Navždy

Desátá kapitola

Elow, Toria, Assu
Vracely se směrem k městu, ze kterého vyšly. Assu a Toria si vyprávěly, jak se jim podařilo přežít. Nebyly z toho nijak nadšené. Chtěly jen o něčem mluvit. Nenapadalo je jiné téma, protože na nic neměly náladu. Elow je tiše poslouchala a po skončení jejich příběhů jim stručně vypověděla svůj. Enndor ji stále sledoval. Elow byla skutečně zvláštní a uzavřená. Ale zároveň na každého milá a příjemná.
Dohodly se, že ať toto spiknutí vymyslel kdokoli, ony ho najdou a pomstí se mu. Nikomu nesmí projít ublížení některé z osmi.
"Jestli se vojáci budou vracet, půjdou touto cestou." Řekla Assu.
"Ano? Na co myslíš?" Otočila se k ní Toria. Věděla, že Assu mívá dobré nápady. Odpověděla jí Elow.
"Můžeme na ně počkat."
Assu přikývla. Mohly se nejdříve pomstít jim. První vlna odplaty by přišla na vojácích, kteří mají na rukou krev pěti dívek.
Nečekaly zas tak dlouho. Měly spoustu času ukrýt se mezi stromy. Po dvou hodinách je Enndor upozornil, že už jsou vojáci blízko. Všechny skupinky se sešly a spojily v jednu velikou.
Dívky byly přesně domluvené a každá věděla, co má dělat. Tak jako vždycky, ale bez pěti kamarádek. Vojáci procházeli po cestě neuspořádaní. Každý šel tak, jak se mu hodilo. Bylo jich asi dvacet. Skupiny Elow, Torii a Assu byly po smrti a přesto jich několik chybělo. Pět dívek, každá s doprovodem pěti vojáků, to znamenalo, že se bránily a pár jich také zabily. Všechny tři cítily vlnu vzteku. Tak k čemu to bylo?
Elow si připravila luk. Pomalu, aby ji ani jeden zbytečný pohyb nemohl prozradit. Založila šíp do tětivy. Připravila si vedle ještě další šípy, aby mohla střílet ještě rychleji. Prohlédla si všech dvacet vojáků. Někteří měli kuše. Na ně se musí zaměřit jako první. Ti ostatní nebudou tak nebezpeční. Zvlášť ne pro Assu a Torii. Napjala luk a zamířila. Voják s kuší přes rameno, celkem vzadu v hloučku, to bude její cíl. Než si ti vepředu uvědomí, že se mají otočit, stihne ještě dvakrát znovu vystřelit. A než jim dojde, co se děje, všichni, kdo mají kuši už budou mimo hru a Assu s Toriou budou mít volnou cestu.
Nadechla se a pustila tětivu. Šíp zasvištěl ve vzduchu, následován dalšíma dvěma střelami. Vojáci okamžitě padli k zemi. Ti v předních řadách se otáčeli a snažili se poznat, odkud nebezpečí přichází. Většina z nich ale během tří sekund také padla. Z křoví se vynořila Assu s jasně jedovatě zelenýma očima. Chtěla se pomstít a vojáci se jí jen těžko mohli rovnat. Z druhé strany cesty vyběhla Toria. Elow nepřestávala střílet. Za ten krátký okamžik zbylo naživu jen asi deset zaskočených vojáků, kteří se spíš snažili utéct než se bránit. Elow vrátila své šípy do toulce a stála vedle cesty, než její dvě kamarádky zničily zbytek. Jednoho nechaly žít. Přitiskly ho zády ke stromu a zabránily mu v útěku. Assu mu těsně pod krk přiložila meč. Jak se mu zrychleně zvedal hrudník, ostří se mu vždy zarylo do kůže víc, při výdechu o něco málo povolilo. Assu se snažila srovnat barvu vlastních očí a Toria se začala ptát.
"Kdo vám poručil, abyste nás zabili?" Sykla na něj. Viděl na ní, že ho zabije tak i tak, proto neodpovídal.
"Řekni něco!" Vyhrkla. Assu trochu uvolnila tlak meče na jeho hrdlo, aby mohl mluvit. Ne však víc.
"Jak jste přežily?" Vysoukal ze sebe voják. Toria jen pokrčila rameny.
"Nás by nikdo neměl porazit, pokud samy nebudeme chtít. Tak to o nás lidé říkají, ne? To je ale vedlejší. Řekni jméno, kdo vás poslal?" Její hlas byl plný jedu, jaký mela Assu v očích a Elow skrytý v srdci. Elow jen stála bez hnutí vedle cesty.
"K čemu, když mi to život nezachrání? Když vám nic nepovím, nemůžete mě zabít. Když vám to prozradím, zabijete mě a k tomu budete znát jméno. Pro mě to nemá žádnou cenu." Voják nebyl ve výhodě, ale takhle ji pomalu ztrácely i dívky. "Nezabijeme ..." chtěla říct Assu.
"Já vím, že ano, nelžete mi do očí, když tohle vím!" Vykřikl voják, čímž jí skočil do řeči. Pohnul hlavou a ostří meče mu na krku vytvořilo malou krvavou ránu. Ten škrábanec ho donutil zas se zklidnit.
"Máš smůlu. Možná by mohl Enndor? Podíval by se mu do mysli?" Ptala se Assu.
"Dívat se lidem do mysli je jedna věc. Najít tam informaci, na kterou zrovna nemyslí, je věc druhá. Dokážu to, ale jeho to bude bolet. Když se bude snažit to jméno skrýt, bude to ještě horší." Řekl Enndor.
"Udělej to, prosím." Řekla ostříži Toria. Ostříž se vznesl výš, aby měl klid. Aby neslyšel nikoho, kdo mluví na zemi. Letěl na obloze a soustředil se na vojákovu mysl.
Voják začal znovu hlasitě oddechovat. Zavřel oči a ze všech sil na to jméno nemyslel. Bolelo to, měl v hlavě něco jako časovanou bombu, ale nepovoloval. Nic mu neprozradí. Nemůže a nesmí!

