Styles Twins

part 63

"S tebou a Harrym"

"Mami.."

"Jasně, jasně. Ale jestli s tím nic neuděláš, budeš se trápit do nekonečna"

Zbytek dne jsem opět strávila v posteli. Četla jsem si, nebo jen tak ležela a hleděla do blba. 

Sobotu jsem taky skoro celou proležela. Rodiče už ze mě byli zoufalí, ale mě prostě nic nebavilo. Nejradši bych se propadla pod zem a byla sama, nikdo by mě nemohl najít a já bych se mohla jen topit v slzách. 

Tak moc chci Harrymu odpustit. 

Když mi včera u skříněk řekl, že mě miluje. 

Málem se mi zastavilo srdce. 

Když mi řekl, že mě potřebuje zpátky. 

Já mu tak moc chci věřit. 

Ale bojím se. 

Bojím se, že mi zase ublíží. 

Já už se kvůli němu trápit nechci. 

Líbilo se mi, že se ke mě chová jinak než k ostatním. 

Teď z toho mám strach. 

Přesně v 6 večer mi Nathan napsal, že je před domem. Vzala jsem si věci, rodičům řekla, že jdu ven s kamarádem, a vyšla ven. Tam stálo černé auto, o které se opíral ten usměvavý kluk z letadla. 

"Ahoj", pozdravila jsem ho s úsměvem. Opravdu jsem se usmála, protože jsem měla radost, že ho zase vidím. 

"Ahoj kočko", řekl a jednou rukou mě objal. Nasedli jsme do vyhřátého auta a vyjeli pryč z naší ulice. 

"Vezmu tě do mé oblíbené pizzerie. Je sice trošku dál odsud, ale tu pizzu prostě musíš ochutnat"

"Tak to se už fakt těším"

"A ty mi zatím můžeš povyprávět, co se stalo mezi tebou a Harrym"

"Fuu, to bude na dlouho"

"To nevadí, Sam. Já mám čas", mrkl na mě. 

A tak jsem mu všechno řekla. 

Jak to začalo. 

Jak to pokračovalo. 

A jak to skončilo. 

"Takže jste se začali hádat kvůli mně, že?"

"Ale to ne"

"Ale jo, můžu za to já. Netušil jsem, že by mu to tak vadilo. Promiň, Sam"

"Nemáš se za co omlouvat"

"A co potom, když jsi od něj utekla? Nešel za tebou? Nevolal ti?"

"Volali mi snad milionkrát a psal mi ještě víckrát. Ve škole se se mnou snažil několikrát mluvit, a včera dokonce.."

"Dokonce?"

"Řekl mi, že mě miluje. Že mě potřebuje zpátky, že ho to hrozně mrzí, že to podělal"

"Tak to je dobře, ne?"

"Já nevím. Nevím, jestli mu můžu věřit. Bylo to s ním tak krásné, až jsem si někdy říkala, že to snad není ani možné. Teď, po tomhle, se prostě bojím, že jestli mu odpustím, zase mi nějak ublíží. Nikdy neměl vztah, neumí v tom chodit"

"Ale v tom je to vaše kouzlo, ne? Kouzlo vašeho vztahu"

"Cože?"

"Sam, po tom co jsi mi všechno řekla, i po tom co jsi mi o něm řekla v letadle, o tom jak se k ostatním chová jinak něž k tobě, jsem zjistil, že jsi první holka do které se zamiloval. Podle mě bys mu měla dát šanci, aby to napravil. Podle mě si ji zaslouží"

"Jeho brácha, to dvojče, Edward.. mi řekl něco zajímavého. Harry má dvě tváře, jednu pravou, kterou ukazuje jen ve své rodině, a tu druhou, kterou ukazuje ostatním. Já proklouzla pod tu druhou tvář k té pravé. Nechápu jak, ani Edward to nechápe, ale prostě se to stalo. Se mnou je to romantický, milý a vtipný Harry, který hraje na klavír a dělá věci, které bych do toho druhého Harryho neřekla. Byla jsem první holka, která spala u něj v posteli. První holka, kterou vzal na opravdové rande. První holka, které řekl, že ji miluje", jakmile jsem to dořekla, Nathan otočil auto do opačného směru a jen zpátky. 

"Co to děláš?" 

"Vezu tě k Harrymu, Sam. Jdeš mu odpustit"

***

Nathan zastavil před Harryho autem, kam jsem ho navedla. Vypnul motor a otočil se na mě. 

"Já se bojím"

"Čeho se bojíš, Sam?"

"Že udělám chybu, když mu odpustím"

"To se ale nedozvíš, jestli to nezkusíš", řekl. Povzdychla jsem si. 

"Miluješ ho?"

"Ano"

"Tak vystup z toho auta a běž mu to říct", drcl do mě. Natáhla jsem se k němu a objala ho. 

"Děkuju, Nathane. Děkuju, děkuju"

"Neděkuj mi, kočko. A teď už jdi za tím svým princem"

"Jo"

"A pak mi dej vědět, jak to dopadlo"

"Měj se, Nathane", usmála jsem se. 

"Pa, Sam", řekl, když jsem zrovna zavírala dveře. Zhluboka jsem se nadechla a vydala se ke dveřím. S krátkým přemlouváním jsem zmáčkla zvonek. Srdce se mi rozbušilo a já netrpělivě čekala, než se dveře otevřou. 

A taky že se otevřely. 

A v nich stála krásná, štíhlá bruneta. 

To mě tak rychle vyměnil?