhluboka se nadechnu. ,,Nic... nic mi není." řeknu mezi nádechy.  ,,Jsi si jistá? Nemám zavolat doktora? A jak to že není s tebou Astrid? Strážce jsem ti nedal jen pod podmínkou, že budeš s ní." začínal být naštvaný.