Navždy

Sedmnáctá kapitola

Elow, Toria, Assu
Toria zatřásla Elow s ramenem.
"Elow! No tak, Elow!" Křičela na ni. Elow se sotva pohnula. Assu do ní taky chtěla strčit, ale Elow vymrštila ruku, zachytila Assu a začala kašlat.
"Co je ti?" Vyhrkla Toria. Elow se posadila a opřela se rukama o zem.
"Co se mi stalo?" Odpověděla otázkou. Toria se pousmála.
"Najednou jsi ztratila vědomí, jsi v pohodě? Je ti něco?"
"Nevím. Ale chtěla bych si na chvíli odpočinout. Co to bylo, ve městě? Arimes je čarodějka?" Řekla a pokusila se dostat někam, kde by se dalo lépe sedět a opřít.
"Pěkně silná čarodějka. Ten první útok proti tobě, to bylo dost silné. Překvapila nás." Řekla Assu. Toria jen smutně přikývla.
"Asi je mi dobře. Spíš jsem v šoku." Vyhodnotila Elow. Na to měla právo. Schytala první vlnu Arimesina útoku a navíc v pěkně veliké síle.
"Buďte potichu. Někdo tady je." Ozval se jim v myslích Enndor. Přistál vedle Elow. "Je to holka. Nejspíš z města. Hledá mě. Víc jsem se jí do hlavy nedíval, není to třeba. Všechno nám vypoví sama. Ale rád bych viděl, jak zareaguje na překvapení- o vás totiž neví. Hledá jen mě."
Dívky napadlo téměř to samé v jednu jedinou vteřinu.

Sanzia
Stromy ji naváděly. Šla podle jejich hlasu. Říkaly jí, kde se ostříž nachází. Pak říkaly ještě něco. Jenže nerozuměla ničemu jinému, než tři a pak znovu tři.
Stromy ji dovedly, kam potřebovala. Řekly jí, že tady ostříže najde. Pak o ni znovu ztratily zájem. Upadly do svého věčného spánku, ze kterého je vyrušila. Pak se rozhlédla. Všude byla tma. Jen pár metrů od ní ale stála postava. Její silueta se blížila. Sanzia zvedla hlavu.
"Co jsi zač?" Zeptala se. Postava vystoupila pod světlo měsíce. Sanzia rozeznala obličej dívky. Ruku měla nataženou do strany. Na ní seděl ostříž. Ten ostříž, kterého hledala. Ostříž a jedna dívka. Nastalo ticho. Dívka neodpovídala na Sanziinu otázku. Sanzia cítila, jak se jí zmocňuje nervozita. Slova stromů, kterým nerozuměla, mohla znamenat cokoli.
Tři, co znamená to číslo? Před ní stále bez hnutí stála jedna dívka. Ostříž ji zvědavě pozoroval. Zacouvala a dotkla se dlaní kůry stromu. Ostřížův pohled se trochu změnil, ostříž naklonil hlavu na stranu a vzápětí dívka, která ho držela na ruce přimhouřila oči. Sanzia věděla, že zvířata dokáží mluvit s lidmi, nikdy jí to ale nebylo tak jasné, jako teď. Strom se probudil.

Toria jen stála. Čekala na reakci té dívky. Všechno ostatní nechala na Enndorovi. Dívka pak zacouvala zády ke stromu.
"Ona je čarodějka!" Ozval se Enndor v její hlavě. Na to jí v hlavě zazněla Assuina reakce.
"Cože? Ona?" Divila se. Assu se skrývala za stromem kousek od Torii. Elow byla na druhé straně. Obě na scénu viděly.
"Nejsi tady sama." Řekla najednou ta holka. Toria mlčela.
"Jste tady tři. Tam!" Ukázala dívka na jeden určitý strom. "A tam je třetí!" Ukázala na druhý.
"Proboha!" Ozvala se v mysli Elow. Ta holka ukázala přesně!

Sanzia poslouchala, co jí stromy říkaly. Ukázaly jí, za kterým stromem se další dvě dívky nachází. Řekla to nahlas. Doufala, že tím na ně zapůsobí. Nejspíš je překvapila, protože dívka s ostřížem se rozhlédla. Ze stromů se vynořily siluety těch, které právě odhalila.
"Kdo jsi?" Zeptala se jí jedna z dívek ještě dřív než vyšla na měsíční světlo. Sanzia se rozhodla říct vše. Pokud jsou s ostřížem spojené myslí, odhalí každou lež i každou jen krátkou myšlenku.
"Jmenuji se Sanzia. Jsem z města. Viděla jsem nad domy létat ostříže a následovala jsem ho až sem."
Dívky vypadaly, že společně uvažují o situaci, přitom se na sebe ani nepodívaly. Skutečně tedy díky ostříži mluví skrz mysl.
"Proč jsi ostříže následovala?" Zeptala se znovu ta samá.
"Zdál se mi sen. Až bude nad městem kroužit ostříž- za červené noci." Odpověděla Sanzia.
"Až? A co potom?" Nadhodila ta dívka, aby pokračovala.
"Najdu svůj osud." Dokončila Sanzia. Nastalo táhlé napjaté ticho. Viděla měnící se světlo v jejich očích, jak spolu mluvily přes mysl a ostříž jim sděloval informace, které našel v její mysli. Nebylo příjemné vědět, že ačkoli to není cítit, někdo prohrabuje všechny šuplíčky vzpomínek.
"Jsem čarodějka. Skrývala jsem se a nikdo o mých schopnostech neví." Řekla. Podezření jim z očí zmizelo. Jestliže jim byla ochotná tohle tajemství svěřit, pak je tím nechce překvapit jako Arimes.
"Já jsem Assu." Představila se dívka, která se tolik ptala. "Tohle je Elow a..."
"Já jsem Toria. Pokud ti bylo ve snu řečeno spatřit ostříže, pak jsi něčím výjimečná. Co dokážeš?" Chtěla vědět Toria.
"Nic moc. Umím jen malá kouzla. Dokážu se na chvíli udělat neviditelnou. A rozumím části řeči stromů." Odpověděla Sanzia. Jelikož znovu bylo ticho, pokračovala.
"Viděla jsem rudou magii, která už by neměla existovat. Je dávno zapomenutá. Po ní touží každá čarodějka, ale žádná jí nedosáhne. Víte, kdo ji dnes v noci ukázal světu po tolika letech...?" Dívky mlčely.
"Odpovíme ti a vysvětlíme všechno, ale nejdřív musíme dál od města. Pojď s námi a řekni nám o sobě co nejvíce. Z nějakého důvodu ti věřím. Třeba byl tvůj sen pravdivou předpověďí budoucnosti." Řekl Enndor přes myšlenky. Sanzia získala pocit, že někam patří. Jinam než dosud. A instinkt jí říkal, že tohle je ta správná cesta.