Styles Twins

part 50

Do kabelky jsem si dala věci, které budu potřebovat na letišti, mobil, sluchátka a knížku After You, u vchodu jsem si vzala bundu, obula si svoje nejpohodlnější boty - černé nízké kozačky, ještě naposledy zkontrolovala, jestli mám všechno, a společně s Harrym jsem se vydala na cestu na letiště.

V autě jsme si s Harrym povídali o všem možném. Cesta probíhala v pořádku a za necelou hodinu a půl jsme byli na letišti. 

Jen co jsme dorazili na letiště, šli jsme najít velkou digitální tabuli, na které jsme zjistili, na jaké přepážce probíhá můj check-in. 

"Tak já se půjdu odbavit", řekla jsem Harrymu. 

"Jo", zašeptal.

"Buď tady hodnej"

"Hlavně ty buď v té Austrálii hodná. Já bych se všechno dozvěděl", ušklíbl se.

"Budeš mi chybět", špitla jsem. Harry se usmál. 

"Ty mě taky, babe. Nevím, jestli to tady bez tebe do neděle vydržím", řekl, jemně mě chytil za krk, přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Když se ode mě chtěl odtáhnout, přitáhla jsem si ho zpátky k sobě. 

"Líbej mě ještě", zakňučela jsem. Harry se škodolibě usmál a věnoval mi další, tentokrát už delší, polibek. 

"Už musím jít", posmutněla jsem. 

"Notak, babe, nebuď smutná. Letíš za svým bráchou"

"Jo, já vím"

"Něco.. něco pro tebe mám. Víš, napadlo mě, že by bylo fajn, kdybys u sebe měla něco.. něco mého, když budeš tak daleko ode mě", řekl a zašátral v kapce bundy. 

"Otoč se", nařídil mi. Když jsem se otočila, ucítila jsem, jak mi na krku zapíná řetízek. Když jsem přívěšek chytla do ruky a podívala se na něj, s úsměvem jsem se otočila zpátky k Harrymu. Dal mi řetízek s přívěškem H. 

"Harry", špitla jsem a následně ho silně objala. 

"Budu s tebou pořád, víš.. i když s tebou nebudu"

"Jsi úžasný, Harry. Děkuju"

"A teď už běž, ať všechno stihneš. V neděli si tě tady vyzvednu a počítej s tím, že tě umačkám k smrti, až tě tu uvidím"

"Na to už se těším", uculila jsem se. 

"Dej mi vědět, až projdeš kontrolou. A jak budeš na místě. Potřebuju vědět, že jsi v pořádku"

"Ozvu se ti, určitě"

"Tak se měj. A užij si to"

"Užiju, děkuju. Pa, Harry", vtiskla jsem mu další, poslední polibek, a vydala se k mé přepážce, přičemž jsem v ruce svíjela přívěšek řetízku, který mi právě Harry věnoval.

Pracovník se jmenoval Oliver; měl to napsané na cedulce na tričku. S úsměvem jsem ho pozdravila, dala jsem mu můj pas, položila tam své zavazadlo. Po chvilce mi můj pas vrátil a předal mi palubní lístek. 

Pak mě čekala bezpečností kontrola, které jsem se nejvíc hrozila. Vždycky jsem tam ve frontě strávila několik desítek minut, jednou až skoro hodinu. 

Překvapilo mě tedy, že když jsem ke kontrole přišla, během dvou minut jsem byla na řadě. Do umělohmotní krabičky jsem dala mobil, který jsem měla v kapse, a kabelku položila na pás. Jakmile jsem prošla bezpečnostním rámem, bez toho aniž bych zapípala, vzala jsem si svoje věci a oddychla si, že mám všechny tyhle věci za sebou. 

A tak jsem spokojeně zamířila do kavárny, kde jsem si vzala kávu do kelímku s sebou, a šla zkontrolovat tabuli, z jaké brány let odlétá. Boaring ale ještě nezačal, proto jsem se posadila na židli k tabuli a spokojeně pila svou kávu. 

Mámě, Harrymu i Niallovi jsem napsala, že už jsem prošla celou kontrolou a čekám na boaring. Máma mi popřála šťastnou cestu, Niall mi napsal, že už se na mě moc těší, Harry ale neodepsal. Uvědomila jsem si, že vlastně řídí. 

Jako každý člověk, žijící sociálním životem a focením všeho možného, jsem si vyfotila palubní lístek založený v pasu a přidala to na Instagram, s popiskem "Australia, here we go". 

Během pár minut se u mého letu objevilo znaménko začátku boardingu, a tak jsem vyhodila prázdný kelímek od kafe a vydala se tam. 

Slečně u boardingu jsem ukázala pas a palubní lístek, z kterého mi část utrhla, a poslala mě k tubusu vedoucího k letadlu.

V letadle jsem letuškám ukázala útržek z palubního lístku, který mi zůstal, a ty mě nasměrovaly k mému místu.  Když jsem našla své místo, byla jsem nadšená - bylo u okýnka. Spokojeně jsem se usadila a sledovala lidi, kteří hledali svoje místa, až jsem se na chvíli zamyslela a zahleděla se na sedadlo přede mnou. 

"Um, ahoj", promluvil najednou klučičí hlas. Otočila jsem se a uviděla usměvavého blonďáka, který seděl vedle mě.