Phoebe a Král

42

Taková kratší

O tři hodiny dřív Sophie:

Noah se snažil prolomit dveře do strážnice. Opírala jsem se o sloup a přemýšlela jestli mu mám říct o klíčích vysící nad jeho hlavou a nebo zůstanu stát a budu pozorovat, jeho zoufalé činy zámek otevřít.

,,Nechápu proč to nejde!" rozčiloval se šeptem. Ten důvod jsem také neznala. Neuměla jsem ničit ani vylomovat  zámky a tak jsem jen zarytě mlčela.

,,Fajn, odchytíme si nějakého může a ukradne mu klíče." rozhodne. Mlasknu jazykem.

,,A co využít ty klíče co nad tebou výsý?" zeptám se se špatně zakrývaným smíchem. Noah se zamračí.

,,To ... to tu vesely celou dobu?" vypadlo z něho po chvíli co koukal na klíče. ,,Jo." souhlasím a odtáhnu se od zdi.

,,A to jste mi to nemohla říct?"
,,A přijít o tu zábavu?"

,,Zábavu... tss nechala jste ze mě udělat blázna!" rozčiloval se šeptem.
,,Promiň, ale byl to tak komický pohled. To prostě nešlo. Jednou mě to budeš muset naučit."
,,Co? Dělat ze sebe blázna? To zvládne každý ňouma." ,,Ne odemykání zámky, bez klíče."  ,,I po tom co jsem ti teď předvedl?" byl z toho překvapený. ,,Jasně." usměju se.
,,Dobrá tak až se vrátíme domů, a ty se staneš moje královna, tak tě to naučím." 

,,Pokud se vrátíme..." špitnu, doufala jsem, že to neslyšel. Bohužel, slyšel.

,,To neříkejte princezno, už to nechci nikdy slyšet.  My dva se domů vrátíme. Já mám doma tři sestry slíbil jsem jim, že se vrátím a vy se budete vdávat," popadl  klíče a otevřela dveře do zbrojnice. ,,slibuji, že vás domů dostanu. Že se vrátíme. Zvládneme to."

,,Neslibuj nebo se ti to nevyplatí." řeknu a vejdu do zbrojnice. Byli tu všeny druhy zbraní. Luky, dýky různé délky mečů a kopí, štíty, sekery, helmice a  zbroj. Noah zapálil jednu z pochodní a ta ozáří celou místnost i kus chodby.

,,Děkuji ti Noahu." ,,Vždycky má paní."  začnu si oblékat zbroj.

,,Měla jsem být už vdaná." řeknu, když si nadavám nátepníky. ,,Zrovna jsem chystala pozvánky na svatbu a připravovala jí, když přijel posel s tím, že je otec mrtev. Já už na svatbu neměla ani pomyšlení. Zemřel mi otec! Phoebe to tehdy musela kvůli Chrisovi zvládnout rychle a dobře, stejně, jako když umřela máma. Jenže já jsem se ve smutku utápěla a pak zemřeli další lidé a Erienův otec začal chystat válku. Prosila jsem Eriena, aby zůstal semnou doma.... " zajíknu se, mrkáním zaženu skzy a rychle si  připnu  meč k pasu. Nějaký pohyb zaujme mou pozornost.

Někdo jsem šel.

,,To je mi.." ,,Mlč." skočím mu do řeči. ,,No tak..!" chtěl se rozčílit. ,,Sakra zmlkni!" syknu a přitisknu se ke zdi.

,,Hej Ralfe, kdo měl zavřít zborjnici!?" křičí nějaký muž a vejde dovnitř následovaným Ralfem. ,,To nevím... Thomas?" zkusí to Ralf. Thomas!? A sakra fix. 

,,Řeknem to šéfovi. Pojď už." tahá ho za ruku Ralf ven. ,,Ne... Někdo tady byl. Zmizeli dvě brnění a dva meče."  naprázdno polknu. ,,Někdo je na hradě!" ,,Spusť poplach!" má ruka bezmyšlenkovitě uchopila dýku a ta protla vzduch a zabodla se do krku muže, který nás odhalil. Ralf nebyl pozadu i Noah hodil svou dýku.

První dva mrtví.

