Styles Twins

part 51

"Um, ahoj", promluvil najednou klučičí hlas. Otočila jsem se a uviděla usměvavého blonďáka, který seděl vedle mě.

"Ahoj, promiň, zamyslela jsem se a ani si nevšimla, že sis přisedl"

"To je v pořádku. Letíš sama?"

"Jo, letím za bráchou", usmála jsem se. 

Zjistila jsem, že se jmenuje Nathan, je mu 22 a letí za svou přítelkyní, Lily, která je v Austrálii na roční stáži. Vyprávěl mi o tom, jak si každý den volají, a o tom, jak mu moc chybí. Líbilo se mi, jak krásně o Lily mluvil. Já mu zase vyprávěla o Niallovi, o tom jak jsme se nedávno přestěhovali z malého městečka v Anglii do Brooklynu. Nakonec jsme se se dostali i k Harrymu a vlastně probrali celé naše životy. Skoro bychom si ani nevšimli, že jsme vzlétli. 

S Nathanem jsme si neskutečně rozuměli. Jako by to byl můj starší brácha. Měla jsem pocit, že se známe celou věčnost, a to jsme se seznámili teprve před pár hodinami. Něčím mi připomíná bráchu. Možná proto si s ním tak rozumím. 

Zjistila jsem, že bydlí asi 40 minut cesty ode mě. 

"Kdy letíš zpátky domů?"

"V sobotu"

"To je škoda, já až v pondělí", řekl. 

"To je.. s tebou mi ten let rychleji utíká"

"Ale mohli bychom se ještě někdy vidět, ne? Třeba zajít na kávu"

"To by bylo skvělé", usmála jsem se.

Když se blížilo 11 hodin, oba jsme už začali být unavení a tak jsme se rozhodli, že půjdeme spát. Vytáhla jsem si z tašky mobil a sluchátka a pustila si svůj oblíbený playlist s pomalýma písničkama. Zavřela jsem oči a po chvíli propadla do říše spánků. 

***

Vzbudila mě záře z venku. Když jsem pomalu otevřela oči, nemohla jsem uvěřit svým očím. Viděla jsem ten nejkrásnější východ slunce na světě. Okamžitě jsem na mobilu zapnula foťák a udělala několik fotek. Jednu jsem vyfotila i na Instastories. Až se připojím na wifi, přidá se tam. 

Poté jsem ještě na chvíli zavřela oči a usnula. 

***

Když jsem se vzbudila podruhé, Nathan už byl vzhůru. Četl si noviny. Vyndala jsem si sluchátka z uší a protáhla se. 

"Dobré ráno", řekl Nathan. 

"Dobré", zamumlala jsem. 

"Jak ses vyspala?"

"Hrozně. Jsem celá dolámaná", postěžovala jsem si. 

"Nojo, spaní v letadle není nich extra", zasmál se.

"Už abychom byli tam"

"Neboj se kočko, ve čtvrt na 1 máme plánovaný přílet. Za necelé 4 hodiny jsme tam"

Během letu jsme si zase povídali, nebo jsme si oba četli. K fotce západu slunce jsem na instastories přidala i selfiečko s Nathanem. 

***

"Dáš mi na sebe kontakt?", zeptal se mě Nathan, když jsme se už blížili do cíle. Vyměnili jsme si telefonní čísla a dokonce i účty na Instagramu. Prostě dnešní svět sociálních sítí. 

Pak už to uběhlo hrozně rychle. Během půl hodiny jsme přistáli a já už byla celá natěšená na to, až z toho letadla vystoupím. S Nathanem jsme se společně vydali ven z letadla dovnitř do letiště.