Navždy

Padesátá kapitola

Na začátku příběhu
Osm dívek, zahalených v tmavě modrých pláštích stálo v řadě vedle sebe a čekaly na očekávaný příjezd diktátorovy družiny. Diktátor sám vyjel z lesa a zastavil koně. Čekal na svůj doprovod. Netušil, co ho od řady dívek čeká. Kromě jeho zrychleného dechu nebylo slyšet vůbec nic. Místem se táhlo ohlušující ticho. Jen z dálky přicházel zvuk mořského příboje. Vlny se tam tříštily o ostré skály a vystřikovaly do výšky. Z lesa se doprovod dostal hned poté, co kůň diktátora zcela zastavil. V řadě vedle sebe se blížili k linii Osmi. Po krajích dívek stály dvě lučištnice. Obě se nečekaně vrhly kupředu, aniž by se dohodly. Obě naráz vystřelily a zasáhly cíl. Tím byl samozvaný diktátor. Úkolem dívek bylo zničit ho, což bylo už nyní splněno. Zbývali jen jeho pobočníci, kteří mohli klidně kdykoli nastoupit na jeho uvolněné místo. To ale náleží někomu jinému. Pravému nástupci. Jezdci zaútočili. Všechny dívky se připravily k boji. A pak se najednou probudily.

