Phoebe a Král

25

Chodila jsem po pokoji v náručí držím Chrise a snažím se ho uklidnit. Už jsou to dva měsíc co se narodil a zemřel můj otec. Pohřeb se konal před 5 týdny. Všichni oslavovali narození Chrise a zároveň truchlili pro otce. Ten den bylo šero. Moc si z toho nepamatuji. Celesta mi kladla na srdce, abych se nezhroutila, že musím být dobrá Chrisova matka, že by si to otec přál. Teď už jsem neměla nikoho z rodičů, hlavou naší rodiny jsem se stala já. Musím zajistit bezpečí pro Haesint i Sophiu. Vím, že mi stím Sebastian pomůže. Otec také v závěti uvedl že mi nechává volnou ruku v hospodařením naším majetek. Vládu dočasně předává mě a Celestě, dokud se Haesin neprovdá. Také mi dal nějaké šperky a šaty z matčiného pokoje. Nikdy jsme tam nesměli až nyní. Nechal tam i dárek pro Chrise k 10 narozeninám. Kdyby otec zemřel na selhání srdce, jak se předpokládalo byla by to tragédie, ale to je život. Jenže otec byl zcela zdráv. Vše nasvědčuje tomu, že ho někdo zabil s úmyslem oslabit náš rod. Sebastian se bojí nejhoršího. Bojí se, že někdo chce rozpoutat válku.

Chris už nyní byl svému otci podobný, jako by mu z oka vypadl. Posadím se do křesla a začnu ho hladit po tvaři. Když jsem si jistá, že už je dostatečně vklidu, začnu ho kojit.

Ťuk ťuk.

Povzdychnu si, to mě nenechají ani v klidu nakrmit vlastního syna?

,,Dále." zavolám a skontroluji že Chris pořád papa. Dveře se otevřou a dovnitř vešel Sebastian. Zamračí se, když spatří, jak málo jsem kvůli kojení zahalená.

,,Co kdybych to nebyl já?" zavrčel. Ach jo. ,,Taky ti přeji hezký den." ,,Promiň ahoj." oči mu sklouznou k mému odhalenému hrudníku a zablískne se mu v očích touha. Celkem jsem ho chápal přeci jenom jsem mu kvůli porodu zastavila přístup k mému tělu.

,,Tvůj syn se obávám má přednost." řeknu s úsměvem. ,,To tvrdíš ty." řekne a hladově mě políbí. Polibek mu krátce vrátím, ale pak se odtahnu. ,,Teď ne, musím ho nakrmit." pohlednu na Chrise. Měl zavřené oči. Lehce ho palácem po zadečku a pohladím ho po tváři, aby znovu začal jíst. Ihned se probudil a začal papat.

Ucítím polibek na spánku, na bradě a na krku.

,,Sebastiane!" syknu. To malého samozřejmě i hned vyruší z papání a už se odmítá přisát.

,,Vidíš co děláš?" zanaříkám. Jenže on se netvařil provinile. Zvednu se a položím Chrise do kolébky. Chvíli ho houpu, zpívám a snažím se ignorovat Sebastiana, který mě ze zadu objímá a dává mi polibky na krk. Když Chris usne chytnu jeho otce za ruku a vytáhnu ho z pokoje pryč, kde čekala Chrisova chůva, Annie. ,,Prince jsem uspala, nechci slyšet, že zase brečí, alespoň další dvě hodiny." řeknu. Annie se usmála, uklonila se a vklouzla princi do pokoje Věděla co máme s králem v plánu a já se na to těšila.

,,Chyběla si mi." řekne Sebastian a políbí mě na rty. ,,Víš že tě miluju ty můj krutý králi." zašeptám. ,,I já tebe svůdná kralovno." kousne mě do rtu.

●●●

Další měsíc uběhl jako voda. Nic moc se nedělo. Sebastian se dál snažil zjistit co se stalo mému otci a připravit království na nejhorší. Dostala jsem strážce, který mě měl hlídat, stejně jako Chrise. Protože i kdyby mě někdo zabil bylo by to kničemu, protože už máme potomka. Našeho Christiana.

Jako každý den jsme se topila v papírech a ujisťovala se, že je vše jak má být. Zjistila jsem, že před týdnem měla přijet zásoba surovin do kuchyně, jenže to se nestalo, stejně jako zásoba jiných surovin. Zamračím se tohle není normální. Pohlédnu na kolébku, kde se zavrtěl malý princ. Zvednu se a vykouknu ven, stráže jako obvykle hlídali. Naklonim se k jednomu. ,,Ať přijde Annie." řeknu mu. Okamžitě přikývne a odejde. Vrátím se k princovi ke kolébce. Už byl vzhůru a radostně si žužlal plyšového koníka. Pohladím ho po tváři. Byla jsem sním 24/7. Mým hlavním úkolem bylo ochránit ho. Jen občas jsem ho opustila, abych splnila své manželské povinnosti, ale nikdy ne na dýl než na pár hodin.

