Styles Twins

part 55

"Nemáš hlad?"

"Vlastně mám"

"Tak se po cestě domů stavíme na jídle a ty mi všechno řekneš"

"Skvěle"

"Jsem tak rád, že tě mám zase u sebe", řekl a přitiskl své rty na ty mé. A já byla nejspokojenější. 

Mezitím, co jsme čekali na můj kufr, napsala jsem mámě i Niallovi, že už jsem přistála. Mámě jsem ještě připsala, že se s Harrym někde stavíme na jídle, takže nevím v kolik se dostanu domů. 

Když už jsem měla svůj kufr, vydali jsme se ven do auta. 

Stavili jsme se v pizzerii, ve které se Harry prý jednou stavoval s rodiči, a prý tu měli výbornou pizzu. 

Vyprávěla jsem mu o všem. O všech zajímavých místech, kde jsme byli. A on poslouchal. Hltal každé moje slovo.

Kolem 9. večer jsme dorazili k nám domů. Předtím jsme se ještě stavili u Harry pro jeho věci. Domluvili jsme se, že u mě přespí. 

Přivítala jsem se s rodiči, zatímco Harry šel ke mě do pokoje. V jejich přítomnosti byl nervózní. Ve zkratce jsem rodičům pověděla o celém mém výletu a o tom, jak je Niall nejskvělejší brácha. Předala jsem jim malé dárečky, které jsem jim přivezla, vzala v kuchyni nějaké pití a dobroty a šla do pokoje za Harrym. 

"Něco jsem ti přivezla", řekla jsem, když jsem rozepínala kufr. 

"Vážně?"

"Ano. Když jsi mi ty dal ten řetízek, chtěla jsem, abys i ty měl něco, co ti bude připomínat mě", uculila jsem se a podala mu tričko. Ze začátku vypadalo jako obyčejné bílé, když ho ale roztáhl a podíval se na něj pořádně, začal se nahlas smát. Ten zvuk lahodil mým uším a v břiše jsem cítila motýlky.

"Sam, já tě vážně zbožňuju", řekl se smíchem. Na tričku byl Požárník Sam. Ten Požárník Sam, jehož znělku mi Harry pořád zpívá. 

"Požárník Sam. To je prostě skvělé", stále se smál, přitiskl si mě k sobě a sladce mě políbil. 

***

Po společné sprše jsme si s Harrym lehli do postele. Přitulila jsem se k němu a byla šťastná, že že konečně ležím.

"Takhle bych chtěl usínat každý večer", zašeptal mi do ucha a přitom mě hladil po ruce. Se zavřenýma očima jsem se usmívala. Prostě jsme jen leželi vedle sebe a mlčeli. Po chvilce jsem usnula, šťastná, že jsme zase spolu.

***

Před 8 mi zazvonil budík. Neochotně jsem se natáhla na noční stolek a vypnula ten otřesný zvuk. Otočila jsem se zpátky k Harrymu, který se ani nepohnul. 

"Harry, vstáváme"

"Ještě ne", zamrčel. 

"Ale ano", uchechtla jsem se. Sedla jsem si a chtěla se zvednout, Harry mě ale zatáhl zpátky k sobě. 

"Zlato, já musím vstávat"

"Nemusíš, můžeme si udělat volno", řekl a políbil mě na krk. 

"To teda ne, už teď jsem chyběla dost"

"Ale ty poctivko", uculil se. 

"Já vstávám", pronesla jsem a odsunula se od něj. Sešla jsem z vrchního patra mého pokoje a vydala se do koupelny. Vyčistila jsem si zuby, umyla a ošetřila obličej a vrátila se zpátky do pokoje.

"Harry, vážně vstávej, nebo nebudeme stíhat", zavolala jsem na něj nahoru, ale žádné odpovědi jsem se nedočkala. 

"Harry prosím"

"Aggr, už jdu", zaklel, což mě donutilo se zasmát. Ze skříně jsem vytáhla svoje černé kalhoty, bílé tričko a teplý svetrový přehoz. Vydala jsem se zpátky do koupelny, kde si zrovna Harry čistil zuby. Učesala jsem si vlasy a svázala je do copu. Na obličej jsem nanesla lehký make up, pudr, řasy namalovala řasenkou, použila balsám na rty, navoněla jsem se a vrátila se do pokoje. Harry už byl oblečený. Měl na sobě černé úplé džíny a černé triko. Tyhle jeho obyčejné outfity miluju.

"Kolik je hodin?", zeptala jsem se ho, když jsem si dávala věci do tašky. 

"8:34"

"Sakra Harry, nestíháme"

"Klídek Sam, je čas", zasmál se. 

"Ne, to teda není. Ani se nestihnu nasnídat", zamračila jsem se, přičemž Harry se stále smál. 

"Jdeme", zabrblala jsem, vzala ho za ruku a táhla ho dolů. V kuchyni jsem pozdravila rodiče a vzala si svačinu. 

"Nestíhám snídat", řekla jsem rychle, zase se s nima rozloučila, rychle si obula boty, oblékla bundu, klíče hodila do tašky a vydala se do auta za Harrym. 

4 minuty do zvonění jsme zastavili před školou. Odepnula jsem si pás a chystala se vystoupit, ale Harry pořád seděl. 

"Ty nejdeš?"

"Ne, musím si ještě něco zařídit. Skočit do knihovny a tak"

"Harry", zamračila jsem se. 

"Jsem v pohodě, Sam. Vyzvednu tě po škole jo?"

"Měl bys jít do školy", stále jsem se mračila.

"Máš už jen 3 minuty", uchechtl se. 

"Nazdar", řekla jsem a rychlostí blesku vystřelila z auta směrem do školy. 

Když jsem byla u skříněk, pípla mi zpráva. 

Harry: proč jsem nedostal pusu na rozloučenou? :(