Styles Twins

part 22

''Nebudeme vás rušit, pomůžu tatínkovi s večeří''

''Doufám že se navečeříte s námi, budu dělat hamburgery'', řekl táta Edwardovi a Judy.

''Moc rádi'', řekli oba zároveň.

''Půjdeme nahoru, stejně jsem jim chtěla ukázat můj pokoj'', řekla jsem.

''Až bude jídlo hotové, zavoláme vás'', usmála se máma.

Než byla večeře, ukázala jsem Judy a Edwardovi svůj pokoj. Oba z něho byli absolutně nadšení, hlavně z toho, že ho mám na takové dvě patra. Seděli jsme na pohovce, povídali si, smáli se. Byla jsem hrozně ráda že jsem tyhle dva našla, kdyby nebylo jich asi na škole žádné kamarády nemám. Už teď můžu říct že jsou to moji nejlepší přátelé a to je neznám ani tak dlouho, ale oni si zaslouží tohle označení. 

U večeře se jich moji rodiče ptali na školu, na jejich rodiče, na jejich koníčky.. probrali jsme snad úplně všechno. Po večeři Edward a Judy odešli, já mámě pomohla s nádobím a potom jsem se šla do pokoje připravit do školy.

Když jsem byla zavalená učením, pípla mi zpráva. Jako první mě napadlo Harry?, ale pak jsem si řekla Proč ten by mi psal.

A měla jsem pravdu. Byl to Edward. 

Edward: dnešní den jsem si moc užil :)

Já: já taky, bylo to moc fajn, vážně bychom se takhle měli scházet častěji

Edward: jo, to by bylo skvělé 

Edward: ale taky bychom mohli někam zajít jen my dva 

Edward: třeba pozítří :)

Edward: ukázal bych ti město 

Já: to zní dobře :)

Edward: takže pozítří po škole?

Já: budu s tím počítat 

Edward: a já se budu moc těšit :)

Já: musíš mě teď omluvit, ještě mám nějaké učení 

Já: uvidíme se zítra ve škole 

Edward: dobře 

Edward: dobrou noc Sam x

Já: ahoj x

***

Když jsem druhý den přišla do školy, stalo se něco co jsem vážně, vážně nečekala. U mojí skřínky stál Harry a dělal něco na svém mobilu. Stála jsem u vstupních dveří a hleděla na něho. 

Možná to je prostě náhoda že stojí zrovna u mé skřínky. Jo, určitě je to náhoda, určitě nečeká na mě. 

Rozešla jsem se ke své skříňce a otevřela ji. A v tom promluvil. 

''Ahoj Sam'', řekl s úsměvem a schoval svůj mobil do tašky. 

''Ty tady čekáš na mě?'', řekla jsem první větu co mě napadla.

''Ano, proč myslíš že bych jinak stál u tvé skříňky?'', zasmál se. 

''Oh'', řekla jsem jen a zavřela svoji skříňku. 

''Oh? To je to jediné co mi řekneš?'', zeptal se. 

''A co čekáš? Co ode mě čekáš Harry? Včera jsi na mě byl hrubý a nepříjemný a dneska ti mám padnout do náruče?''

''No, nemám nic proti'', řekl a rozevřel náruč. Protočila jsem očima a chtěla jít pryč, ale Harry mě zastavil tím, že mě přitiskl ke skříňce a opřel se o ně rukama tak, abych nemohla utéct. Zalapala jsem po dechu, byl tak blízko mě.  

''No tak Sam''

''Pusť mě Harry''

''Ty se mě snad bojíš?'', pozvedl obočí. 

''Ne, nebojím se. Ale nechci hrát tuhle tvoji hru Jeden den kamarádi, druhý den cizinci''

''Dobrý název, už si tu hru s někým hrála?''

''Harry'', zamračila jsem se. 

''Dělám si srandu'', zasmál se. 

''Pusť mě, potřebuju se jím připravit na první hodinu'', chytla jsem ho za ramena a chtěla ho odstrčit, ale ani se nepohnul. Cítila jsem přes tričko jeho svaly, určitě posiluje. Představila jsem si Harryho jak cvičí v posilovně, po čele mu stékají kapky potu a je tak sex.. ne Sam, ne. 

''Pustím tě, když mi slíbíš že se mnou po škole půjdeš na burger'', řekl. 

''Já.. já.. nemůžu, jsem domluvená s mamkou že ji doprovodím na kroužek.. na její kroužek.. pletení.. pletení pro.. pletení pro pletače'', vykoktala jsem největší nesmysl co jsem mohla a kdyby to nebylo blbé, dala bych si facku. 

''Pletení pro pletače?'', začal se Harry smát. Bože Sam, ty jsi taková kráva. 

''No tak, je to jen burger. Požárník Sam musí jíst, aby měl sílu na hašení požárů'', řekl. Dloubla jsem ho do břicha a i když jsem nechtěla, zasmála jsem se. 

''Vidíš, úsměv ti teda sluší daleko víc než mračení'', řekl. 

''Dobře, půjdu s tebou na burger''

''Anooo'', zaradoval se. Musela jsem se znovu zasmát. Moc dlouho mi to naštvání na něho nevydrželo. 

''Jdeme do třídy?'', zeptala jsem se. 

''Já si musím ještě něco zařídit, za chvilku přijdu'', řekl. 

''Dobře'', kývla jsem. Než jsem se vzpamatovala, Harry přitiskl svoje rty na mé a věnoval mi krátký, hodně krátký polibek. Potom se hned otočil a šel pryč. 

''Co to.. bylo?'', řekla jsem zaskočeně, na to už ale Harry nereagoval a spokojeně si vykračoval do další chodby. Já tam jen stála, hleděla na něj a doufala, že nedělám chybu. 

Divíte se tomu, že teď části přidávám fakt často? Nebojte, já taky. Nějak mě to psaní začalo bavit, tak doufám že mi to zase nějakou dobu vydrží, hah. Děkuju za votes a komentáře, jste nejlepší x