Phoebe a Král

29

,,To je šílený nápad." kroutila nad mím nápadem Spohí hlavou. ,,Já vím, ale lepší nemáme. Půjdeš do toho?" zeptám se a doufám, že neodmítne. Potřebuji ji, i když bych radši kdyby zůstala v bezpečí. Po té co ještě ten večer přijela jsem jí všechno řekla. Byla všoku, že jí nic Erien neřekl i Leo se cítil dosti ublížený že mu jeho nejlepší přítel nic neřekl. Leo zůstal na zámku, aby se postaral o Erienovu matka a o Sophí. Když Erien se svým otcem táhl do bitvy.

,,Jasně že to beru. Aspoň využiju všechno co nás naučil otec." díky bohu. ,,Ale kde chceš vzít tolik vojáků?" zeptá se Leo, který s Davidem dávno vzdali snahu ten nápad nám rozmluvit. ,,U nás doma je početná armáda a jeden Sultán má taky dost velkou armádu." odpovím rozhodně. ,,To jako  vážně s tím chceš jít za sultánem? A to si myslíš že nám pomůže?" vloží se do toho Astrid.

,,Nemám na výběr. Máme tři týdny to je málo času." ,,Fajn vyrazíme po snídani domů?" nekomplikuje to  Sophí. Bylo to zvláštní nazívat teď dvě místa mým domovem. ,,Určitě. Pokud vás napadne někdo kdo má taky dostatečně velkou skupinu lidí tak ven s tím. Astrid ty to tu budeš řídit jasný ?" ,,Ale to není dobrý napad." ,,To zvládneš. Kdyžtak si můžeš vzít ty papíry, které mi napsal Sebastian."
,,Fajn." souhlasí nakonec rozpačitě.

Snídaně proběhla rychle podobně jako cesta domů. Tam nás přivítala Celesta.

,,Vím o všem co se děje. Jsem ráda, že jste přijeli. Mohu vám nějak pomoct?" se Sophí si vyměníme pohled. ,,Řekněme že jo, ale až uvnitř." zamumlá Sophie tiše. Celesta okamžitě přikývne a pustí nás dovnitř.

Celí zámek byl pochmurný. Nikdy jsem nečekala, že něco takového znovu zažiju. Když umřela máma měsíc bylo v zámku hrobové ticho. Nikdo nemluvil víc než bylo nutné. Otec dokonce přestal kralovat, i když jsem nyní věděla že matku nemiloval měl jí rád, jako svou přítelkyní. Tehdy jsme všichni nosili černé šaty, jako nyní měla nasobě i Celesta.

Měla na sobě černou róbu, vlasy spletené do drdolu obvázané černou stuhou s korunkou. Její hnědé oči byli plné špatně zkrývaného smutku a pod očima měla jasně viditelné kruhy. Rozhodně už dlouho dobře nespala.

Doufala jsem, že až se sem jednou zase vrátím bude to po několika letech, budu dostatečně silná a hlavně tu budu se Sebastianem. Teď nejsem silná, nebyla to síla, která mě donutila udělat krok přes práh, bylo to čiré zoufalství a strach o jediného člověka, kterého jsem milovala.

Služebá přinesla čaj a nalila ho. S vděkem se napiju a Sophia si dokonce vezme i sušenky, ale Celesta nic. Čeká až začneme mluvit.

,,Nenapiješ se?" zeptám se. ,,Nemám žízeň." odpoví tiše.

Celestu jsem neměla ráda, myslela jsem si že chce nahradit naší matku, že je tady pro to, aby mi vyhnala vzpomínky na ní. Že oblbla mého otce a on tímbpádem nechal matku umřít. Až nyní jsem si uvědomila, jak hloupá jsem kdysi byla. Ale kdo mi to mohl vyčítat? Bylo mi skoro 8. Musela jsem se postarat o šestiletou Sophí a malou tříletou Haesin. Obě ke mě začali vzhlížet. Byla jsem jediný člověk, kterého znali a za kým šli, když meli nějaký problém. Ne za Celestou, ale za mnou. Když jsem  dospívala   proklínala jsem Celestu že neudělala to co měla. Když tedy měla nahradit mojí matku, proč ji nenahradila Sophí a Haesin? Proč mi tím vzali to jediné co jsem měla? Mé dětství. Nikdy jsem si nestěžovala, že se musím o své dvě sestry starat. Miluju je. Všechnu zlobu, kterou jsem v sobě měla jsem otáčela na Celestu, jenže ta za nic nemohla. Nikdy. Nemohla za to že milovala  mého otce a on miloval jí. Nemohla za to co jsem si myslela. Ani za to že Sophí a Haesin věřili víc mě než jí i když se....snažila.

