Styles Twins

part 54

"Děkuju, děkuju!", vypípla jsem a silně ho objala.

"Nemáš vůbec zač", uchechtl se.

"Mám. Děkuju za všechno co pro mě děláš. Děkuju za to že tě mám. Jsi nejlepší"

Prodloužený víkend u bráchy uběhl příliš rychle. Stihli jsme toho ale spoustu. 

Ukázal mi celou Sydney a v pátek jsme byli dokonce i v jiných městech. Nepamatuju si jejich název, ale vím že byla nádherná. 

Potom už tu ale byla sobota, tudíž den odletu zpátky domů. Měli jsme s Niallem ale před sebou ještě pár společných hodin, a strávili jsme je jak nejlíp jsme mohli. 

U Xboxu s pizzou a bílým vínem. 

Byla jsem uvolněná. Nemyslela jsem na žádné starosti. 

Užívala jsem si té chvíle, kdy jsem seděla na sedačce vedle svého staršího bráchy. Smáli jsme se, užívali si jeden druhého. A bylo nám skvěle. 

***

"Máš všechno?", zeptal se mě Niall už po několikáté. 

"Mám, neboj se", ujistila jsem ho znovu. 

"Bylo to krátké"

"Jo", pípla jsem. 

"Pojď sem", zašeptal a vtiskl si mě do objetí. 

"Mrzí mě, že spolu nemůžeme trávit víc času", dodal. 

"Mně taky. S tebou jsem taková.. já"

"A já tvoje já miluju"

"Měla bych jít"

"Jo, musíš", řekl smutně. 

"Děkuju za krásný prodloužený víkend. Opravdu, bylo to úžasné"

"Bylo to úžasné"

"Doufám že se zase brzo uvidíme"

"To doufám taky"

"Mám tě rád, Sam"

"Taky tě mám ráda, Nialle", řekla jsem a znovu ho pevně objala. 

"Šťastný let. Až přistaneš, dej mi vědět"

"Dám, určitě"

"A pozdravuj rodiče"

"Ty pozdravuj Bellu"

"Měj se, sestřičko"

"Pa", řekla jsem na rozloučenou a vydala se k odbavování. 

***

Při letu jsem si vzpomněla na Nathana. S ním mi ten let ubíhal rychleji. 

Bylo mi líto že jsem odlétala od Nialla, ale na druhou stranu jsem se už moc těšila na Harryho. Na výletech jsem si na něj několikrát vzpomněla. Například tohle by se líbilo Harrymu, nebo kdyby tady byl Harry..

***

Přesně v 17:47 jsem vcházela do letištní haly, celá natěšená na svého Harry. Když jsem ho uviděla mezi lidmi, kteří také na někoho čekali, rozeběhla jsem se k němu a skočila na něj. 

"Harry.."

"Tak moc jsi mi chyběla, babe", vydechl a přitiskl si mě k sobě. 

"Ty jsi mi taky moc chyběl"

"Jaký byl let? A celý výlet?"

"První pojďme vyzvednout můj kufr"

"Dobře. Nemáš hlad?"

"Vlastně mám"

"Tak se po cestě domů stavíme na jídle a ty mi všechno řekneš"

"Skvěle"

"Jsem tak rád, že tě mám zase u sebe", řekl a přitiskl své rty na ty mé. A já byla nejspokojenější.