Phoebe a Král

23

Mlčky jsem žvýkala kus masa a pohled jsem měla zaražený do stolu. Adda sedící vedle mě na tom byla podoně. Astrid se sem tam podívala na svého muže jinak kopírovala mě i Addu. Dvě dívky, které přijeli s manželským párem stáli opodál a culili se. Co jim přišlo tak vtipné jsem však nevěděla.

Můj manžel občas prohodil nějaké slovo se Sultánem. Nebo spíš mu krátce odpovídal na jeho otázky. Thomas mlčel a pozoroval dění okolo sebe. Diana se na večeři neukázala, vlastně od té doby co odjela Odri jsem jí neviděla, ale jistě jsem věděla že tady někde je. Děla jsem si obavy. Byla moc potichu. Bála jsem se že spléta plány, že číhá aby ve správnou chvíli zaútočila na svou kořist, tedy mě.

,,Královno, máte překrásný palác." promluvil mím směrem sultán. Zvednu oči od talíře a podívám se na něj. ,,Děkuji." řeknu pouze. ,,S vaším mužem jsme se bavili o dnešní oslavě." střelím pohledem po Sebastianovi, sedícím vedle mě. Zamračil se. ,,Vskutku?" vrátím svou pozornost sultánovi. ,,Ano, přivezl jsem vám i vaší přítelkyni dárek." Astrdi na mě upře překvapený pohled, který jí neoplatím a hledím jen a pouze na sultána. Harik zatleskal. Jedna z žen ke mě přišla a podala mi krabici.

,,Co to je?" zajímá se Astridm ,,V tom jsou šaty z naší země, pro vás, pro kl i pro krále. Byl bych podctěn, kdyby jste si je oblékli, na oslavu, která je přichystaná na naší počest." jako první se chopím slova. ,,Jistě, Děkujeme za tvé dary Sultáne." ,,Nemáte zaco královno."

Hleděla jsem na svůj odraz v zrcadle. Měla jsem na sobě snad tytéž šaty jako sultánka,  s rozdílem že tyto byli rudě červené a okolo těla ve víšce pupíku  jsem měla  zlatý 3 řetízky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné,aby aspoň trochu zapalování mé tak už odhalené záda. Šaty velmi důkladně zvírazovali má ňadra, který mi jsem se mohla hrdě chlubyt a křivky mé postavy. Byli to hezké šaty, ale ne pro královnu. Moc odhalovali.

,,V tom tě v žádným případě nepustím." polekaně sebou trhnu. Ve dveřích stál Sebastian. ,,Správně vychovaný muž, než vejde ženě do komnaty nejdříve zakelepe. Co kdyby bych se převlíkala a byla nahá?" obořím se na něj. ,,Správně výchovný manžel by takhle svou ženu nikam nepustil. Navíc nahou už jsem tě párkrát viděl. "řekne, vejde do vnitř a zavře dveře. Ucítím jak nad jeho poslední větou lehce zčervenám.,,Budeš muset. Slib je slib." až teď si ho pořádně prohlédl. Měl úplně stejné oblečení, jako sultán, až na černou košili. Byla jsem si jistá, že od sultána dostal bílou, ale že si jí sám vyměnil za svou  černou košili, kterou měl v šatníku. Pak už měl jen červenou vestu, která k mím šatům ladila. Na prstech měl tři prsteny, dva rubíny a náš svatební.

,,Vžádným případě."  zavrčel jak vzteklý pes. Unikne mi tichý povzdych. ,,Na to jsi krátký i ty, Sebastiane. Ty šaty si s Astridv vzít musíme." pak se otočím k zrcadlu.

,,Nesluší mi viď? Vím, že na takové šaty prostě nemám postavu, a že jsem v nich..." nedořeknu to. Sebastian si mě k sobě prudce otočí. ,,To už nikdy neříkej. V těch šatech si neskutečně sexi. I když ty neptřebuješ tyhle šaty, aby si vyrazila mužům dech. A že nemáš na takové šaty postavu? Co to je za nesmysl ty jí na to máš perfektní." cítila jsem jak pomalu rudnu a dostávám odstín svých šatů. ,,A právě proto tě nikam pustit nemohu."  nadzvednu obočí.

,,Žarlil bys?" zašeptám.

,,Žarlil bych." políbí mě na čelo.
,,Strašně moc bych žárlil." polibek na nos.
,,Zabil bych každého muže, který by se ti podíval jinam než do očí, který by na tebe koukal moc dlouho." polibek na rty.
Usměju se do  polibku a prohloubím ho. Lehce ho v polibku kousnu do rotu. Jeho ruce ucítím putovat po svém těle. Rtama sklouznul po mé levé tváři ke krku a přitiskl je k mému nejcitlivějšímu místu. Tiše zavzdychám. Natlačí mě na zeď a vhoupne si mě na sebe. Takže obmotám nohy kolem jeho pasu. Znovu se zmocní mích rtů.