Chytl se za zranění a zvedl hlavu. Ještě žil, ale život z něj pomalu vyprchával. Viděl, jak jeho příteli vnikají do myšlenek. Teď se dozví úplně všechno! Musel tomu zabránit, prostě musel. Vedle něho ležela kuš jednoho ze střelců. Neuměl moc mířit, ale doufal, že se mu to podaří. Zabije vlastního bojovníka, aby uchránil důležité informace. Stiskl spoušť a šipka se vydala na cestu.

Assu vykřikla. Bylo to neskutečně rychlé. Zaslechly stisk spouště, to malé krátké cvaknutí. Na to se Elow rozběhla, napřáhla ruku a šipku v letu zachytila. Její hrot zůstal jen pár centimetrů od vojákovy hrudi. Střela šla přímo na srdce. Assu i Toria sledovaly Elow, která ruku s šipkou pomalu sklonila. Obrátila se čelem k cestě. Spatřila toho, kdo střílel, ale ten se jen chytl za hruď a hlava mu klesla. Zemřel na své zranění. Těsně předtím ale málem zabil svého druha. Elow o sobě zjistila, že nedýchá. Rychle upustila šipku na zem a hltavě se nadechla. Byl to šok i pro ni. Assu držela pod kontrolou vojáka, bojujícího se svou myslí, proto se k Elow místo ní vrhla Toria.
"Jak jsi to udělala?" Zeptala se. Elow se jí zadívala do očí.
"Netuším. Ale byl to instinkt." Odpověděla. Na dlani měla malý škrábanec, způsobený rychlostí šipky. Podívala se na nebe za Enndorem a opět se začala soustředit jen na informace.
Voják začal vykřikovat, ale vypadal, že žádné jméno neprozradí. Jako kdyby ho silou vůle úmyslně zapomněl. Nakonec zalapal po dechu a zůstal bez hnutí. Srdce mu přestalo tlouct. Tolik se snažil zabránit Enndorovi v získání jména, že to nepřežil. Další informace z něho nedostanou. Nemají jak.
"Co teď?" Zeptala se Assu. Její meč už nebyl třeba.
"Jak to jméno zjistíme?" Přemýšlela Toria.
Enndor přistál vedle nich a do mysli jim promítl obraz.
"Ty informace mám. A ještě mnohem víc." Řekl.