Phoebe a Král

27

Dva týdny jsem Sebastiana nepotkávala.
Vím, že když pozdě v noci přišel a myslel si že spím políbil mě na tvář a něco my zašeptal. Většinou to bylo, dobrou noc nebo miluju tě.

Jinak jsem Bastiana nepotkávala. Stával dřív než jsem stávala a vracel se, když už jsem spala. Přes den byl pořád někde na poradě, nebo jezdil pryč ze zámku.

Náš Christian mezitím vážně vyrost. Už jsou mu 4 měsíce. A byl doslova kopie svého otce. Dnes si ho na starost vzala jaho chůva Angelina. Dnes byl totiž poslední den co jeho otec je na zámku.

Když jsem se ráno probudila, Sebastian už nebyl v naší posteli, ale místo něho na jeho straně lůžka ležela modrá růže s malým vzkazem. Dychtivě jsem ho vzala do ruky.

Má nejdražší královno.

Stálo z jedné strany. Kartičku otočím.

Dnes dopoledne mě budeš ještě muset omluvit, ale celé odpoledne a večer budu jen váš. Chci aby ten zbytek dne byl podle tebe. Rozhodni se co budeme dělat. Dnešek je jen tvůj.
Miluju tě. Bastian.

Srdce mi bylo, jako na poplach. Vyskočila jsem z postele a mrkla na hodiny. Bylo chvíli po osmé ráno. Oblékla jsem si, ty nejvíc obyčejné a pohodlné šaty, vlasy jsem nechala ledabyle rozpuštěné.

,,Rianell?" otočím se na svou komornou.
,,Ano?"
,,Ať přinesou snídani do mé komnaty."
,,Jistě, ještě něco?"
,,Ne to je vše." Rianell očividně vycítila mou změnu v náladě. Dva týdny jsem byla jako tělo bez duše, ale dnes ne. Rianell se však na nic nevyptávala a šla splnit mé přání. Jestli mi tento svět měl vzít jediného může, kterého miluji, tak si s ním užiju poslední den bez myšlenek na to, že ho mohu ztratit a ne jen já. Že i Christian může přijít o otce.

S mojí snídani přišli i mé věrné dvorní dámy. S obouma jsem se pustila do snídaně a mezi sousty jim vyprávěla o vzkazu.

,,To je tak romantické. On tě vážně miluje." básnila Ariel. Já se jen při hloupě culila.
,,Ovšem že miluje. To je jasné i slepému. Otázka je však co máš v plánu." připoutala mou pozornost Amanda a napila se šálku čaje. Ledabyle jsem pokrčila ramenem a nabodla na vidličku jahodu, kterou jsem strčila do úst.

,,Phoebe?" zkusí to znovu Amanda. ,,Asi budeme venku i s Chrisem. Chci si to prostě s ním užít. Je jedno co budeme a kde budeme dělat. Hlavně že tam bude semnou." ,,Nevěřím, že nemáš něco za lubem." ušklíbla se Ariel. Koutek úst se mi nadzvedne v pobaveném úšklebeku. ,,Ne, nic extra za lubem nemám. Prostě vezmu Chrise pár věcí a svého manžela zalezem si někam na zahradu a budu si užívat že mám oba své chlapce u sebe." ,,To je překrásné." dojímala se Amanda, což mě až udivilo. ,,Opravdu?" zatvářím se překvapeně. ,,Samozřejmě!" ,,Dobře, dobře. Věřím ti." zvednu ruce do obranného gesta.

,,Stejné ti nevěřím." zamumlá Ariel. Fajn tak tu se mi přesvědčit nepodaří. Nakloním se k ní a usměju se. ,,Tak dobrá. Pomůžete mi?" v Ariiních očí se objeví záblesk a Amanda si jen zoufale povzdychne a přikývne.

Bylo chvíli po obědě, když do ložnice vešel Sebastian. Usmála jsem se a došla k němu. Políbím ho na rty, chci se odtáhnout, ale nedovolí mi to a přivlastní si další polibek. Když se po dlouhé době konečně odtáhl mé rty žadonili a byli frustrovány že jim byli odepřeny jeho rty.

,,Tak co si má královna přeje dělat?" ,,Tančit a zpívat?" zacvrlikala jsem.
,,Aha? To jsem nečekal. Ale ... ehm jistě pokud to chceš udělat...." ,,Ne dělám si srandu. Máš oblečení, který si můžeš kdyžtak zašpinit?" zeptám se. ,,Žádné z mích oblečení není určeno k tomu, abych ho zašpinil." zamručel. Jen jsme protočila oči a otočila se na podpadku. Dojdu k židli přehodím si přes ramena plášť pak tašku s pár věcmi a do náruče vytáhnu z kolébky Christiana.