Styles Twins

part 44

Měli byste zase zájem o to, abych vám věnovala díly? Napište mi to do komentářů :-)

"Saaaam"

"Fajn, za 15 minut mě vyzvedni", zabručela jsem.

"Skvěle!", vykřikla nadšeně a ukončila hovor.

Jak Judy řekl, za 15 minut stála před mým domem. Měla na sobě černé kalhoty, bílé tričko a tmavou džínovou bundu. Já na sobě měla světlé džíny a bílou košili s dlouhým rukávem, kterou jsem měla v džínách zastrčenou, a s sebou jsem si vzala koženou černou bundu. 

"Já už se tak těším!", řekla nadšeně Judy po cestě. 

"Já ani ne", zabručela jsem. 

"Klídek, bude tam Harry"

"Ale bude tam i jeho parta, která mi není úplně sympatická"

"Uklidni se, Sam. Užijem si to. A kdyby nás to přestalo bavit, půjdem prostě domů"

"No tak fajn"

Po pár minutách chůze jsme se zastavili před velkým domem. Ani mi Judy nemusela nic říkat, bylo mi jasné, že je to dům, ve kterém je dneska party. Šlo to slyšet i vidět. 

"Jdeme si to užít!", zajásala Judy, chytla mě za ruku a vedla mě ke dveřím. Jakmile je otevřela, nestačila jsem se divit. Vypadalo to tam úplně jako ve filmu. Všude plno lidí, všichni měli červené kelímky s pitím, hrála hlasitá hudba, tancovalo se. 

"Čaute kočky. Zrovna jste přišli?", řekl neznámý kluk, který se před námi zrovna objevil. 

"Jo", odpověděla Judy. 

"Tak si jdeme dát na přivítanou panáka", prohlásil týpek, chytil nás obě za pasy a vedl nás do neznáma. Procházeli jsme kolem tisíců neznámých lidí, kteří v sobě už určitě měli nějaký ten alkohol. 

"Co pijete?"

"Já.. já nevím"

"Co třeba vodka s džusem? Na začátek?", navrhl nám týpek. 

"Mimochodem, jsem Jamie", dodal, teď už ne neznámý týpek, ale Jamie. 

"Já jsem Judy a tohle je Sam"

"Těší mě, kočky", uculil se Jamie. Každé z nás nalil do kelímku vodku a přilil džus. Potom nám kelímky podal. 

"Tak na zdraví"

***

Místo jednoho pití na přivítanou vzniklo snad sedm kelímků vodky s džusem a já už dávno cítila, že nejsem v pořádku. S Judy jsme se nemožně řechtaly každé kravině, kterou Jamie řekl. 

"Musím jít čůrat", prohlásila jsem a s kelímkem v ruce jsem seskočila z barové židle. Zamotala se mi hlava a málem upadla, ale ustála jsem to. Se smíchem a zamotanýma nohama jsem se vydala do druhé místnosti. 

Jen co jsem tam vešla, zapomněla jsem, kam vlastně jdu. Rozhlížela jsem se kolem sebe, když v tom jsem ho uviděla.

Harry. 

S Hope. 

Tou týmovou děvkou.