Byly zpět v čase. Vrátily se do tohoto okamžiku, a z něj teď mohou znovu napsat svou minulost- nyní znovu přítomnost. V první chvíli byly všechny překvapené, ale pochopily, že odpovědi neutečou, zato tato šance běhá velmi rychle. Nepromarní ji.
Došlo ke střetu. Jezdci se okolo oháněli zbraněmi, ale proti neporazitelným neměli žádnou šanci. Cokoli udělali, na bojovnice nijak nezapůsobilo. Padali z koní a zůstávali ležet v trávě. Jen jeden se držel stranou. Sotton si nic nepamatoval, proto se choval zcela stejně, jako prvním prožití tohoto okamžiku. Jenže teď už tři z dívek přesně věděly, co se stane. Jedna se zaměřila přímo na něj. Ačkoli se držel stranou, ona k němu zamířila rovnou. Její tyč s ostrými čepelemi na koncích se párkrát mihla vzduchem a promarněnou příležitost z minula změnila na využitou. Dvě střelkyně souboj dokončily. Jezdci byli mrtví, všichni do jednoho. Trvalo to jen chvilku. A znovu se rozlilo naprosté ticho. Na to se ozval smích. Assu se začala smát. Hned za ní se přidala Elow.
"Žijeme!" Vydechla nevěřícně Laitt. Vrhla se k Elow, která byla ze všech Osmi její nejbližší kamarádkou.
"Nemůžu tomu uvěřit!" Rozplývala se Ellas. Stejně tak i Siath, Tryss, Detrim a nejvíc Toria. Žádná neměla ponětí, jak se vrátily do minulosti. Jen Assu něco málo slyšela z rozhovoru Sanzii a Kristiho.
"Vrátili se v čase. Úplně všichni. Je to dlouhý příběh, ale my ho teď můžeme zkrátit. Máme druhou šanci." Řekla Assu. Nejdřív si všechny vypověděly, co jim provedly skupinky vojáků z města, vlastně... co jim teprve udělají. Za pár dní. Pak přišla Assu s vysvětlením. Všechno musely vypovědět jen s Elow a Toriou, jelikož žádná další se onoho děje nedožila. Nakonec i Toria přiznala svou smrt a konec života dopovídaly Assu a Elow. Až ke smrti té poslední.
"Je zajímavé, jak se z neporazitelných Osmi stalo pár poražených. A to jen kvůli venkovské holce. I když ovládla ztracenou magii." Odhalila ostatním své myšlenky Siath. V tuto chvíli by už byly na cestě do města a chystaly by se hledat uprchlého jezdce, tedy Sottona. Ten tehdy počkal, než se ho vydají hledat, a pak se vrátil do města. Dívky se opět vydaly do města, ale teď už ne kvůli němu. Teď tady ležel mrtev na zemi spolu s ostatními. Šly do města kvůli Arimes. Ta zatím nic netuší. Má však v plánu pomocí Sottona získat moc nad lidmi a pak se stát novou vládkyní. Už se jí to nepovede. Osm se nemuselo skrývat. Lidé je znali a věřili jim.
Brána do města byla otevřená. A město stálo. Arimes ho ještě nestihla zničit.
Vešly do města. Jakmile byly za hradbami, viděly, že se něco děje. Lidé chodili ozbrojení po ulicích a křičeli. Hned kousek za hradbami se z davu vynořila Sanzia a přidala se k nim.
"Ahoj! Čekala jsem na vás." Řekla ihned. Detrim stála nejblíž u ní. Neznala ji, proto se k ní příliš nehlásila. Ani poblíž stojící Tryss ji neznala.
"To je skvělé, jak jsi dokázala vrátit čas!" Pochválila ji Toria. Sanzia se potěšeně usmála.
"Díky. Ráda tě zas vidím." Doba, kdy byli všichni ztraceni, trvala příliš dlouho. Každý chtěl zas vidět své přátele.
Okolo nich prošla skupina lidí, kteří pokřikovali a mávali nad hlavou pěstmi.
"Co se tady děje?" Ptala se Sanzii Elow. Lidé mířili k náměstí. K hradní budově.
"Smazat lidem paměť jsem nechtěla, protože si každý něco zažil a každému by bylo líto, kdyby si to nemohl pamatovat. Proto jsem se zaměřila jen na Arimes a Sottona." Řekla Sanzia na úvod vysvětlení.
"Sotton už nás netrápí." Řekla Assu.
"Skvělé. Teď ale k Arimes. Ona si nepamatuje vůbec nic, narozdíl od všech lidí. Když zjistili, že jsou zas v této chvíli, sami od sebe uspořádali něco jako odplatu." Smála se Sanzia.
"Tak půjdeme za nimi?" Navrhla Laitt.
"To musím vidět." Toria vyrazila první. Hned, jak se dostaly do davu na náměstí, lidé si o nich začali povídat. Jenže se stalo něco, co upoutalo pozornost všech přítomných. Ze vchodu nejvyšší budovy se ozval křik. Vojáci také neztratili paměť a rovnou se vydali zatknout tu, která jim začala přidávat do života potíže. Vytáhli ji na náměstí. Arimes se bránila, ale drželi ji pevně. Podařilo se jí uvolnit jednu ruku a švihla s ní. Její kouzlo smetlo jen pár lidí, ale bylo jasné, že dál už zajít nesmí. Tuto chybu už dívky několikrát udělaly. Daly jí čas. Čekaly. Teď nesměly váhat. Dav se rozestoupil, aby mohly projít. Arimes je spatřila a zajíkla se překvapením. Nečekala je tady a myslela si, že o ní ani neví. Vůbec ji nenapadlo, že se proti ní všichni otočí už tak brzy. Čím se prozradila? Co udělala špatně? Osm bylo tady. Byly v hloučku a rychle si něco sdělily. Arimes cítila zmatek. Jak se to mohlo stát. Dav lidí se konečně pomalu vytratil do bezpečné vzdálenosti. Dívky připravily zbraně a držely je ve výšce očí. Něco však nesedělo.
"Jedna tu zbraň neměla. Stála vedle dalších sedmi a neměla se čím bránit. Nebo ano?
Přiletěl šíp. Bylo to tak rychlé, že v tu chvíli ho nepostřehl vůbec nikdo. Šíp se zaryl Arimes hluboko do srdce. Mimo hlouček kamarádek vystoupila z davu lidí Elow.
"Rozhodně mě nijak nenadchlo, že jsem ji musela zabíjet i podruhé, ale alespoň u toho nejsem prokletá a nemusím kvůli tomu opět umírat." Pronesla věcně. Všichni se začali smát. I Elow sama.
"Podruhé?" Vydechla Arimes a zkusila si ránu vyléčit. Elow sáhla do toulce a vystřelila znovu. Přidala se i Siath. Na pět dobře mířených střel Arimes neměla dost kouzel. Zůstala ležet. Lidé na náměstí propukli v hlasitý jásot. Přesto existoval problém, který potřeboval okamžitě vyřešit.
"Počkejte, ticho!" Vykřikla Laitt. "Kdo teď bude vládnout místo diktátora?" Nadhodila.