Styles Twins

part 62

Nathan: těším se na tebe

Já: já na tebe taky x

Zhasla jsem mobil, položila ho na stolek, zachumlala se do peřin a snažila se usnout.

Mám mu odpustit?

Nemám?

Když jsem v pátek přišla do školy, u mé skřínky stál Harry. 

"Sam", promluvil hned, když mě viděl. 

"Harry"

"Jak dlouho se mi ještě hodláš vyhýbat?"

"Nech toho, prosím"

"Mám toho nechat?"

"Potřebuju víc času"

"Víc času? Víc času na co? Kurva, vím že jsem to posral. Fakt hodně jsem to posral. A vím že nemáš ráda když mluvím sprostě, omlouvám se. Budu se snažit sprostá slova vynechat", řekl, což mě nutilo zvednut koutky v úsměv. Nechtěla jsem ale, aby to Harry viděl, a tak jsem se otočila ke skříňce. 

"Chybíš mi, Sam. Víš jak moc mi chybíš? Já už víc dnů bez tebe nezvládnu. Tak moc mi chybí tvoje špatné vtipy, tvoje provokování, to, jak děláš že jsi uražená, když já provokuju tebe. Chybí mi naše zprávy na dobré ráno a zprávy na dobrou noc. Chybí mi ty dny, kdy jsem vedle tebe usínal a ráno se vzbudil a ty jsi stále ležela vedle mě. To se mi ještě nikdy nestalo, víš? Bylo to tak úžasné, když jsem tě mohl sledovat, jak ještě spokojeně spíš. Bože, já chci tyhle chvíle zpátky. Potřebuju je zpátky, já potřebuju zpátky tebe, protože já tě mám fakt.. já tě mám fakt hrozně rád, Sam. Bože, já tě miluju. Chápeš? Já tě miluju, Sam. Ještě nikdy jsem nikoho nemiloval, takže vlastně ani pořádně nevím jaké to je. Vím jen, že jsem zasraný kokot, který to podělal, protože ve vztazích neumí chodit, ale já tě potřebuju, Sam. Potřebuju", mluvil tak rychle, že jsem skoro nestihla postřehnout všechna slova. Stála jsem tam před ním a nevěděla, co říct. 

"Prosím", naléhal po asi půl minutě ticha.

"Jak si mám být jistá, že mi nelžeš?", promluvila jsem konečně, přičemž se mi do očí znovu hnaly slzy. 

"Proč bych ti lhal?", řekl s bolestí v očích.

"Já nevím, sakra, já nevím", vzlykla jsem, práskla dveřmi od skříňky a spěchala do třídy. 

Kdybych nevěděla, jaký je datum, myslela bych si, že je 13., pátek 13.. 

Měli jsme 6 hodin, 6 předmětů. Ze 2 jsem byla zkoušená, ze zbylých 4 jsme psali testy a já samozřejmě nebyla ani na jeden předmět nachystaná. 

Celý den byl na nic.

Ze školy mě vyzvedla máma. 

"Večer chceme jít s tátou do kina, nechceš jít s náma?", zeptala se mě. 

"Ani ne"

"K večeři budou Tortellini se sýrovou omáčkou"

"Supr"

"To máš přece ráda, ne?"

"Jo"

"Zlatíčko moje.."

"Ano?", koukla jsem na ni. 

"Udělej s tím něco"

"S čím"

"S tebou a Harrym"

"Mami.."

"Jasně, jasně. Ale jestli s tím nic neuděláš, budeš se trápit do nekonečna"