Phoebe a Král

8

Naštvaně jsem pochodovala po pokoji. Byla jsem tu měsíc a za tak krátkou dobu jsme se, se Sebastianem stihli dost ošklivě pohádat. Ani nevím co byl prapůvod naší hádky. Vím že jen strašně vybouchl a  já se neudržela a hodila po něm knihou. Po naší hádce se vrátili straže k mým dveřím a mě se začal vyhýbat. Korunu tomu nasadila jeho nevastní matka, když se u oběda zeptala:,,Tak co? Kdy máme čekat dědice trůnu? Spali jste vůbec spolu?" v tu chvíli  ujely nervy, jak mě tak mému muži. Naštvaně jsem prohlásila, že se zřejmě dědice nikdy nedočká, prtože jeho milost se mi vyhýbá.  S tím jsem chtěla odejít, jenže Sebastian se taky ozval. Prý kdybych nebyla tak tvrdohlavá a egoistická už jsem mohla být v jiném stavu. Tak to mě dostalo. A koho ne. Beze slova jsem odešla.

,,Phoebe? Si tam?" uslyším Davidův hlas. Povzdychnu si a sklouznu na postel. ,,Pojď dál Davide." Davit otevřel dveře a v rukou držel růže. ,,Jestli je posílá milost pán tak je hoď do koše u dveřích a jestli si mě přišel přemlouvat rovnou vypadni." David se zasekl mezi dveři, pak položil růže na stůl a posadil se vedle mě. ,,Škoda růží." řekne jen a ja si lehnu na záda.

,,Lituju tě, že si sním vyrůstal a musel ho trpět." zamumlám. ,,On není tak špatný, Phoebe." ,,To vykládej někomu jinému, Davide." posadím se zase zpátky. ,,Ani pro něj to není lehké. Taky ho netěšila vidina manželství. Neví jak se má chovat. Nikdy tohle u svých rodičů neviděl a všechno tohle je pro něj nový. Chce aby ses tu cítila jako doma." ,,Tak ať mi to příjde říct sám osobně." ,,Ani ty mu to moc neulehčuješ." ignoroval mou větu. ,,Myslíš že já se chtěla vdávat? Že jsem chtěla být jen hloupá smlouva? Myslíš že jsme někdy viděla jak má vypadat šťastné manželství? Moje mtaka zemřela moc brzo a já se musela stát matkou svých sester! Vždy být ta co je potáhne. A pak mě jednoho krásneho dne hodí do vody, ve které neumím plavat!" David se na mě smutně podíval.  ,,Oba jste si prošli svými problémy. Ale to je taky jeden zdůvodů, proč by jste spolu měli být. Dát si šanci."  ,,Možná." hlesnu.

O dva týdny později

Už jsou to dva týdny  co kolem sebe chodíme jako po špičkách.  Seděla jsem jako obvykle ve své houpací síti a četla nějkou knihu. O zamilovaném páru, který však museli rozděli, protože dívka i ten mladík, si mají vzít někoho jiného, předem daného. Odložím knihu a schovám si hlavu do obličeje. Jednou tady umřu nudou!

Zničeho nic se dveře odevřeli a dovnutř nakoukala mladá rusovláska. Nadzvedla jsem obočí. Ariel i Amanda se okamžitě  postaví a tak nějak automaticky se postaví za mě.  Musela jsem se pousmát.

,,Pojď dál." vybídnu ji a posadím se v houpací síti. ,,Já... klepala jsem, ale nikdo neodpovídal." dostala ze sebe vystrašeně. ,,To nevadí nic se nestalo. Co potřebuješ..." ,,Loreal."

