Phoebe a Král

16

Protože dneska moje škola stávkuje a já mám celý den volno, navíc mi odpadla odpoledka mám chvíli čas věnovat se Wattpadu.

Tak tady je další.

Dneska přijede Sophí! Moc jsem se na ní těšila. Rozhodla jsem se, že jí dám svůj pokoj a sama budu spát  v pokoji pro manželé. Ráno mě probudila Rianell. Pomohla mi do světle růžovích  šatů a upravila mi vlasy. Na snídani jsem potkala Dianu i Sebastiana. Diana mě jako každý den propalovala pohledem a Sebastian měl kamennou masku. 

Nabodla jsem jahodu a strčila si jí do úst.
,,S Astrid jsme přichystali tvou oslavu." promluvil Sebastian. ,,Nechal jsem jí ať udělá důležitá rozhodnutí za tebe." kývl k manželce svého bratra.  ,,A?" ,,Kdyby si chtěla něco změnit nebo tak ... tak stačí říct." řekne váhavě. Pomalu přikývnu. ,,Já Astrid plně důvěřuji." řeknu, jako by se nechumelilo a dál jím. Ucítím na sobě Astrid usměvavý pohled. Znovu nabodnu vidličkou tentokrát borůvku a sním jí a znovu se rozhostí ticho. 

Dveře se otevřeli a dovnitř vešel voják. ,,Přijela vaše sestra výsoti." řekne a u toho se uklonil. Tak moc jsem se chtěla zvednout a rozběhnout se za ní, jenže nemohla jsem. Byla tu Thomasova matka navíc jsem musela počkat než dojí král. Sebastian si toho všiml. ,,Děkuji můžeš jít." řekl vojákovi a došel ke. Nabídl mi rámě.
,,Půjdeme jí přivítat?" zeptal se a já se na něj po několika dnech upřímě usmála.  Rámě jsem okamžitě přijala.

Jakmile jsem opustili jídelnu Sebastian se jaksi uvolnil.

,,Děkuji.....Bastiane." řeknu potichu.  Sebastian se zastavil a podíval se na mě. Nechápavě se taky zastavím. V jeho poměnkovích očí se objeví jiskřičky.
,,Jak si mi to řekla Phoebe?" pevně zavřu oči. Jednou, jednou krásného dne z něho udělám guláš.

Znovu otevřu oči. ,,Jménem." ,,Řekni to znovu." unikne mi tichý povzdych. ,,Bastian...Já chci ti ještě jednou poděkovat za dárek a za to, že  mě teď  bereš za sestrou."  on přikývl a  naklonil se ke mě. Věděla jsem že by mě chtěl políbit místo toho se však rty dotkl mého spánku a znovu mi bezeslova nabídl rámě.  Přijala jsem ho.

Spohia už čekala na náměstí a mluvila se  dvěma muži jednoho jsem okamžitě poznala byl to  Erin. I on mě očividně i hned poznal.  Ucítila jsem jak Sebastian ztuhl, když se na mě podíval i druhý muž. Oba muži měli tmavě hnědé vlas ale Erin měl hnědé oči zato ten muž vedle je měl skoro až medové, bylo to fascinující.  Vyvlíkla jsem se z Sebastianova sevření a rychlým krokem jsem se vydala za svou malou sestřičkou. Ta se ke mě skoro rozeběhla a padla mi do náruče. Ulévně se zasmála.

,,Tak ráda tě vidím Phoebe!"
,,Já tebe taky Sophí." řeknu a pohledím ji po vlasech.  Mezitím k nám dojde i můj manžel a Erien s tím mužem. Odtáhnu se od Sophí.

