Styles Twins

part 58

Oni mi to říkali. Říkali mi že mi Harry ublíží. Říkali že si na něj mám dát pozor.

Ale já je neposlechla. Zamilovala jsem se do něj a myslela si, že je jiný. Že je jiný než jakého mi ho popisovali.

A to byla chyba.

U Judy jsem strávila skoro celý den. Snažila se mě přivést na jiné myšlenky a já jí za to byla neskutečně vděčná. Domů jsem přišla chvíli po 6. hodině. Jen co jsem vstoupila na chodbu, objevila se vedle mě máma. 

"Byl tady Harry", řekla místo pozdravu. 

"Byl tady?", hlesla jsem. 

"Co se stalo? Pohádali jste se?"

"Mami, já to nechci řešit", řekla jsem a snažila se zadržet slzy, které se mi draly ven. 

"Ublížil ti?", zeptala se. Jemně jsem kývla. 

"Fyzicky?"

"Ne, ne, to ne. To by neudělal", vyhrkla jsem rychle. I když, jak si tím můžu být jistá? Já ho vlastně vůbec neznám. Neznám jeho pravé já. To všechno co mi o sobě kdy řekl. O všem jsem začala pochybovat. 

"Tak?"

"Mami, prosím"

"Dobře, nebudu tě trápit"

"Děkuju", pípla jsem. 

"Dáš si večeři?"

"Nemám hlad"

"Opravdu?"

"Jo, opravdu. Jsem unavená, půjdu si lehnout. Dobrou noc"

"Sam, zlatíčko, je teprve 6"

"Jsem unavená, mami"

"Dobře, běž. Určitě se všechno vyřeší", natáhla se ke mě a dala mi pusu do vlasů. 

"Běž si odpočinout", pousmála se a odešla zpátky do kuchyně. 

***

Svlékla jsem si oblečení, oblékla si volné tričko a pyžamové kalhoty a šla do postele. Vzala jsem si mobil a rozsvítila obrazovku. 

Dalších 20 nepřijatých hovorů a 16 zpráv od Harryho. Po dlouhém přemlouvání samu sebe jsem klikla na zprávy a otevřela naši konverzaci. Očima jsem přejela po pár posledních zprávách. 

Harry: a opravdu mě to mrzí 

Harry: zvedni mi to, prosím

Harry: nebo mi alespoň odepiš jestli jsi v pořádku

Harry: mám o tebe kurva strach

Harry: začínám z toho opravdu šílet 

Harry: kde jsi? 

Harry: ozvi se mi, prosím

Harry: mrzí mě to, babe

Se slzami v očích jsem obrazovku zase zhasla, položila hlavu do polštáře a znovu začala brečet.