Kývnu na Noaha. ,,Schováme je sem ke mě. Hned tak je nenajdou." zašeptá a já mu pomůžu je odtáhnout na místo, které vybral. Vytáhnu z mužova těla svojí dýku. Vypadal jakoby spal až na krvavou dírku v jeho krku. Otřu si dýku o jeho košili. Byl ještě mladý, rozhodně nebyl ženat. Zhasla jsem život dalších lidí, kteří ho měli teprve před sebou.

,,Zmizíme odtud." zašeptám a rychlým krokem výjdu ze zbrojnice.

Nevěděli jsme to, ale kdybych tehdy zůstali dýl potkali bychom dvě osoby, Thomase a pravou ruku Darka, což by tehdy hodně změnilo průběh války.

Opírala jsem se o bránu a prohlížela si stroj, který ovládal bránu. Bylo to velké dřevěné kolo, ke kterému byl přidělán rezavý řetěz a ten vedl mechanismu, díky kterému se buď brána otevírala nebo zavírala. 

,,Jak se jmenují tví sourozenci?" zeptám se Noaha, který seděl na zemi a vypadalo to, jakoby spal. Otevřel levé oko a zamžoural na mě.

,,Vážně se ptáte tady na to? Zítra možná budu posmrti a vás zajímají
moji sourozenci?" ,,Jo??? A co je na tom špatného?"

Noah si povzdychl.

,,Mám tři sestry. Alexis, Darien a Ginny."  usměju se. ,,Vždycky jsem chtěla bratra." svěřím se mu. ,,Ale nikdy bych nic nevyměnila za své sestry." ,,Holky jsou otravné, ale mám je rád. S mojí Ester se o ně postaráme." zapřísáhl se.

Nastane hrobové ticho, které přeruší jen odbíjející hodiny na věži oznamující třetí ráno. Tak ráda bych si lehla a na pár hodin se prospala. Únavou mi klesala hlava na prsa a oči se samou únavou zavírali. Kdyby mě teď Erien vyděl vyčetl by mi to. Vyčetl by mi že jsem nezůstala doma. Vyčetl by mi že nejsem v bezpečí a že se o mě bude bát.

Kdyby tady byl... kdyby tady byl... proboha dala bych cokoliv, aby tady semnou byl. I kdybych si měla vyslechnout, že mi to říkal, že jsem měla zůstat doma nebo v táboře. Ale copak jsem mohla nechat jet sestru samotnou? Nikdy bych si to neopustila.

Jestli, ale něčeho budu litovat, tak toho že jsem si Eriena nevzala a nikdy nezažila svatební noc. A litovala bych i toho, že jsem nikdy neviděla svého syna nebo dcera s míma očima a Erienovími vlásy. Že bych nikdy neviděla jak běží po chodbě a nebo jak sedí venku a hrajou si s otcem.

Ano, toho všeho bych litovala, ale nikdy bych nelitovala, že jsem šla do války po boku své sestry. Ženy, která mě prakticky vychovala. Po boku své nejlepší kamarádky, ale především po boku své sestry.

Seděli jsme tam asi dvě hodiny. Už mi začal mrznout zadek! A taky jsem si ho přeseděla...

Troubení ohlašující příjezd armády mě postavil na nohy. Únava byla ta tam a nahradil jí adrenalin. S Noahem si vyměníme pohledy a pak oba přiskočíme ke kolu otevírající bránu. Zapřeme se a začneme jí otevírt.

V pevnosti se spustil povyk a chaos.

Poslední bitva začala a první paprsky dne ozářil poslední bitevní pole.

PROSÍM PŘEČÍS CELÉ AŽ DO KONCE DÍKY.
Omlouvám se za chyby. Nečetla jsem to posobě, takže tam bylo možná hodně chyb. Omlouvám se. Dobrou noc. Hezkou neděli. ❤️.

Pokud líbí dávejte ☆ a samozřejmě pište. Vážně to pomáhá. Pomalu, ale jistě se blížíme do konce.🫡🙃. Mě osobně se mé postavy líbí a co vám??? Která se vám líbí nejvíc, a kterou nemůžete vystát? A máte nějakou takovou postavu vůbec?