Navždy

Devětadvacátá kapitola

Kristi
Seděl ve svém pokoji a v ruce držel svůj skicák. Každou čáru si důkladně promyslel. Teď už jen stínoval svou kresbu. Byl to malý obrázek obyčejných dveří do pokoje, ale moc povedený. Prováděl další a další tahy a kresba získávala stále víc své věrohodnosti. Byla to téměř dokonalá kopie. Zmenšenina dveří, otevřených z místnosti ven. V pokoji bylo světlo. Dveře vedly do tmy. Zajímavý obraz. Dokončil poslední tahy tužkou. Prohlédl si své dílo. Byl na sebe pyšný, povedlo se mu to. Skicák i tužku schoval do vnitřní kapsy své vesty, aby ho mohl mít pořád u sebe a neztratil ho. Jeho pohled přilákal krátký silný meč na zdi. Visel tam už hodně dlouho. Patřil někomu z Kristiho rodiny, koho už dávno opustil život. Kristi s ním občas tajně cvičil, ale jelikož nebyl bojovník a neměl žádného učitele, nic se nenaučil. Sundal ho ze zdi a ohnal se s ním kolem vlastní hlavy. Ostří pročíslo vzduch, ale Kristi provedl rychlý výpad proti skříni. Sklonil zbraň k zemi. Bez soupeře se nic nenaučí.
Ozvala se hlasitá rána. Kristi se ohlédl k oknu. Hned na to se k němu vrhl a otevřel ho. Podíval se ven. Celá hradní budova vyletěla do vzduchu. Na jejím místě se od země zvedl vír a celou ji pohltil. Domy, které stály nejblíž, se rozpadaly. Kristi si meč založil za pásek a vyskočil z okna. Výbuchy se blížily. Musel pryč! Přidal se k davu lidí, kteří se tlačili v ulici. Brzdili ho. Nemohl kvůli nim běžet dost rychle. Prodíral se davem dál, ale rudé výbuchy ho dohnaly. Z domu, který ležel přímo před ním, se zvedl červený kouř. Dům se zvedl v základech a stěny se roztříštily jako sklo. Rudý závoj mlhy ho pohltil a dav lidí s ním. Trosky na ně ze vzduchu padaly a pokaždé někoho zasáhly. Nedalo se jim uhýbat. Nebylo kam utéct. Lidé do sebe v panice vráželi a padali přes sebe na zem, přímo pod nohy ostatních. Kristi vykřikl a uhnul kusu zdi, který přistál o dva metry vedle od místa, kde stál. Dva lidi strhl s sebou. Další člověk před ním o kousek uhnul a přepadl dozadu. Spadl na Kristiho a ten také upadl. Snažil se dostat na nohy, ale nešlo to. Lidé by ho pošlapali, kdyby se násilím neprobil ke straně, kde se opřel o jiný dům. Věděl, že branou cesta nevede. Nebyla ani otevřená. Kdyby byla, stejně by skrz ni neprošli všichni. Vyskočil na parapet domu a vytáhl se po okapu na střechu. Rozběhl se k hradbám. U mezery mezi střechami se zarazil. To nemohl nikdy přeskočit! Celá ulice byla plná panikařících lidí. Kristi slezl dolů a znovu se vmísil do davu. Probojoval se do poloviny ulice. Měl jasný cíl a věděl, kudy se tam dostane. Vběhl do úzké uličky, která byla ještě více plná, než ostatní. Zasekl se a lidé se na něj tlačili. Pak vybuchlo několik domů najednou. Lidé křičeli a trosky jim padaly na hlavy. Kristi se skrčil, jak nejvíc to šlo. Rukama si kryl hlavu. Dopadala na něj hlína a kusy zdiva, veliké části domů se mu jako zázrakem vyhnuly. Byla to katastrofa, naprosté peklo. Vodopád kamenů, sprcha cihel a déšť částí jejich domovů pod sebou pohřbily spoustu svých obyvatel. Kristi se zvedl a rychle běžel pryč. Nemohl čekat, až začne nový déšť trosek. Musel pryč. Lidé leželi na zemi, mrtví nebo zranění. Jen pár z nich se zvedalo a prchalo dál. Kristi měl volnou cestu. Doběhl k hradbě. Vyběhl po úzkých schodech nahoru. Tam stáli vystrašení vojáci. Neměli tušení, co se děje. Nechali Kristiho proběhnout, jen někteří se ho pokusili zastavit. Jeho odpor je ale odradil. Nechali ho pokračovat. Měl v plánu dostat se ke stroji, který otevře bránu. Stačilo, aby se dostal k jediné páce. Celé hradby se zachvěly. Každý kámen se odtrhl od všech okolních. Zvedl se rudý prach a brána i s hradbami se složila jako domeček z karet. Jako kdyby nebyly kamenné, ale pudinkové. Sesypaly se. Kristimu zmizela půda pod nohama. Spadl z hradeb a odvalil se pryč. Kolem něho padali i vojáci a další lidé z města. Zůstal ležet. Pokusil se sebrat. Jeho tělo vypovídalo službu. Donutil se vstát. Rozběhl se co nejrychleji k lesu. Běžel buď první, nebo jediný. Ohlédl se, aby to zjistil. V tu chvíli celé město pohltil vír. Všechno mohutně vybuchlo. Tlaková vlna sebrala Kristiho ze země a odhodila ho přes skoro celou louku. Dopadl na zem a už se nezvedl. Ztratil vědomí. Nevěděl nic. Všichni byli mrtví. Nikdo neměl šanci.