Navždy

Sedmadvacátá kapitola

Elow, Toria, Assu a Sanzia
Na kameni stálo jméno jedné z osmi. Laitt. Elow musela přijít blíž, aby tomu věřila. Bránila se slzám. Pálilo ji v očích i v krku a musela zhluboka dýchat a mírně zaklánět hlavu. Otočila se na Kymleyho. Sledoval její reakci, stejně tak i reakce Torii a Assu. Sanzia neznala ani Laitt, ani jiné z osmi kromě těchto tří. Proto zůstala stát vzadu.
"Co se stalo?" Vyhrkla Assu a konečně byla schopná se pohnout. Dotkla se Laittina meče. Byl to skutečně její meč a žádný jiný, proto Kymley nemohl lhát.
"Přišla s vojáky z města, bylo to před několika dny. Ptala se každého na uprchlého pobočníka diktátora. Bylo mi jasné, že je jedna z Osmi, proto jsem ji nechal, ať si vesnici prohledá. Pravděpodobně proto, že se jí o něm někdo mezi řečí zmínil, řekla vojákům, ať vesnici prohledají sami a sama šla ho hospody počkat na Dakkyho. Byl to surovec. Většina lidí tady mu šla rovnou z cesty. Se mnou měl pořád problémy, ale nevšímal si toho. Laitt v hospodě zabrala jeho místo, na kterém vždy sedí. Tím ho rozzuřila a on se ji rozhodl zabít. Hostinský říkal, že ho porazila jako nic a jeho váček s penězi darovala jemu, protože za pivo nikdy neplatil. Pak se vypořádala i s dalšími chlapíky z jeho bandy, ale ti ostatní utekli. Laitt odešla z vesnice na kraj lesa, kde čekala nasvou skupinu vojáků. Vidělo ji pár dětí. Říkaly, že na ni zaútočili ti zbabělci z hospody. Prý ji překvapili, ale podle dětí by je zvládla porazit. Dorazili vojáci a jediný zbylý z bandy chtěl utéct do lesa. Vojáci měli kuše, proto na ně volala, ať ho zastřelí, než zmizí mezi stromy. Vojáci však namířili na ni a zastřelili ji. Zradili ji. Pak ji jen překročili a šli zpět k městu. Děti nám o ní přišly říct tak jsme ji tady další den pohřbili. Udělali jsme jí takový malý památník. Za to, že nás zbavila Dakkyho, a taky proto, že byla jedna z vás." Vykládal Kymley a dívky věděly, že je to pravda. Laitt taková byla. Když narazila na jiný problém, který sice neměla za úkol, ale mohla ho vyřešit, udělala to.
Dívky neodpovídaly. Stály a dívaly se na jméno v kameni. Alespoň s Laitt se ještě naposledy vidí. Alespoň ona měla pohřeb. Zasloužila si, aby jí lidé postavili památník.
"A co ten, který utekl do lesa? Ten z Dakkyho bandy." Obrátila se ke Kymleymu Assu.
"Vrátil se. Nevím, jak toho byl schopný. Potom, co se stalo, by se nevrátil snad nikdo. Ale lidé už ho neposlouchají tak, jako když stál za Dakkym. Je tu jen jako nikdo." Řekl Kymley.
"A jaký je tedy váš důvod, proč jste na naší straně?" Assu oči byly tmavě zelené, ale jak se snažila své emoce ovládnout, občas byly o trochu šedivější.
"Ti vojáci slouží Arimes. Když Laitt zabili, ani se na ni nepodívali. Jen ji bez citu zastřelili a šli. Při pohřbu hodně lidí říkalo, že takové rozhodnutí od vládce není správné. Není to vládce. Druhý den obešla jednotka vojáků všechny vesnice a chtěli, abychom o Arimes věděli jen to nejlepší. My už ale věděli své." Odpověděl Kymley.
"Chci být sama s Laitt." Oznámila Elow tiše. Všichni sena ni podívali. Assu ale věděla, o co jde a Torie do došlo hned po ní. Elow brala Laitt jako svou nejlepší kamarádku. Spolu se Siath tvořily trojici. Laitt byla jediná, která slyšela od Elow i důvěrně tajné informace. Svěřovala jí pocity. Teď o Laitt přišla. Assu všechny pobídla, aby šli pryč. Elow osaměla.
Stála před kamenem a nechala své slzy konečně volně téct. Sklonila se a sebrala ze země malý obrázek. Nějaké dítě nejspíš nakreslilo vzpomínku, kterou věnovalo dívce, jíž vidělo bojovat. Modrý plášť mluvil za všechno. Dítě nakreslilo Laitt. Její meč zrovna letěl vzduchem a nějací chlapíci utíkali pryč. Hezký obrázek. Alespoň věděla, co se Laitt přihodilo a byla ráda, že před smrtí dokázala ještě někomu pomoct. Děti v ní teď uvidí hrdinku.
"Copak?" Ozvalo se za Elow posměšně. Elow se otočila.
"Co?" Pokrčila rameny.
"Jen jsem ti chtěl říct, že je mi jí líto." Řekl muž. Elow cítila, že to nemyslí upřímně. Přišel se jí vysmát. Elow zvedla hlavu.
"Kdo jsi?" Zeptala se.
"Já? No, stačí ti, že jsem přežil, když mě Laitt chtěla zabít?" Usmál se. Elow jeho naivní pocit, že ho nezabije, naštval. Zhluboka se nadechla.
"Bohatě." Křečovitě se usmála.
"Jistě!" Muž vypadal v klidu.
"Nech mě být. Buď rád, že tě lidé z vesnice nechali nějakým zázrakem žít a nepokoušej se si to zhoršit." S předstíraným nezájmem se od něj odvrátila. V tu chvíli se k ní muž vrhl a chtěl ji zezadu napadnout. Elow sjela rukou k pouzdru na lýtku. Vytáhla dýku od Assu a vrazila ji muži do hrudi. Zalapal po dechu. Elow odstoupila.
"Co sis proboha myslel?" Vydechla překvapeně. "Že mě dokážeš jen tak zabít?"
"Chtěl jsem ..." už to nedopověděl. Elow z něj vytáhla dýku a odtažitě se na něj zadívala. Co měl v plánu? Byl tak hloupý, že ji chtěl zabít? Neodradilo ho, že Laitt by ho nebýt zrady dávno zabila? Přiběhli k ní nějací lidé a hned za nimi se řítila Assu. Toria a Sanzia jí byly v patách. Na náměstí se nic neutají na více, než pár vteřin.
"Co se stalo?" Vyhrkla Assu.
"Dokončila jsem to, co chtěla dokončit Laitt. Lidé jsou občas příliš hloupí." Řekla Elow.