Navždy

Jedenatřicátá kapitola

Sanzia
"Poslouchám." Řekla Sanzia. Čarodějka se na ni usmála.
"Záleží na tom, co se potřebuješ naučit. A taky záleží na tom, co už umíš." Začala.
"Umím jen základy. Jednoduchá rychlá kouzla. Pak se mi z poloviny podařilo naučit zneviditelnění. A taky se učím řeč stromů. Domluvíme se, ale nejde mi to." Vypověděla Sanzia.
"Dobře. V tom případě vezmeme všechno od začátku. Zkoušela jsi někdy nějakou složitější magii?"
"Ne. Víc neumím." Odpověděla Sanzia. Čarodějka zavřela oči.
"Nemluvíš pravdu." Obvinila ji. "Už jsi dokázala něco víc. Tvá magie je veliká. Jen ji možná neumíš používat." Zase oči otevřela. Sanzia si v duchu řekla, že se jí později musí zeptat, podle čeho to všechno poznala.
"Než jsme narazily na Neonn, podařilo se mi zastavit útok loveckých psů. Obranný kousek." Sanzia se pokusila vzpomenout si, jak se jí to podařilo. Už nevěděla. Možná by to znovu nedokázala.
"Dobře. Zítra přijď za vesnici do lesa. Z druhé strany, než jste přišly do vesnice. Budu tam už brzy ráno. Zkusíme, jak rychle se zlepšíš." Oznámila čarodějka. Sanzia kývla. Najednou jí věřila.

Vyšla z domu a zamířila zpět do stodoly. Vracela se ulicemi, jak si je pamatovala. Na náměstí se ale něco dělo. Stál tam dav vesničanů a všichni se snažili zjistit, co se děje. Sanzia k nim došla a začala se prodírat dopředu. Dostala se až do středu dění. Na zemi leželo několik těl. Ti lidé se vůbec nehýbali a vesničané kolem nich pobíhali s obvazy, léky a bylinkami. Sanzia zahlédla i Elow a Assu. Toria tady někde musela být také. Dostala se skrz skupinu lidí až k Assu. Ta si jí hned všimla.
"Co se tady stalo?" Zeptala se.
"Přinesli sem asi dvacet lidí. Našli je u města. Město je prý..." Odtrhl je od sebe nějaký lékař. Prošel a dav za ním se opět slil dohromady.
"Město je prý zničené. Někdo ho vyhodil do vzduchu. Všichni jsou mrtví." Dopověděla Assu.
"Kdo?" Vyhrkla Sanzia.
"To ti nedošlo?" Zvedla Assu obočí. Sanzia se zarazila. Ano, došlo jí to. Arimes.
"Nikdo nepřežil?" Opakovala.
"Prý ne, ale ti, kteří sem přinesli tyhle," ukázala na těla "říkali, že ještě dýchají. Léčitelé jim pomáhají." Vysvětlovala Assu.
"Ale to nepůjde, když je tu tolik lidí!" Protestovala Sanzia.
"Dost! Všichni zpět! Nechte trochu prostoru!" Rozezněl se zvučný hlas Kymleyho. Lidé se trochu stáhli a nechali ho projít. Sanzia konečně spatřila celou scénu. Několik mužů stálo vedle přibližně dvaceti raněných, ležících vedle sebe na kusech látky, ve kterých je sem na voze dopravili. U nich se skláněli vesničtí doktoři a poblíž obcházely náměstí Toria s Elow. Kymley se dal do řeči s jedním z mužů, kteří zprávu o zničeném městě přinesli. Pak gestem naznačil Elow a Torie, aby k němu přišly. Assu a Sanzia rovnou vykročily také.
"Arimes jenom tak vyhodila celé město do vzduchu. Prý bylo vidět jen červené jiskrné tornádo. Těchto pár lidí ještě dýchalo." Oznámil jim rychle Kymley.
"A Arimes?" Vyhrkla Toria.
"To nevíme." Řekl Kymley.
"Je mrtvý! Přestal mu tep!" Vykřikl nějaký muž, sklánějící se u mladého muže. Měl krvavou ránu od ramene přes celou ruku a další přes bok a stehno. Ihned přiběhl další lékař. Nebylo jich tady mnoho. Opravdu talentovaní mohli být dva nebo tři. Ostatní se spíš snažili pomáhat s tím, co se sami nebo od někoho naučili za obvyklý vesnický život. Mrtvého zabalili do látky a odnesli pryč. Assu, Elow a Toria se k léčitelům přidaly, aby se jim podařilo zachránit ze zraněných co nejvíce. Assu našla kluka v jejím věku, o kterého se nikdo moc nezajímal. Klekla si vedle něj. Od nějaké vesnické lékařky si vzala kus mokré látky a obvaz. Kluk měl na hlavě ošklivý škrábanec. Setřela mu z čela krev a ránu vyčistila. Jak to šlo, obvázala mu hlavu. Ostatní jeho zranění stačilo jen vyčistit a doufat, že se infekce ještě nestihla rozšířit.

Sanzia se trhavě nadechla a zavřela oči. Kdyby ji sen o ostříži nevaroval, nikdy by Enndora nenásledovala a teď by buď ležela tady, mezi zraněnými, nebo by byla dávno po smrti.