Navždy

Pětadvacátá kapitola

Elow, Toria, Assu a Sanzia
Záře se rozplynula. Ta žlutá záře opravdu zmizela. Zůstaly jen řetězce závojů a jemné páry tvaru květů, poletující kolem. Elow prudce dýchala. Seskočila ze stromu a svůj poslední šíp stále držela v plném nátahu ve svém luku. Nic se nehýbalo. Všichni psi leželi na zemi bez pohybu. Stejně tak i Toria a Assu. A také Sanzia. Elow se k nim chtěla vrhnout, ale měla strach. Kdykoli se něco ozvalo za zvuk, ucukla. Zamířila svým šípem proti tomu místu. Třásla se. Co se vlastně stalo? Nohou se dotkla psího těla. Nebyl naživu. Prudce vydechla. Cítila, jak se třese každou částí svého těla. Sanzia se pohnula. Elow odhodila luk i šíp a sklonila se vedle ní. Sanzia nabyla vědomí a podívala se na Elow.
"Je všechno v pořádku?" Zeptala se. Elow se rozhlédla.
"Já nevím." Odpověděla. Sanzia se pokusila zvednout, ale tělo ji zradilo. Četná zranění po psích kousnutích ji zbavila sil. Vzpomněla si na své léčitelské umění a zavřela oči. Jemné bílé světélko se jí objevilo na pravé dlani a putovalo podle sítě zranění. Každého zranění se dotklo a zahojilo jej. Pak Sanzia otevřela oči a světélko přeskočilo na Elow. Než se dostala na strom, utržila malou ránu na čele a kousnutí pod levé koleno. Světélko se jen dotklo její kůže a rána srostla. Sama se vyčistila a bylo to sotva cítit.
Sanzia vstala. Když spatřila Toriu a Assu na zemi, chvíli nevěděla, co má udělat.
"Povedlo se mi to." Řekla. Elow k ní obrátila hlavu. "Povedlo se mi najít svou magii, kterou mohu použít k obraně a útoku. Neumím ji zkrotit, ale našla jsem ji." Sanzia se usmála. Elow se sehnula pro svůj luk a poslední šíp. Vrátila ho do toulce.
"Ti psi jsou mrtví?" Zeptala se.
"Ano." Odpověděla Sanzia smutně. "Zabilo je to kouzlo. Zabila jsem je já." Vydechla.
"A Assu s Toriou?" Zeptala se Elow tiše.
"Probudí se. Už brzy." Ujistila ji Sanzia. Během těchto slov vypustila z dlaně druhé bílé světélko a nechala ho dopadnout na tělo Assu. Poté ho zvedla a nechala ho vyléčit i Toriu.
"Já jsem je všechny zabila." Opakovala Sanzia. "Všechny ty psy jsem zabila já." Vyčítala si.
"Zachránila jsi tím svůj život a také nejspíš naše životy." Řekla Elow. Z těchto psů zbyly jen trosky. Už od jejich výcviku se z nich staly trosky. Prázdné schránky, bažící po krvi štvaných bytostí. Mohlo to pro ně být osvobození, že je Sanzia zabila. Elow začala z psů vytahovat šípy a čistit je.
"Kde je Enndor?" Ozvala se Toria. Probrala se.
"Má pravdu. Kde je?" Vyhrkla Sanzia. Bránil ji přece, když se nemohla bránit sama. Pak ho nějaký pes kousl do křídla. Od té doby ho neviděla. Assu se pohnula. Už jí nevěnovaly pozornost. Vždyť byla v pořádku.
"Enndore!" Volala Toria. Zkoušela ho najít i v mysli. Neslyšel ji.
"Ať není mrtvý. Prosím, ať není mrtvý!" Odříkávala Toria a sbírala se na nohy. Sanzia se ho pohledem snažila najít mezi těly psů. Ale vždyť on ještě odlétl. Nebude tady. Sanzia vykouzlila další léčivé světélko a vyhodila ho několik metrů nad sebe. Když se začalo vracet k zemi, foukla na něj. Světélko se zastavilo ve vzduchu a vznášelo se. Sanzia na něj kývla.
"Najdeš Enndora a vyléčíš ho. Udělej to dřív, než bude pozdě!" Rozkázala Sanzia a kouzlo se rozlétlo pryč. Nevědělo kudy. Přesto se rozhodlo vynaložit veškerou snahu a schopnosti.
Dívky chvíli stály a dívaly se na sebe. Byla to zvláštní situace. Ještě před chvíli bojovaly o život a najednou všechno smetlo jediné kouzlo. Teď tady stály a nevěděly, co dělat dál. Assu se sebrala a odcházela do lesa. Ano, to byl nejlepší nápad. Jít zase dál, než sem přijdou vojáci. Všechny se vydaly pryč. Trvalo jim, než se zas daly do hovoru.
"Myslíte, že je Enndor v pořádku?" Ptala se Toria.
"Těžko říct." Vydechla Assu, pak si ale uvědomila, jak je z toho Toria smutná a zmlkla.
"Určitě ho moje kouzlo najde a vyléčí. Neboj se o něj." Zachraňovala situaci Sanzia. Elow se zastavila. Dívky se zarazily s ní. Napravo od nich stála v lese holka, jen o málo mladší než ony samy. Držela za ruce dva chlapce. Jednomu mohlo být sotva osm, druhý vypadal na pět. Jen tam stáli a koukali na ozbrojené dívky.