,,Co potřebuješ Loreal?" zopakuju  znovu svou otázku. ,,Král mě za vámi poslal se vzkazem, aby jste se neprodleně dostavila do jeho komnat." pohledem jsem střelila po Ariel a Amandě, ale obě vypadali překvapeně stejně jako jsem se v tu chvíli cítila já. ,,Dobře...Loreal dovedeš nás tam?" ,,Jak si přejete." otočí se a výjde z tohoto... slaonku?  Amanda mi pomůže z houpací sítě, a pak už jsme spěchali za Loreal.

Komnaty krále byli obrovské, upravené pro život v manželství. Král seděl na dubovém stole a v ruce držel nějaký dopis a David se opíral opodál o pelest postele. Když vejdem král se na mě podíval. Byl to první přímí pohled, který mi věnoval od naší hádky. Ovšem že jsem si všimla že se na mě dívá, když si myslí že o tom nevím, ale tohle? Tohle byl pohled, který chtěl abych zaznamenala.

,,Děkuji že si hned přišla." řekne mím směrem. ,,Můžeš jít." otoči se k Loreal. Služebná se ukloní. ,,Děkuji." řeknu jejím směrem. Usměje se na mě a odejde. ,,Co je tak naléhavého, že jsem musela přijít hned?",,Přišel dopis." ,,No a?" nakrčím nos. 

,,Ono to není dvakrát nutný, ale chci to vyřešit co nejdřív." ,,Co je v tom dopise milosti?" při slově milosti sebou cukne, ale se zachmuřeným obličejem mi odpoví. ,,Nějaká lady Claudia si bere prince  Camerona. Jeho země s námi chce už dlouho uzavřít spojenectví, jenže jejich miny země pro nás nebude nic výhodnýho. Teď nás zvou na svatbu..." nemusel to doříkat. Chápavě jsem přikývla. ,,Můžeme odmítnout. Nic se nestane a ani je tím nemůžem urazit. Protože oni potřebují nás, ne my je.  Ale je to na tobě, zařídím se jak se rozhodneš."  odložil dopis a převzal si od Davida nějaký nažloutlí papír. Podívam se z okna.

Venku se učili lítat ptáci, aby mohli na podzim do teplích krajin. Matka se snažila naučit létat všechny tři malá ptáčata. Jenže tomu jednomu se to nedařilo, bylo moc slabé. Potřeboval pomoc od matky a sourozenců. Jednou až zesíli a bude platným členem jejich hejna.

S pohledem na ptáky odpovím. ,,Pojedeme, chci si o tom králoství něco zjistit. Myslím že neni do věci mít je za spojence. Přeci jenom mají armádu a  určitě i ten nějaky obchod." otočím hlavu  na krále. ,,Dobře, napíšu jim, že přijedem." oznámí a dál mi nevěnuje svoz pozornost. ,,Dostavíš se na večeři? Nebo mě tam zase necháš na pospas tvé nevlastní matce a Dianě?" povzdychne si a odloží papír. ,,Pokusím se přijít mám toho ještě hodně."

,,Kdy odýždíme?" ,,Za tři dny."  ,,Bezva, zkus se prosím tě dostavuit na večeři a nenechat mě tam samotnou těm hladovým šakalům." všimnu si jak mým dvordním damám a Davidovi zacukalo v koutkách.  ,,Pokusím se, ale musí tady být ticho, abych tu práci stihl." ušklíbne se na mě. ,,Takže vás jako otravuju?" zeptám se a pobaveně nadzvednu obočí. ,,Tak to děkuji za info." s těmi slovy se otočím ke dveřím.

,,Phoebe!" ozve se za mnou a já se otočím.
,,Ano, milosti?" ,,To pojmenovaní bylo trefné." ,,Jistě že bylo." řeknu arogantně, ale v mém hlase zazní náznak smíchu. ,,A teď mě omluvtě jdu se nudit milosti a vy se hrabejte v papírech ať nemusím trpět šakaly jen já ale i vy. Ať je to fér." už jsem neslyšela odpověď, protože jsem rázně vypochdovala z jeho pokoje.
  
Čauky mňauky! Názor??