Phoebe a Král

10

Seděli jsme se Sebastianem v kostele. Měli jsme jedny z nejlepších míst úplně vepředu. Amanda, Ariel a David stáli opodál a čekali. Teď jsme čekali na nevěstu a ženicha. Sebastian se ke mě nahnul.

,,Než příjdou tak tady usnu." pobaveně se na něj  usměju. A naše oči se znovu setkají. Měla jsem pocit že se v nich strácím.  Ostře se nadechnu...

Bůh ví co by se stalo kdy   se neozvlala hudba a dveřmi neprošel ženich. Mladý princ vypadl lehce vyděšeně, ale na sobě měl vojenskou uniformu s nějakým oceněním. V zrzavých  kudrnatých vlasech měl stříbrnou korunu. Korunu prince. Došel k oddávajícímu a rozhlédl se po sále. Pohledem zůstal o chvíli dýl u blondýnky v oblečení služebné. Co tu dělají služebné? Neměla jsme moc čas nad tim uvažovat, protože se znovu otevřeli dveře a hudba začala hrát na novo. Otočím se ke dveřím, abych si mohla prohlédnout nevěstu.   Hned jak jsem jí viděla bylo mi jí líto. Byla celá bílá, upřímě jsem se bála že se tu někde složí. Měla na sobě  bílé šaty s růžovou stuhou okolo pasu a mašlí ve stejné barvě. V ruce držela kitici rudých růží. Ve vlasech, které měla rozpuštěné měla věneček z růží, vypadalo to moc hezky. Podívala jsem se na Sebastiana. Se zaujetím si nevěstu prohlížel. Protočila jsem oči a upřela je na oltář.

Obřad byl nekonečný a já si kratila chvíli vzpomínkami. Vzpoměla jsem si jak jsem tam stála. Nervozní, napjatá.

,,Berete si prince Camerona ze Solerie?"
Claudie však dlouho neodpovídal. To zvládneš. Claudie se rozhlédla po sále a skončila pohledem na mě. Viděla jsem ten strach. Cítila jsem jak se ostatní podívali mým směrem. Chapavě jsem se usmála a pak jsem rozhodně přikývla. Věděla jsem stejně jako ona že předtímhle osudem neuteče, a že mu musí postavit čelem.  Otočila se k oddávajícímu.

,,Ano, beru."

,,Slibujete že budete dobrou maželkou a vychováte jeho děti? Že ho podpoříte v každém rozhodnutí?"

,,Ano."

,,Princi Camerone, berete si lady Claudii za svou manželku?"

,,Ano."

,,Budete jí chránit a budete jí oporou?"

,,Ano."  

Pak už se jen políbili a přišli gratulace. Korunovace proběhne až po smrti krále Charlese. I my jsme se zvedl. Otočila jsem hlavu k Ariel. Ta ke mě okamžitě přistoupí a podá mi malou krabičku.  Je snad slušnost dát dar ne?  Před dvěma dny jsem poslala Rianell do města aby koupila ten nejhezčí řetícek s nekonečnem. Přikývla jsem a Arile odstoupila. S Amandou se postavili kousek za mnou. Zavěsila jsem se do Sebastiana a spolu jsme došli k novomanželům. Vybavili se mi zpomínky, jak jsem tam taky stála a přála si tam nebýt.

Když jsme přišli na řadu, novomanželé se nám uklonili. Přeci jenom jsme král a královna. ,,Vstaňte." přikáže Sebastian královským hlasem, který nepřipouští žádné jiné názory, výmluvy ani nic podobného. Claudie se zvedla podívala se na mě. Podám ji krabička a nakolním se k ní, aby mě slyšela jen ona. ,,Zvládla si to skvěle, sama vím jaké to je tam  stát. Snad ti to přinese v tém novém životě štěstí."
,,Děkuji." řekne a ukloní se mi. Normálně bych jí už zvedla a usmála se na ní, protože jsme teď na stejné lodi, ale protože můj manžel je takoví to král a jeho země je taky taková, nereagovala jsem na to a zavěsila se do krále, který na mě už čekal. 

Sál kde byla hostina a pak kde měl být i tanec byl obrosvský. Sedli jsme si pro nás na vyznačená místa. Jídlo bylo dobré. Sem tam jsem reagovala na nějakou otázku, mířenou buď na mě nebo na Bastiana. Bastian všechny profesionalně ignoroval. Když skončilo jídlo začali tance, samosebou první tanec měli novomanželé. Po nich už jsme mohli jít tancovat i my. Čekala jsem že mě Sebastian vyzve k tanci, ale to se nestalo. Přišel za ním nějaký muž a začali se spolu živě bavit. Unikl mi tichý povzdech a s Ariel a Amandou jsem se vydala pro sklenku vína.

