Navždy

Třináctá kapitola

Elow, Toria, Assu
Stmívalo se. Konečně. Sledovaly, jak se ulice postupně vyprázdnily. Lidé odešli, každý za svým. Assu, Toria a Elow strávily dlouhou dobu v uličce a snažily se naplánovat si večer. Věděly, že každý plán by stejně pozměnily, až by na něj přišlo, proto si vymyslely hrubou kostru. Nejvíce přemýšlely nad tím, jak se dostanou dovnitř. Pak si přibližně určily, kdo zůstane kde, aby je neodhalila náhodná stráž. Sestavily také záložní plán. Kdyby něco selhalo, za dva dny se sejdou na místě, kde zabily vojáky. Není tam žádný záchytný bod, který by nepříteli prozradil, že tam mohou být. Zjistí o Arimes co se dá a pak by to zkusily znovu. Toria si povídala s Enndorem i na dálku. Nebyl s nimi, ve městě by si ho lidé všimli, ale když nechala Toria otevřenou mysl, najednou věděla vše, co dělá Enndor. Věděla, že ulovil malého hlodavce a cítila, jak znovu vzlétl. On zas věděl, jaký je jejich plán pro dnešní noc.
Byla dostatečná tma, aby se mohly vloupat dovnitř. Assu vyšla jako první a obhlédla okna. Většina z oken v nižších patrech byla uzavřených, jedno však v prvním patře zůstalo pootevřené. Toria uměla bezvadně šplhat. Assu jí pomohla vyzvednout se na první římsu. Dál šplhala sama. Vytáhla se na parapet okna a chytla se tak, aby se mohla jednou rukou pustit. Pak protáhla prsty skrz mezeru okna od zdi. Hledala páčku, která okno zajišťovala. Našla ji. Otočila s ní a západka povolila. Okno se se slabým zasténáním otevřelo. Toria se podívala dolů. Assu kývla. To bylo znamení, že se dole nic neděje, nikdo není v dohledu a nikdo je neviděl. Seskočila z parapetu do místnosti. Nikde neviděla nic, co by jí prozradilo, který pokoj to je nebo k čemu je určen. Pomohla do okna Assu a společně vytáhly nahoru Elow. Pak přešly ke dveřím a Assu vzala za kliku. Bylo odemčeno. Nechala je otevřené jen na jeden prst. Podívala se ven. Spatřila tmavou chodbu s jedinou rozsvícenou pochodní. Žádného člověka neviděla. Vyběhly z místnosti, zavřely za sebou a skryly se ve stínech. Slyšet byly jen jejich kroky. Kradly se chodbou ke schodišti. Potichu vyšly do vyššího patra. Z něj našly chodbu do jedné z věží. Tam bylo pravděpodobnější, že někoho najdou. Nejlépe Arimes nebo Sottona.
Prostorné točité schodiště ve věži s dost širokým prostorem pro čtyři lidi vedle sebe vedlo vždy k sálečku s pár dveřmi. Dívky všechny kontrolovaly a snažily se zjistit, kam vedou. Obvykle poznaly podle skuliny pod dveřmi, že je v místnosti rozsvíceno nebo zhasnuto. Hovor byl tlumeně slyšet. Mohly vystoupat už do poloviny věže. Zaslechly zvuky cizích kroků. Rozléhaly se po celém schodišti. Ukryly se ve stínu zdi. Ze schodů sešel sluha. Zastavil a ztuhl. Těsně před ním prolétlo ostří meče a zastavilo se u jeho krku. Ze stínu se odloupla silueta. Assu vystoupila na světlo a meč stále držela v pohotovosti. Za ní se objevily Elow a Toria. Sluha polkl. Zůstal však zticha. Došlo mu, že kdyby zakřičel a dělal hluk, zabily by ho.
"Kde je Arimes?" Zeptala se Assu. Sluha se rozhodl spolupracovat.
"V patře nad námi je její pracovna. Teď je tam i Sotton. Nesl jsem jí dopis." Vykoktal ze sebe. Assu kývla.
"Kde má pokoj?" Zeptala se.
"V nejvyšším patře této věže." Odpověděl sluha. Toria se ale vrátila k jeho předchozí odpovědi.
"Říkáš dopis. Jaký dopis to byl?" Zajímalo ji.
"Našla se skupina vojáků, všichni mrtví. U cesty nedaleko města." Hlas se mu třásl.
"Dobře." Assu chtěla sluhu zabít, ale Elow ji chytla za zápěstí a ránu zadržela.
"Co to děláš?" Ptala se.
"Viděl nás. Teď poběží dolů a vyhlásí poplach." Řekla Assu.
Elow ji neochotně pustila a Assu odstoupila, aby se znovu napřáhla. Tentokrát její meč zastavila tyč. Toria se jí postavila do cesty.
"Mám řešení. On za nic nemůže. Nechala bych ho jít." Řekla a otočila se k němu. "A abys nevyhlásil poplach, budu tě přes mysl hlídat. Každá tvá myšlenka bude zároveň mou!" Varovala sluhu. Ten se na ni chvíli vyděšeně díval, potom však utekl. Rychle zmizel po schodech. Assu se k Torie otočila. Založila meč zpět do pouzdra a podívala se jí do očí.
"Jak to dokážeš?" Zeptala se.
"Já ne. To byl Enndorův nápad. Bude ho chvíli hlídat." Vysvětlila. Vyšly do dalšího patra.
"Počkáme si na ni nahoře, ne?" Navrhla Assu. Pokračovaly tedy ještě o patro výš. Byly tam jen jedny dveře. A byly odemčené. Dívky vklouzly dovnitř.