,,Vítejte v Elendrii." řekne můj muž k nikomu určitému. Má sestra ukáže na Eriena. ,,Toto je můj snoubenc princ Erien a tohle..." ukáže na druhého může. ,,Je Erienův bratranec. Princ Leopold."  princ s medovíma očima přikývl. ,,Stačí Leo." dadal nakonec.  Erien se na nás podíval a bez barvím hlasem pronesl. ,,Děkujeme za přivítání králi. Rád bych s vámi teď něco brobral v soukromí." tím chtěl jistě naznačit, že si sním chce promluvit bez přítomnosti žen. A v děkovaní mě úplně přehlédl, vlastně ve všem, čehož si všiml i Sebastian a Leo. ,,Děkujeme samozřejmě i vám královno. Je nám jasné že bez vás bychom tu nebyli." to se trefil. Toho se okamžitě chytl Sebastian. ,,To máte pravdu princi Leopolde tedy Leo. Má žena navrhla aby jste přijeli." řekne a přitom probodne Erina pohledem. Ten se na něj znuděně podíval. Zřejmě tento pohled je výsada mužů a především následníků trůnů. Protože tenhle pohled od svého manžela moc dobře znám.  Otočil se ke mě políbil mi hřbet ruky. ,,Omluv mě drahá." řekne a vydá se do svého zámků následovaný Erinem a Leem. Byla jsem z toho oslovení i činu lehce překvapená, ale hned jsem to zamaskovala a otočila jsem se ke sestře.

,,Tak pojď ukážu ti palác."

Provedla jsem jí celým palácem, což bylo trochu náročné, protože jsem se v něm ještě sama ztrácela. Pak jsem jí ukázala zahradu své komnaty představila dvorním dámám a služebné a nakonec jí ukázala i dárky od Sebastiana.

,,Žiješ si tu, jako v bavlnce. Taky bych ho chtěla za muže." řekne a posadí se do houpací sítě. Kdyby jen věděla. S povzdychem se sesunu na zem a všechno jí řeknu.  Vyprávím jí o příjezdu, Thomasovi a Astrid o  Dianě a Odri. Říkám jí vše a nic nevynechávám.  Když skočím uvědomím si že jsem mluvila přes hodinu. Sophí už seděla na proti mě na zemi.

,,To je mi líto Phoebe. Ale snaží se! Je to vidět. Je mu to líto." řekne a obejme mě.   Hádat jsem se o tomhle   nemohla.
,,A co ty Sophí?" zeptám se a odtáhnu se od ní. Sophia okamžitě zesmutní. ,,Jak sis jistě všimla Erien je dost nabroušený a chladný..." pomalu přikývnu. ,,U něj doma jsme se první týden snažili být spolu jenže on zničehonic přestal chodit na společná jídla a prostě jsme se přestali vídat... začala jsem se víc bavit s Leem.  Jenže on si teď myslí že ho s ním chci podvést což není pravda!" zoufale si položí hlavu do dlaní a potichu a zoufale zásténa.

,,Ach Sophí, to mě mrzí. Zkoušela si mu to vysvětlit?" ,,Jistěže jo, ale on neposlouchá!" ,,Sophí podívej se na mě." chvíli váhala a pak tak učinila. ,,Žádný muž ti nestojí za to, aby si pro něj prolévala slzy, když je tak tvrdohlaví zmetek.  Muži jsou arogantní a především žárliví..." ušklíbnu se nad vzpomínkou, jak se Sebastian choval, když jsem se bavila s králem Oliverem. ,,Líbíš se mu a možná se do tebe i zamiloval, jen si to nechce přiznat a děsí ho představa, že by si ho mohla s Leem podvést. Chce se od vás odstřihnout, zadusit ten cit. Proto se takto chová. Neplač vše se dá zase do pořádku, nikdy nesrtrácej víru, protože to nakonec může být to poslední co nám zůstane."  Sophí zvedla hlavu a utřela si slzy. ,,Díky ségra."
,,Nemáš zač ségra." mrknu na ní.

,,Ehm Phobe?" vyruší nás Amanda. ,,Ano?"
,,Za necelé dvě hodiny začíná ples, měli byste se jít připravit." ,,Cože jen dvě hodiny! To nestíháme!" vyjekla Sophí a vyskočila na nohy. Já jen pobaveně zakroutím hlavou. A už je tu zpátky naše střelená a vždy usměvavá Sophia.