Styles Twins

part 59

Se slzami v očích jsem obrazovku zase zhasla, položila hlavu do polštáře a znovu začala brečet. 

Nějakým zázrakem jsem usnula. Vzbudil mě až ranní budík. Spala jsem víc jak 12 hodin, takže jsem byla celá dolámaná a přespaná. Neochotně jsem se zvedla a přesunula se do koupelny. Když jsem se podívala do zrcadla, zhrozila jsem se. Večer jsem se neodmalovala, takže můj obličej vypadal příšerně. Jediné, na co jsem se večer zmohla, bylo převléknout se do pyžama. 

Osprchovala jsem se, vyčistila si zuby a obličej a vrátila se do pokoje. Neměla jsem chuť jít do školy, ale po tom výletu za bráchou jsem jen tak nechtěla zameškávat další hodiny. Ze skříně jsem vytáhla obyčejné černé skinny kalhoty, bílé tričko a šedý svetr, v koupelně jsem si pouze rozčesala vlasy a namalovala řasy řasenkou, v pokoji jsem si vzala tašku a sešla schody dolů do kuchyně. 

"Dobré ráno", pozdravila jsem rodiče. 

"Dobré ráno zlato", pozdravil mě táta.

"Dobré ránko Sam. Už je ti líp?", pousmála se, přičemž druhou větu řekla tišeji, aby ji neslyšel táta. Zakroutila jsem hlavou a beze slova se posadila ke stolu. Neměla jsem ani chuť k jídlu, tak jsem jen vypila čaj. Se svačinou v ruce jsem se poté vydala ke dveřím. 

"Tak já jdu, mějte se", zavolala jsem na rodiče, když jsem byla nachystaná, a vydala se ven. Venku už byla docela zima, takže jsem měla teplejší podzimno-zimní bundu. Nasadila jsem si  kapuci, do uší si dala sluchátka a s tóny hudby od Eda Sheerana jsem se vydala do školy. 

U vchodu do školy jsem potkala Judy.

"Ahoj Sam", usmála se na mě. 

"Ahoj Judy", pozdravila jsem ji taky. 

"Tak.. co?", zeptala se nejistě. Zakroutila jsem hlavou a zatáhla ji do školy. 

"Snad 50x mi volal a poslal mi asi 60 zpráv"

"Četla sis je?"

"Ne"

"Jen pár", dodala jsem. 

"Jen pár?"

"Po přemlouvání samu sebe jsem ty zprávy otevřela, ale přečetla si jen těch pár co se mi hned ukázaly"

"A co ti psal?"

"Že se mu mám ozvat jestli jsem v pořádku, že ho to mrzí, že tohle a tamto, blablabla"

"Třeba ho to vážně mrzí, Sam"

"Tak mě neměl tahat za nos", práskla jsem skříňkou a vydala se pryč, Judy mě ale zastavila. 

"Počkej, já..", začala, ale já ji přerušila.

"Promiň. Promiň, nechci být na tebe hnusná", povzdechla jsem si. 

"To je v pohodě. Já tě chápu", věnovala mi malý úsměv. 

"Jdeme do třídy?", zeptala se. 

"Sice nevím jestli zvládnu se na něj podívat, ale jdeme"

Po cestě do třídy se mě Judy snažila rozveselit a vyprávěla mi o komedii, kterou včera sledovala. Vlastně jí to docela šlo, párkrát jsem se i zasmála. Smích mě ale přešel, když jsem uviděla Harryho, jak stojí před naší třídou.

Chtěla jsem odejít, utéct rychle pryč, ale já nemohla. Nohy jako by mi ztuhly a já se nemohla pohnout z místa. Hlasitě jsem vydechla a pozorovala toho nádherného kudrnáče, který mi zlomil srdce.

"Sam", vydechl, když mě uviděl, a vydal se ke mně. Místo abych nějak zareagovala, tak jsem prostě jen stála, protože jsem nic jiného dělat nemohla. Prostě to nešlo. 

"Já o tebe tak hrozně bál, babe. Proč ses mi neozvala?", zeptal se. Nechápavě jsem na něj hleděla. 

"Ty se mě ptáš proč jsem se neozvala?"

"No.. ano"

"Myslíš to vážně? Proč by se ti tvoje kamarádka měla ozvat?"

"Sam, mrzí mě to, já to takhle nemyslel"

"Takže tys to takhle nemyslel? A jak jsi to teda myslel?", začala jsem zvyšovat hlas, ale Judy mě napomenula, že jsme ve škole a kolem nás je plno lidí. 

"Já.. já.."

"Je mi to jasný, Harry"

"Mrzí mě to", zopakoval. 

"Ale já ti nevěřím", řekla jsem klidným hlasem, chytla Judy za ruku a táhla ji za sebou do třídy.