,,S mím prosit?" ozvalo se za mými zády. Otočím se. Stál tam mladík se zlatou  korunou. Král? ,,Ehmm jistě." podám Ariel svou skleničku a přímu nabízenou ruku. ,,Jsem král Oliver, jak jste si již mohla všimnout."  ,,A já..." ,,Okouzlující královna Phobe II." skočí mi do řeči. Překvapeně se na něj podívám. Začali jsme tančit. ,,Co se na mě tak díváte. Jste velmi známá, lidé tady a další vysoce postavení lidé vás nazívají  Perlou."  ,,Perlou?" zopakuji. ,,Ano, být vaším manželem, tancoval bych svámi do nekonečna a nezpouštěl vás z očí, protože tady tihle lidé by dali cokoliv aby jste byla jejich." ,,A vy patříte mezi ně?" zeptám se a nechám se podtočit. ,,Ne, jinak bych vám to neříkal." ,,Jste  snad ženat? Nebo nepropadáte mému kouzlu?" ,,Ani jedno ani druhé, ale mám rád svůj život a to i že teď svámi tancuji mi ho ohrožuje." ,,Co prosím?" kývne s měrem k Sebastianovi. Stál tam a seldoval nás. Zdálo se že vůbec nevnímá co mu ten muž říká. Bylo mi to fuk, měl mě vyzvat k tanci. Ať se mu to líbí nebo ne jsem jeho žena a tak mám přednost.

,,Myslíte že můj muž vám setne hlavu?" zeptám se pobaveně. ,,To se jistě stát může, ale nard bych skončil s vyraženýma zubama, to už by mě už žádná nechtěla." usměji se. ,,Děkuji." ,,Za co?" ,,Že se ke mě nechováte jakobych byla něco víc než vy. Že semnou mluvíte na rovinu, že mi lichotíte. Upřímnost je v téhe společnosti vzácnost"  Oliver se usmál a projel si rukou v blonďatých vlasech. ,,Nemáte zač."  hudba skončila. Uklonili jsme se a on mě doprovodil k občersvení, kde poslušně čekala Ariel a Amanda.

,,Dáte si semnou?" ukážu na sklenku, kterou jsem si převzala od Ariel. Než mi stihl něco odpovědět, objevil se vedle mě Sebastian. 

,,Králi." pozdraví Oliver Sebastiana. Ten ho však probodl pohledem. Oliver se na mě otočil a ušklíbl se. ,,Já vám to říkal. Tu sklenku si s vámi rád někdy dám." přiblížil se ke mě ještě o kousek blíže, tak že jsem ho slyšela jen já. ,,Má obrovské štěstí že vás má a on si to doopravdy uvědomuje, perlo." pak se odtáhl a políbil mi ruku. V tu chvíli ucítím okolo svého posau ruku Bastiana. ,,Rád jsem vás poznal výsosti, i vás králi." ,,Já vás také." řeknu popravdě. Oliver se otočil a odešel. 

,,Co to  bylo." otočím se na to individium co právě promluvilo. ,,To byl rozhovor." ,,Proč si sním šla tančit?" ,,Protože mě vyzval. A taky byl jediný." chci se mu vytrhnout a odejít,  ale to mi nedovolí. ,,Na to zapomeň." řekne otočí si mě k sobě a nějakým pro mě nepochopitelným způsobem se octnem na parketu a začneme tančit. Nedívám se však na něj. Všímám si jak se všichni dívají na NÁS. Jak ty dívky hlatají Sebastiana pohledem a mě vraždí pohledm. Ale také si všímam mužů, kteří mě pozorují, jako bych byla kus masa na prodej.

,,Nemusel si mi odehnat společnost. Mohl si jít támhle za těmi slečnamy." podíval se tím směrem. ,,A tobě by to nevadilo?" podívám se mu do očí a já překvapením zjistila že by mi to vadilo. ,,A tobě vadilo že jsem byla s kralem Oliverem? Žárlil si?" zeptám se. 

,,Vadilo." odpoví potichu. ,,Proč?" nic na to neřekne a podtočí mě pod rukou a když si mě k sobě znovu přitáhne tak skončí hudba. Nakloní se ke mě. ,,Vadilo mi to a přiznávám žárlil jsem. Každy tady ví že si diamnat mé země. Každý tady na tebe kouká jako na kus masa a já mám chuť jim rozbít hubu."

Dneska mám svátek. Sice nejsem Alžběta, ale Elizabeth... bohužel v kalendáři není mé jmeno🥲. Každopádně protože mám dneska svátek rozhodla jsem se že vydám víc jak jednu kapitlu.

Doufám že máte radost, užíte si ji😉