Navždy

Prolog

Vše zůstávalo v tichosti. Jen vítr byl slyšet ve větvích mluvících stromů s barevnými listy. Z dálky přicházelo slabé šumění mořských vln příboje.
Skupina osmi mladých dívek v tmavě modrých pláštích s kápí stála bez hnutí v řadě vedle sebe s rozestupy jednoho kroku. Všechny věděly, co přijde. Vítr si hrál s jejich plášti, které nádherně vlály od ramen, kde byly sepnuty stříbrnými sponami, až ke kotníkům.
Co všechno byly schopné udělat, to věděly jen ony samy.
Dvě z dívek, každá na jednom konci řady, si naráz sundaly z ramen luky. Skvostné zbraně spojené s dovedností přesnosti. Založily šípy do tětiv, aniž by se na sebe podívaly. Luky držely skloněné, avšak připravené. Klidným pomalým krokem vyšly kupředu.
Mezi stromy se objevil jezdec. Byl sám. Vyjel z lesa na volné prostranství louky. Jeho kůň cválal rychlým tempem, ale již pomalu ztrácel výdrž. Jezdec zvedl hlavu.
V tu chvíli se v lese vynořilo několik dalších jezdců, kteří doprovázeli prvního. Nebyl tedy zcela sám. Dívky o nich ale věděly už od samého začátku.
Kůň zařehtal a jezdec ho zastavil přitáhnutím otěží. Stál se svým koněm mírně bokem k řadě dívek a sledoval je. Došlo mu to. Čekají tady na něho.
Obě lučištnice se nečekaně rozběhly tryskem z místa. Byly dost blízko, aby ihned vystřelily.
Oba šípy pročísly vzduch a našly svůj cíl. Jezdec vykřikl a vrhl se do strany. Oba šípy ho trefily, ale jeho úhyb způsobil, že se mu zabodly do ramene. Dívky mířily do stejného místa. Jezdec pobídl koně k návratu mezi stromy, lučištnice však zasadily do tětiv další šípy ještě předtím, než první zasáhly cíle. Tentokrát si jich sotva všiml. Ticho znovu prořízl jeho výkřik a on spadl z koně. Kůň klusal dál, směrem do lesa. Jeho jezdec zůstal ležet a nehýbal se.
Skupina doprovodných bojovníků a nejbližších pobočníků držela vlastní koně v obyčejném kroku. Ozval se jednohlasý chladný zvuk, když všichni naráz tasili meče.
Vítr to vyprovokovalo k větší síle. Shodil dívkám kápě z hlavy a rozevlál jim vlasy. Nevšímaly si toho. Sledovaly nepřítele.

Byli to jezdci, kdo nakonec zaútočil první. Koně běželi k řadě dívek. Každá z nich si ihned připravila svou zbraň.
Lučištnice opět vyslaly své přesně mířené šípy a okamžitě poté už byly připraveny střílet znovu. Jezdci padali z koní a nebo je dolů sundaly zbraně dívek, které s nimi dovedly mistrně zacházet. Nedalo se přežít. Byly naprosto dokonalé.
Jeden z jezdců se odpojil. Hrubě nutil koně k ještě větší rychlosti. Vracel se zpět mezi stromy, do bezpečí lesa. Jedna z lučištnic na něj zamířila, ale nemělo cenu vystřelit. Bylo to zbytečné.
Koně bez jezdců se rozprchli na všechny strany a znovu se rozhostilo ticho. Stejné jako na začátku.
Jedna z dívek došla k tělu prvního jezdce. Podívala se na něj lhostejně a bez soucitu.
"Mrtvý." Oznámila jedním slovem. Úkol byl splněn. Byl to právě tento muž, kdo se sám nazval vládcem země. Nikdo si ho nevybral. Stal se diktátorem a tyranem země i lidu.
Dívky byly vybrané z několika vesnic a od mala je cvičili všichni, kdo dokázali bojovat. Jejich úkolem bylo chránit lidi před krutovládou. Jejich výcvik byl perfektní. Nikdo je nedokázal porazit. Nikdo.
"Jeden utekl." Řekla jedna z nich. Jezdci, kteří doprovázeli diktátora, byli jeho možní nástupci. Za jeho vlády vedli hlídky vojáků a vypalovali vesnice lidí, kteří se bránili pravidlům.
"Lidé půjdou s námi. Skupina vojáků z města se může přidat. Rozdělíme se a najdeme ho. Bude se skrývat. Ví, že ho budeme chtít zabít."
Dívky vyrazily do lesa a směrem k městu. Překračovaly těla mrtvých a neohlížely se. Na tomto místě bylo po všem a jejich nový úkol pro ně nebyl těžký. Půjdou každá sama s doprovodem pěti vojáků z města. Hon na skrývajícího se jezdce začal.