Teď když jsem jí tam viděla sedět, bodl mě v srdci osten lítosti. Byla jsem na sebe naštvaná, jak jsem se k ní dřív chovala, i když ona nic neudělala. A přesto všechno tu teď seděla a chtěla nám pomoct, i když by nejradši byla někde zalezlá a utápěla se ve smutku.

,,Jak se cítíš?" položí otázku Sophia. Celesta si jí prohlédne. ,,Jako by mi vyrvali srdce z hrudi." její slova mě bolela a taky probrala. Jestli nechci skončit jako ona musím se probrat a začít jednat.

,,Celesto vím, že teď není vhodná doba, ale potřebuji armádu." chvíli mlčí a pak jen řekne. ,,Jistě." ,,Vážně?" vypadne ze mě překvapeně. ,,Ano. Phoebe jsi dospělá žena. Jsi královna. Věřím že víš co děláš, navíc téhle zemi vládneš zatím stejně jako já." ,,Když o tom tak mluvíte... kde je vlastně Haesin?" ozve se Sophia a napije se svého čaje. ,,Nevím, po pohřbu odjela." řekne. Neměla jsem jí za zlé že jí nehledala. Sama měla dost práce sama se sebou. Možná jen Haesin potřebovala být někde jinde. Sama. Každý se se smrtí otce vyrovnáváme jinak. Já třeba porodila....

,,Nechám vám přivést generála." řekne Celesta. ,,Ne to nebude nutné." zavrtím hlavou. Nechápavě se na mě podívá. ,,Já už mám svého generála." ,,Koho?" ,,Svou sestru." chvíli mezi námi kmitá pohledem. ,,Jste si jisté, že vás budou poslouchat?" ,,Ano." řekne rozhodně Sophia. Obě jsme si tím byli jistě. Já, Sophia i Haesin jsme prošli vojenským výcvikem. Ti muži nás znali snad lépe než většina dam na zámku. ,,Dobře." pokývá hlavou Celesta. ,,Tak já svolám armádu, už je nějakou dobu připravená do války. A ty si to ošefuj." otočí se na Sophí. ,,Jistě."

Stáli jsme před velkou skupinou vojáků. Naše armáda patřila k těm větším.

,,Vím, že mě znáte, ale přesto se představím. Jmenuji se Sophia Elena I. Možná víc znáte mou sestru Phoebe Merien II. obě jsme s vámi bojovali a prošli výcvikem. Niní vás prosím a žádám. Nedívejte se na nás jako na dvě princezny, ale na vojáky. Vím že chci po vás moc chci. Chci, aby jste riskoval vlastní životy. Ale věřte mi ty životy riskujete i pro vlastní rodiny. Jestli tuhle válku nevyhrajeme stratíme vše na čem nám záleželo. Tak se ptám jdete s námi do toho? Jdete do války pod naší vlajkou? Jdete do války pod štítem mé sestry? Jdete do války pod mími rozkazy? Jdete do války zachránit své bližní a svět? Jdete do války?" řvala Sophia na velmi početnou armádu pod námi. Byla jsem na svou sestru moc hrdá a věděla jsem, že matka s otcem by byli také.

,,Jdeme!" ozvalo se sborově na zpátek.

Lehce se usměju. Sice máme další armádu, ale stále je to málo. Musíme získat armádu i sultána. Takže další zastávka je sultánovo království.

Taková kratšíy před Vánoci. Jak probíhají přípravy?

Budu ráda za komentáře a ☆
                                                       Papa.