Navždy

Devatenáctá kapitola

Elow, Assu, Toria a Sanzia
Sanzia luskla prsty a vykouzlila oheň. Za tu dobu, kdy šly lesem a hledaly místo k utáboření, vypověděla Assu, Elow a Torie všechno, co o ní mohly vědět. Ony jí zas řekly o zradě vojáků z města. Bylo jich osm, zbyly tři. Vlastně ne tak docela. Obnovovaly znovu své řady. Nezbyly jen tři. Bylo jich pět. Nejdřív Enndor a teď se na jejich stranu přiklonila i Sanzia. Ani tak to ale nemohlo smazat vzpomínku na číslo osm. Tři bojovnice se chtěly pomstít, ale proti síle Arimes neměly nejmenší šanci. Elow vstala a prohlížela si svůj šíp. Ostatní seděly u ohně, který Sanzia bez námahy udržovala. Zvedli k ní hlavu.
"Myslíte, že ten šíp byl jen instikt?" Zeptala se.
"Jaký šíp myslíš?" Nechápala Assu. Elow se k ní obrátila.
"Ten šíp, který jsem chytila do ruky." Řekla Elow.
"Taky jsem na to ještě nepřestala myslet." Řekla Toria. "Je to úžasná schopnost."
"Jsem si jistá, že to dokážu znovu." Oznámila Elow.
"Jsi blázen?" Vyhrkla Assu.
"Ne." Elow zachovávala jako vždy svůj klid. "Sanzio, vezmi si můj luk a zkusíme to." Řekla.
"Počkej! A co když tě trefím?" Ptala se Sanzia.
"Tak mě trefíš. Vím, co dělám." Odpověděla klidně Elow.
"To ti nedovolím!" Vyjela na ni Assu. Toria se na Elow dívala s nechápavým a překvapeným výrazem. Sanzia vstala.
"Nedělej to, vždyť se necháš zastřelit!" Assu začaly zelenat oči do odstínů vzteku. Elow se ale nechtěla nechat zastrašit.
"Ve chvíli, kdy jsem ten šíp chytila, vím, že to není jen náhoda. Je to moje schopnost! Pokud mám pravdu, chci ji trénovat do perfektní úrovně!" Její klidná povaha ji neopustila ani teď. Mluvila naprosto vážně, a i když nebyla vždy sebevědomá, tady si byla naprosto jistá. Nikdo jí neodpovídal a Assu oči zas šedivěly. Sanzia vzala luk i toulec, které jí Elow podávala. Sice neuměla pořádně střílet, ale to snad nebude vadit. Je to jen pokus. Elow odstoupila a Sanzia natáhla tětivu. Elow kývla.
Šíp vylétl přímo proti Elow. Toria vykřikla. Elow vymrštila ruku před sebe a šíp chytila. Když si uvědomila, že za takový krátký okamžik chytla letící střelu a teď ji drží přímo před sebou, usmála se. Assu na ni uznale kývla a pohledem se omluvila za nedůvěru. Ať byla Elow jakkoli tichá, když měla nápad nebo tušení, vždy měla pravdu. Nemluvila zbytečně. Neříkala nic navíc. Než se stihly úplně uklidnit, Sanzia nenápadně založila nový šíp. Nikdo ji nevnímal, zamířila.
"Elow!" Vykřikla a zároveň s prvním písmenem slova pustila tětivu. Elow se otočila proti střele v poslední chvíli. Rozmáchla se a tenké dřevo šípu sevřela v dlani.
"Ano!" Vykřikla Sanzia radostně. Elow se na ni klidně a také potěšeně podívala.
"Ty nemáš chybu." Pochválila kamarádku Toria. Assu výjimečně přestala mluvit. Elow si vzala zpět luk a toulec. Sedly si zpět k ohni. Sanzia do něj vložila ruku a znovu luskla prsty. Plamen se znásobil a dívka se vubec nepopálila. Dlouho nikdo nic neřekl.
"Co uděláme s Arimes? Proti její moci neuděláme nic." Řekla Assu, čímž ticho přerušila.
"Pokud je ta magie skutečná, myslím, že jsme skončily. Teď nás bude hledat a nakonec nás zničí." Vydechla Toria.
"Ne! Vy to dokážete! Jste přece tři z legendárních osmi!" Odporovala ihned Sanzia.
"Jak to chceš udělat? Umíš nějaké kouzlo, kterým ji té magie zbavíš?" Vyhrkla Assu.
"To by bylo! Bez kouzel není víc než kdokoli jiný z obyčejných vojáků. Nic lepšího neumí." Prohlásila Toria.
"Já ovládám jen snadná malá kouzla. Na starou ztracenou magii, kterou ovládla Arimes, bohužel ani zdaleka nedosáhnu. Když budu často zkoušet nová kouzla a posílím svou energii, zlepší se to, ale abych ji porazila, musela bych být alespoň dvacetkrát silnější, než jsem teď. Je mi líto." Sanzia svěsila ramena. Elow zvedla hlavu k nebi.
"Enndor je také pořád s námi." Řekla. "Pomůže nám. Je moudrý. Zítra něco vymyslíme. Ale brzy bude svítat. Nikdo z nás nespal. Alespoň chvíli bychom měly."
Sanzia tleskla skrz oheň, a ten zmizel mezi jejími dlaněmi.
"Já nebudu spát. Alespoň ne zcela. Budu držet hlídku. Kdyby se něco dělo, lehce se vzbudím. Pak probudím i vás." Oznámila Assu.
Noc se skutečně blížila ke konci, ale do úsvitu zbývalo na odpočinek ještě dost času.