Navždy

Patnáctá kapitola

Arimes - Elow, Toria, Assu
Arimes se smála. Jak je to možné? Nebála se smrti.
"Vy nevíte, co dokážu." Bylo to konstatování a zároveň otázka. Posměch a zároveň vážnost. Nastala chvíle zmatku.
Mohlo to být krásné. Ve světle svíček a se zvýrazněním Arimesiných rudých vlasů. Mezi dlaněmi se jí vytvořilo červené světlo. Rudá pára kroužila v prostoru mezi jejími dlaněmi. Usmála se ještě víc.
"Zastřel ji!" Vykřikla Assu. Elow pustila tětivu a vzápětí se během vteřiny odehrálo neskutečně mnoho věcí. Arimesin úsměv jako úderem blesku spadl. Šíp, který začal svou dráhu pár centimetrů od její hlavy, sežehl rudý plamen za zlomek sekundy. Arimes natáhla ruku dlaní proti Elow, ta vykřikla a úder vodotrysku z rudých jisker a páry ji odhodil ke zdi. Assu se rozmáchla mečem, ale Arimes uhnula a odrazila její meč jen další rudou září. Elow se nehýbala. Toria se k ní vrhla a zvedla ji. Assu se na Arimes znovu vrhla a Arimes ji švihla přes tvář závojem rudých jisker.
"Kruci! Pryč! Assu poběž!" Křičela Toria a táhla Elow ke dveřím. Assu se vymotala ze sloupce rudé záře a doběhla ji.
"Co to znamená?" Ptala se hlasitě. Arimes za nimi poslala další věc podobnou kouli z červené páry. Narazila do zdi schodiště a vybuchla.
"Já nevím!" Odpovídala Toria a proběhly po schodech skrz jiskry z výbuchu, které se snášely ze všech stran.
"Tahle magie už přes několik set let neexistuje!" Panikařila Assu. Její oči v červeném světle zářily jedovatou zelenou a ta se chvílemi mísila s tmavšími odstíny. Velmi výrazné pocity vzteku, strachu a zklamání.
"Jak vidíš, ona ji ovládá!" Okřikla ji Toria, když se přikrčila, aby ji nezasáhl další sloupec červených jisker. Elow jí vyklouzla ze sevření. Probrala se. Assu ji podepřela a bez vysvětlení ji táhla dál. Seběhly schody až k chodbě pryč z věže. Narazily v ní na několik vojáků, kteří se snažili zjistit, ci se děje. Elow byla stále omámená, ale dokázala pochopit, co se děje. Vytrhla se Assu a vytrhla z toulce na zádech několik šípů. Točila se jí hlava. Aby mohla zamířit, musela si kleknout. Většina vojáků padla během chvilky, proto Toria pobila zbytek za velmi krátkou dobu. Běžely dál. Znovu se za nimi rozšířilo rudé světlo. Tentokrát měly Arimes hned za zády a v míření jí nebránila žádná zeď. Assu otevřela okno na straně chodby a Toriu i Elow vyhodila ven. Sama skočila dolů ve chvíli, kdy po ní vyjel další kus odtržené páry. Padaly z druhého patra, ale dokázaly využít dovednosti, aby se při dopadu nezranily. Nebylo to hladké přistání, ale dokázaly všechny tři samostatně běžet. Ozval se křik ostříže a v myslích dívek se zjevil pohled na město. Viděly to, co viděl Enndor. Všechny uličky, ponořené ve tmě. Mohly najít nejkratší cestu ven z města. Z jedné strany k nim mířili vojáci, vyrušení spuštěným poplachem. Toria se s Enndorem spojila víc a zjistila, že je vede Sotton. Na jakékoli boje s jednotkou vojáků ale nebyl čas, i když by je porazily. Dohnala by je Arimes. Tu by nedokázaly zabít, alespoň ne teď. Enndor prolétl přímo nad nimi a vedl je uličkami k bráně. Elow si za běhu připravila šíp a u brány zamířila na strážce. Toria měla volnou cestu k otevření brány a taky ji využila. Vyběhly z hradeb a běžely podél nich. Nemohly pokračovat rovně po cestě. Jednak by je vojáci hned viděli, když by vyběhli za nimi, jednak byla cesta první možný únikový bod. Běželo by se po ní snáz. Když doběhly k lesu, slyšely za sebou stálé výkřiky vojáků. Byli daleko za dívkami, ale blížili se. Běžely společně ještě dál, až je zastavil Enndor.
"Vzdali to. Vrací se. Myslím si ale, že teď po vás budou pátrat." Řekl. S tím počítaly i dívky.
Byly v lese a neměly kam jít. Assu začala nadávat.
"Co to kruci mělo být? Tahle magie neexistuje! Jak by ji mohla ovládat! Znala jsem několik čarodějek a všechny uměly akorát léčit a trochu věštit." Oči měla plné jedovaté zeleně. Toria se s ní začala hádat. Nebylo to kvůli ničemu důležitému, ale byly v šoku z tak nečekaného převratu.
Elow se zatmělo před očima. Upadla. Ztratila vědomí.
"Elow? Elow!" Zaznamenala jen pár výkřiků. Assu a Toria se k ní vrhly.