Phoebe a Král

20

,,Ty ani nevíš jak moc jsem se o tebe bál! Odešla si, bez stráží ani si mi neřekla kam jdeš! Málem si mi nahnala infarkt, víš co by se mohlo stát? Mohl tě někdo zranit, znásilnit. Mohli tě zabít! To si nepamatuješ na ty lidi v tom lese? To ti zkušenost byla málo? Čím si pro boha myslela Phoebe! A proč si mě proboha ignorovala? Mohla si mi říct, že chceš jet ven, já bych si čas někdy udělal, abych tě mohl dopravit. A ne, aby ses prostě sebrala a bez žádné ochrany zmizela na celý den ze zámku a vrátila se až o půlnoci! Skoro vůbec nic jsem neudělal, protože jsem celou dobu přemýšlel nad tím, kde jsi a zdali jsi v pořádku! Zrušil jsem i několik jednání, protože jsem se nemohl soustředti. Mohla si mi aspoň říct kam jedeš." ze začátku křičel ale na konci v jeho hlase bylo zoufalství.

Takto to u nás v pokoji, tedy u něho v komnatách vypadá už po probuzení. Když jsem se probudila už byl vzhůru. Vyprostit se z mého sevření a v naprostém tichu se začal oblékat. Když byl, dlouze se na mě podíval a řek jen. Sklamala si mě. A pak začal vyvádět.

Nevím proč jsem se sebrala a dojela, možná proto že mi chyběla akce, nejsem kralovnička, která do konce života bude vyšívat a mezitím rodit. Nikdy jsem taková nebyla a nikdy taková nebudu. A proč jsme ho ignorovala, bylo mi jasné že by mě přesvědčili, abych nikam nejela, ale já už potřebovala pryč. Už jsem cítila jak na mě lehla frustrace. A taky jsem mu to všechno řekla, jenže to moc nepomohlo. Možná už nekřičel, ale mluvil tichým a klidným hlasem, což bylo ještě horší. Snažila jsem se mu vysvětlit své jednání, ale on jako by mě nevnímal. Nakonec řekl. ,,Musím jít pracovat. Včera jsem skoro nic neudělal." a stím odešel, samozřejmě nezapomněl porásknout dveřmi.

Na snídani jsme ani jeden nešli. K snídani jsem si vzala toust, který bůh ví odkud sehnala Rianell.

,,Rianell?" ,,Ano?" ,,Prosím kus papíru a tužku." ,,Jistě." hnedka mi to podala.

Sebastiane,
jedu zase pryč. Jedu do Pearllenu, věřím že to město znáš. Tam mohu pomoct, navíc tam mají o mě aspoň trochu zájem.
Zkus pochopit proč jsem to udělala. Nebylo to nejrozumější to si uvědomuji a že si zahrávám  se životem taky. Udělej si vše co potřebuješ. Snad toho zvládneš víc.....
Odýždím i s Ariel a Amandou.

Phoebe Mirien II Alerijská z Elendrie.

Papír jsem složila a podala ho Rianell. ,,Doruč ho králi." přikývla a byla ta tam. ,,Tak co holky jste přípravné na další trhání jablek?" Arile radostně souhlasila. Amanda si prohlédla své mozoli na své ruce a špinavé nehty. ,,Jojo, vzhůru k utrpení." ušklíbnu se. ,,Tak hrozné to nebude neboj."

●●●

Seděla jsem na větvi  stromu a otrhávala poslední jablka na tomto stromě. Amanda je trhala ze země a Ariel byla dokonce výš než já. Už se stmívalo.

,,Hej děvčata!" řval na nás Fanda. ,,Ano?" zavolám zpátky. ,,Nechcete přespat u nás Heda se o vás postará místa máme dost."
,,Rády, Děkujeme." Fanda se rozzářil a odešel. ,,Jste si jistá Phoebe? Co váš manžel?" volala Amanda. ,,Jsem si jistá. A co to mu řekne Sebastian, už není moje starost."

Heda byla milá zrzka, byla to Fandova sestra. Prý o rodiče přišli už dávno a žijou spolu, než se Heda vdá. Heda nám dala dohromady jeden pokoj. Moc se omlouvala, že jedna bude spát na zemi. Holky se začali hádat, která z nich si na zem lehne, protože já jsem královna, tak musím spát smozřejmě na posteli. Taková kravina.

,,Děvčata na zem si lehnu já. Za svůj život jsem toho naspala v měké posteli víc než vy dvě dohromady, noc na zemi mě nezabije. Navíc jste tu kvůli mě, bezemě by jste teď už leželi ve vašich postelích." ,, Ale to přece nejde." ,,To je rozkaz Amando." Popadnu polštář a dvě deky, které nám dala na víc Heda pro tu, která se vyspí na zemi. Dala jsme si pod sebe obě deka, hlavu si položím na polštář a přikryju se pláštěm. Rianell vybrala dobře, byl teplý.
A kupodivu spalo se mi dobře.

Ráno nás porobudli se svítáním, nasnídali jsme se. Měli jsme chleba s máslem a teplé mléko místo čaje, bylo to dobré. Konečně něco jiného. A pak hurá na sbírání jablek.

Takhle se to opakovalo 4 dny. Ten 3 den jsme jablka začali spracovávat. Se všemi jsem se seznámila a myslím že mě měli celkem rádi jako já je.

●●●

Jenže nic nemůže trvat věčně, a já jsem ať se vám to líbí nebo ne královna. Jendou, když jsem byla s poslední skupinkou v sadu a sbýrala jsem jablka, na černých koních Přijela královská stráž. Samozřejmě přilákali pozornost celého města. Jeden z nich seskočil s koně a došel pod větev na které jsme právě stála a trhala jablka.

,,Vaše vísosti můžete prosím slézt? Král žádá aby jste se vrátila! A my bychom rádi zůstali živí, ale to se nám nepovede, když se vám něco stane!" ,,Tak on žádá jo?!" křiku na něj ze zhora. ,,Ano, prý se omlouvá, a že si o tom v paláci chce promluvit. Prosí vás, aby jste se vrátila domů." snudám kyblík z větve, na které mi vysela a seskočí na zem. Byla to pěkná vejška, ale já byla zvyklá z domova, když jsem skála z balkónu, abych se vyhla výuce hraní na harfu.

,,Děkuji královno." ,,Nedělejte vojáku." Ariel i Amanda stáli u vojáků a čekali na můj rozkaz. Kývla jsem na ně. Brali to jako souhlas a vyhoupli se do sedla.

Šla jsem za Hedou a Fandou. Podám jim jablka. ,,Takže ty jsi královna?" zašeptá Fanda. ,, Ano to jsem. Amanda a Ariel jsou mé dvorní dámy. Doufám že jsme vám alespoň trochu pomohli." pak Hedě podám měšec s peněžmi. ,,Vemte to jako splacení našeho přenocování a jídla. Za zbytek si něco kup, a nebo rovnou kupte třetí postel. Ne že by vaše zem nebyla pohodlná." pak jsem se otočila a vydala se ke svému koni.

,,Proč král nepřijel osobně?" zeptám se vojáka po mé levici. ,,Má hodně práce, a taky se prý byl že by jste s ním neodjela."
ušklíbnu se, a proto poslal je. Chytrý tah můj drahý.

Hezký týden, ať není tak nároční jako mám já. Já budu prezentovat anglicky a budu psát velký test ze stomatologie😭🤫🤣