Ozve se zaklepání.

,,Vstupte." Annie nakoukla dovnitř. ,,Potřebuji, aby si pohlídala prince." I hned přikývne. ,,Potřebuji si něco zařídit." ,,Jistě." sedne si do křesla vedle kolébky a usměje se na prince ten se rozesměje. Ani já se neubráním úsměvu. Když jsem Annie vybrala jako chůvu pro Chrise, věděla jsem že si jí oblíbí. S úsměvem opustím pokoj, ale úsměv mě ihned přejde. Můj strážce ležel mrtví na zemi a jeho vrah se tyčil předemnou.

Ucouvnu. Muž na mě namíří zbraň a zaútočí. Vyhnu se jeho úderu a dýku mu vyrazím z ruky. Prudce jsem oddechovala. To ho však nezastaví a vrhne se po mě. Chytne mě za krk nadzvedne mě ze země. Začnu se dusti.

,,Ale notak květinko, neší sebou tolik." zamumlal. Třeštím na něj své oči. Dusí mě, nemohu dýchat! ,,Kdo.... kdo sa...sakra....jsi!" snažím se ze sebe dostat.
,,Viren jméno mé." ,,Kdo... tě... pos.." nezvládnu to ani vyslovit. ,,Kdo mě poslal? No i nu myslím, že ti postačí znát jeho přezdívku kralovničko. Dark. Tvůj manžel s ním měl kdysi pletky. Pamatuj si to. Dnes zemřou další dva lidé stejně jako ty. Tak sebou tolik neházej květinko." před očima se mi zatemní.

,,Ona pro tebe není žádná květinka!" někdo odhodil mého vraha. Spadla jsem na zem a zhluboka jsem se nadechla. Nechávala jsem plíce, aby si zvykli na čerství vzduch, aby se znovu roztáhly a já se mohla plně nadechnout. Ucítím pohyb. Někdo si předemě dřepl.

,,Otevři oči, už je vše v pořádku. Jsem tady s tebou." otevřu tedy oči a pohlédnu na Sebastiana. ,,Jak se cítíš?" ,,Žiju." zachraptím. Chci se podívat co se stalo s útočníkem, ale on mi odvrátil hlavu. ,,Nedívej se tam, není to hezký pohled." otec nás učil abychom se nebáli krve. I tak poslechnu Sebastiana a nepodívám se.

,,Christian!" vyjeknu, tedy spíše zachraptím. Postavím se na nohy a rozeběhnu se k pokoji prudce otevřu dveře. A málem se pozvracim. Annie ležela na zemi v kaluži krve. Musela se postavit mezi muže stojícího u kolébky a mé dítě. Popadnu dýku ležící na komodě a než se ten muž zpamatuje hodím jí. Trefila jsme se. Slyšela jsem ohlušující křupnutí a muž se skácel k zemi. Doběhla jsem ke kolébce. Christian v ní ležel a tiše plakal. Vytáhnu ho z kolébky a přitisknu si ho k hrudi.

,,Je to dobrý můj malý princi. Maminka je u tebe." Christian se okamžitě uklidnil, když zaslechl můj nakřaplí hlas. Pohledem výhledám Sebastiana. Zrovna kontroloval Annie.

,,Je mrtvá?" zachraptím. ,,Je mi to líto." došel ke mě a přitiskl si mě k sobě. ,,Co se to děje Bastiane? Zabili mého otce. Nejdřív zaútočili na mě a teď na našeho syna. Ten muž mluvil že zemřou dnes dlaší dva lidé. Christian žije, kdo byl tedy ten třetí?"

,,Žena, krále Waleriho." ,,Královna Mardilenu?" přikývl. Dneska ráno jí někdo zabil. Bratranec Waleriho, král Oliver svolává krále do koruního paláce. Dnes odpoledne přišel posel." přikývnu. V pokoji bylo tolik krve.

,,Bude válka?"

,,Bojím se že ano."

Zítra mám náročný den, tak mi držte palce ať ho přežiju, a když to zvládnu vydám další kapitolu, kdyžtak se pokusím jí vydat ve středu, nebo ve čtvrtek.
Jak se vám to zatím líbí? Začíná to být dramatice👍!