Styles Twins

part 2

''Edwarde?'', oslovila jsem ho po chvíli ticha, děsilo mě to, že nic neříká, jen se na mně divně dívá. 

''Harry, už zase?'', slyšela jsem najednou vedle sebe hlas, který jsem už jednou slyšela. Po chvíli si osoba stoupla vedle kudrnatého kluka. Vykulila jsem oči a chytla se za hlavu. Blázním? Jsem blázen? Právě přede mnou stojí Edward a.. Edward??

''Sam, tohle je moje dvojče Harry'', řekl jeden z nich s povzdychem, ten kterého jsem potkala, když jsem šla od ředitele, Edward. 

''Musíš tohle pořád dělat? Koukni, jak jsi ji vyděsil'', řekl Edward po chvíli a ukázal na mně, čímž jsem si konečně uvědomila, že jsem celou dobu jen stála a s vykulenýma očima jsem je sledovala. Zatřepala jsem hlavou a párkrát zamrkala. Dvojčata? Ty kráso.

''Páni, jste úplně stejní'', vydechla jsem po chvíli ticha. 

''Jo, no, dvojčata většinou bývají stejná'', zamumlal Harry se smíchem. Edward do něho šťouchl loktem a zamračil se na něho.

''Uh, jak že se jmenuješ?'', zeptal se Harry. Než jsem stačila odpovědět, Edward začal mluvit za mně. 

''Samantha'', řekl Edward. 

''Jo, tak zas někdy Samantho'', kývl na mně Harry. 

''Říkej mi Sam''

''Dobře Samantho'', ušklíbl se. Protočila jsem očima, což ho donutilo se zasmát. 

''Uvidíme se později'', řekl Harry Edwardovi a ztratil se v davu studentů.

''Proč jsi mi neřekl, že máš dvojče? Víš jak to bylo trapné, když jsem na Harryho mluvila jako na tebe a on vůbec nevěděl, kdo jsem?'', řekla jsem a nakrčila nos.

''To jsem ti měl hned u pozdravu říct, že mám dvojče? Něco jako Ahoj, jsem Edward a tady po škole chodí ještě moje dvojče?'', zasmál se.  

''Alespoň bych se tak neztrapnila'', zamumlala jsem. 

''Neboj se, Harry na to stejně za chvíli zapomene''

''Proč nemáš tetování, jako on?'', zeptala jsem se. 

''Na tohle já nejsem. Nikdy bych si na sebe tetování nebo piercing nedal. Nepatřím mezi ty ''drsňáky'' školy'', zasmál se, přičemž u slova drsňáky ukázal ve vzduchu uvozovky. 

''Takže ty jseš to hodné dvojče, a Harry to, jak to říct, zlé?''

''Harry není zlý. Na první pohled tak vypadá jen díky tomu potetovanému tělu a piercingu. Je někdy trošku chladný, ale věř mi, kdyby ho všichni znali jako já, poznají, jaký doopravdy je'', řekl Edward, přičemž se podíval na hodinky. 

''Sakra, za 2 minuty zvoní, musím do třídy'', řekl Edward. 

''Tak se třeba zase někdy uv-''

''Co děláš dneska?'', skočil mi do řeči. 

''Um, asi nic'', pípla jsem. 

''Za hodinu končím, tak bychom mohli zajít třeba na kávu. Víš kde je tady rest-''

''Vím jen kde se nachází náš dům a tahle škola'', zasmála jsem se. 

''Tak ve 12 čekej před školou. Můžu tě alespoň seznámit, jak to na téhle škole chodí'', řekl Edward. Je pravda, že tohle potřebuju. Potřebuju vědět co a jak, abych sem nějak zapadla. 

''Ve 12 budu před školou'', kývla jsem. 

''Tak zatím'', řekl Edward, přičemž zazvonil zvonek, který upozorňoval, že začala hodina. 

''Musím!'', vyjekl a utíkal do třídy. Sledovala jsem ho a smála se. Myslím, že jsem našla prvního kamaráda. Otočila jsem se a šla k východu. Cestou jsem přemýšlela, co budu hodinu dělat. Nemá cenu jet domů, protože bych zase asi za půl hodiny jela sem. 

Venku jsem se rozhlédla kolem sebe a viděla studenty, jak sedí u stromů, čtou si, učí se, nebo si povídají s ostatními. Očima jsem se zastavila u zadního stromu, okolo kterého nikdo neseděl. Rozhodla jsem se teda, že tu hodinu strávím tady. 

Zamířila jsem tedy ke stromu. Kabelku jsem si položila na zem a sedla si vedle ní, přičemž jsem se zády o strom opřela. Z kabelky jsem vytáhla mobil, sluchátka a knížku Než jsem tě poznala. Knížku a sluchátka jsem si položila do klína a na mobilu vytočila mámino číslo. Po pár zazvonení mi hovor přijala. 

''Ano zlatíčko?'', ozval se hned její hlas. 

''Ahoj mami, jen ti volám, že nevím, kdy přijedu domů. Seznámila jsem se tady s jedním klukem a za hodinu, až mu skončí škola, si půjdeme sednout na kafé, aby mi řekl, jak to tady chodí'', řekla jsem. 

''To je skvělé, že jsi hned našla někoho, s kým si budeš rozumět. Užij si to!'', i když jsem ji neviděla, poznala jsem, že se usmála. Věděla jsem totiž, že se bála, že si na nové škole nenajdu kamarády. Nikdy jsem nepatřila mezi ty populární holky a ve škole bylo jen pár lidí, se kterýma jsem si rozuměla. 

''Uvidíme se doma, dobře?'', dodala. 

''Dobře, zatím ahoj mami'', rozloučila jsem se s ní, přičemž jsem hovor ukončila.

Do mobilu jsem si zapojila sluchátka a pustila si písničky. Otevřela jsem si knížku na stránce, kde jsem měla záložku; fotku s mámou a tátou na dovolené v Paříži, jsme na ní u Eiffelovky a všichni máme široký úsměv na tváři, tohle byla jedna z našich nejlepších společných zážitků. Ponořila jsem se do čtení knížky, během čeho jsem poslouchala tiché melodie písniček. Na mobilu jsem si kontrolovala čas, aby na mně Edward nemusel čekat. 

Když se blížila 12. hodila, schovala jsem si věci do kabelky, zvedla se a zamířila ke vchodu do školy. Jen, co jsem ke vchodu došla, ze dveří vyšel Edward. 

''Ahoj, zase'', řekl s úsměvem. 

''Ahoj'', pípla jsem, přičemž jsem mu úsměv oplatila.

''Můžeme teda jít?'', zeptal se.

''Jo, ano'', kývla jsem. Následovala jsem Edwarda tam, kam šel.

''Když jsme si povídali na chodbě, že jsi tady nová, nedošlo mi, že bys mohla být v naší třídě'', řekl se smíchem. 

''Učitel angličtiny nám teď, poslední hodinu, říkal, že máme novou spolužačku Samanthu'', dodal. 

''Tak to je skvělé, že budu ve třídě s tebou'', řekla jsem a koutky úst zvedla v široký úsměv. 

''Je s tebou ve třídě i Harry?'', zeptala jsem se. 

''Já ti snad nestačím?'', řekl Edward s pobavením v hlase. Zasmála jsem se, přičemž jsme oba zabočili do vedlejší ulice.

Díl jsem vám chtěla přidat dřív, ale byla jsem u mamky v práci, takže jsem trošku nestíhala. Hlavní ale je, že díl tady je, nebo ne?:-)

Užijte si víkend těšte se na další díly!❤