Styles Twins

part 12

''Já to zvládnu sama, nemusíš chodit se mnou''

''Ale já chci jít s tebou''

''Proč bys to chtěl?''

''Moc otázek''

''Harry!'', vyjekla jsem, což Harryho znovu donutilo se zasmál. Já se v něm fakt nevyznám.  

Po tom, co jsem se rozloučila s Judy a Edwardem, jsme se s Harrym vydali na cestu ke mně domů.

''Jak se ti líbil táborák?'', zeptal se mě Harry hned, jak jsme vyšli z areálu školy. 

''Bylo to fajn'', odpověděla jsem. 

''Jenom fajn?'', všimla jsem si, že se na mně podíval, já se mu ale neopovážila pohled oplatit. 

''Líbilo se mi to. Byla to sranda, myslím''

''Viděla jsi mě hrát?''

''Počkej, ty jsi byl na hřišti taky?'', zeptala jsem se. Já to ale věděla. Pořád jsem ho mezi tou skupinkou kluků na hřišti hledala. 

''Děláš si srandu? Dal jsem nejvíc bodů''

''To jsem ani nepostřehla'', řekla jsem. Cítila jsem, jak mi cukaly koutky. Snažila jsem se nezasmát. 

''Proč jste se vlastně přestěhovali? A odkud?'', změnil najednou téma. Krádce jsem na něj koukla. Překvapilo mě, že se mě na to zeptal.

''Ehm, před tím jsme bydleli v Melthamu. Je to malé město v Anglii. Táta tady dostal dobrou nabídku v práci. Jenom blbec by ji neodmítnul. Tak si tady i máma našla práci a mně přihlásili na tuhle školu'', řekla jsem.

''Máš nějaké sourozence?''

''Proč se ptáš?''

''Nevím, zajímá mě to. Chci o tobě něco vědět'', řekl. Nevím proč, ale koutky úst se mi zvedly v menší úsměv. 

''Mám bráchu. Jmenuje se Niall a je mu 22''

''A on tady s vámi taky bydlí?''

''Ne, bydlí v Austálii se svou přítelkyní'', řekla jsem. Po Niallovi se mi docela stýská. Dlouho jsem ho neviděla. Chybí mi můj velkej bráška.

''A co vy s Edwardem? Máte ještě nějaké sourozence?'', zeptala jsem se. 

''Ne, jsme jen my dva. Rodiče nám říkali, že chtěli ještě jedno dítě, ale po tom, co jsme se narodili, si to rychle rozmysleli'', řekl se smíchem. Z toho dokonalého zvuku se mi v břiše vytvořili motýlci. 

''Stýská se ti po Anglii?'', zeptal se. 

''Vlastně docela jo. Hlavně po mé staré škole. Měla jsem tam hodně skvělých kamarádů''

''Vím, jak se cítíš. Když jsme se sem před pár lety přestěhovali, neměl jsem to tady rád. S Edwardem nám bylo 12. Ze začátku jsem tady neměl žádné kamarády. Nemluvil jsem s rodiči, protože jsem jim to stěhování vyčítal. Edward byl nadšený, ale já to tady nesnášel. Ale po tom, co jsme nastoupili na tuhle střední, to bylo super. Začal jsem hrát fotbal a našel si skvělou partu''

''Nevěřím tomu že zrovna ty jsi tady neměla žádné kamarády''

''Proč tomu nevěříš?'', zeptal se. 

''Nevím, připadáš mi takový.. hodně oblíbený. Všichni tě znají, všichni by se s tebou chtěli bavit, myslím''

''Je to hlavně díky klukům z party, že mě mezi sebe vzali. Se Zaynem jsme se seznámili hned první den co jsme přišli na střední. Seznámil mě s hodně lidma a tak to potom nějak začalo'', řekl, na konci svého vyprávění pokrčil rameny.

''Proč jsi mě šel doprovodit?'', změnila jsem najednou téma. 

''Cože?'', cítila jsem na sobě jeho pohled. Otočila jsem se a naše oči se setkaly. 

''Slyšel jsi mě''

''Jo, ale nevím proč se na to ptáš'', zamumlal. 

''Ztrácím se v tobě Harry a to se známe takovou chvilku. Nevím co si mám o tom myslet. Chvíli máš skvělou náladu, bavíš se se mnou, třeba jako teď. A potom se ti ta nálada změní a ani na mně nepromluvíš a spaluješ mě pohledem. Proč?'', řekla jsem. Harry se zasmál. 

''Čemu se směješ?'', zamumlala jsem podrážděně. 

''Všechno moc prožíváš Samantho''

''Proč mi pořád říkáš Samantho, když jsem tě prosila o to, abys mi říkal Sam?'', už zase se blíží k fázi otravný Harry.

''Protože vidím, že tě to štve'', uškíbnul se. 

''Říkáš mi tak, i když víš, že mě to štve?'', pozvedla jsem obočí. 

''Jo. Když tě takhle provokuju, začneš se rozčilovat a na čele se ti objeví vrásky. Je to roztomilé'', řekl. Neovládla jsem se a usmála se. 

''Tak, jsem doma'', řekla jsem po chvilce, přičemž jsem se zastavila před našim domem. 

''Máte hezký dům'', řekl Harry, přičemž si ho prohlížel. 

''Děkujem'', pípla jsem. Přešlapovala jsem z nohy na nohu a pohrávala si s prsty na pravé ruce. 

''Takže''

''Takže'', zopakovala jsem po něm. Všimla jsem si, jak očima přejíždí po mých rtech. Začala jsem dýchat nepravidělně. 

''Ehm.. můžu?'', zachraptěl. Nepatrně jsem kývla hlavou. Naklonil se ke mně a přitiskl své rty na mé. V břiše jsem ucítila motýlky. Jeho rty do těch mých zapadaly jako puzzle.

Po chvilce se ode mně odtrhl a podíval se mi do očí. Pramínek vlasů, který jsem měla na tváři, mi zastrčil za ucha a koutky úst zvedl v úsměv.

''Dobrou noc Sam'', řekl tichým hlasem.

''Dobrou noc Harry. A děkuju, za to že jsi mě doprovodil''

''Šel jsem rád'', uculil se, otočil se a šel zpátky směrem ke školnímu pozemku. A já zůstala stát na tom stejném místě, sledovala jsem jak odchází a ukazováčkem pravé ruky jsem si přejížděla přes své rty, na kterých jsem ještě cítila ty jeho. 

První část napsaná v Novém roce! Doufám, že jste si svátky užili jak nejlíp jste mohli a taky doufám že první týden školy jste v pořádku zvládli!:-)

Chci vám moc poděkovat že na mně netlačíte, když nové díly nejsou tak často. Vždycky mě vaše komentáře typu ''Neboj se, na nový díl budu čekat třeba rok'' hrozně potěší. Jste prostě nejlepší❤ Říkám vám to pořád.

Už jste viděli to číslo u přečtení? 4.1K! Před 4 000! Nemůžu tomu uvěřit, tohle je teprve 12. díl a už má tahle story takové přečtení! Děkuju vám, děkuju! Ani nedokážu popsat, jak jsem za to šťastná. Víte, že mě psaní šíleně baví, a když to co píšu baví i ostatní, je to to nejlepší co se může dít❤

Doufám že se vám i tenhle díl líbil a nechte mi u něj nějaké komentáře, klidně i delší, ať si můžu počíst. Miluju vás!❤