Devětačtyřicátá kapitola

10 2 0
                                    

Po bitvě
Assu vykřikla, když ucítila ostrou bolest. Kristi se lekl a vytáhl meč. Pustil její ruku a sekl po stvůře. Teď bylo definitivně po ní. Jenže Kristimu to nestačilo. Sekal znovu a znovu, až usekl konec ocasu. Z bodce zbyla v podstatě kaše. Kristi by pokračoval, kdyby se Assu neozvala. Odhodil meč a vrhl se k ní.
"Kristi." Řekla jeho jméno. Vyslovila ho pečlivě, jako kdyby ho mohla zkazit.
"Co jsem před chvilkou řekl? Co ten slib?" Vykřikl na ni.
Assu se pokusila něco říct, ale pak si to rozmyslela. Kristi si vzpomněl, jak ji zachránit.
"Sanzio!" Obrátil se směrem k lesu. Po chvilce z něj vyběhla žádaná dívka. Sanzia se krátce podívala na situaci a rozběhla se k nim. Kristi se k Assu sklonil a políbil ji.
"Vydrž." Šeptal. Assu kývla a pořád se mu dívala do očí. Zavíraly se jí, ale dívala se na Kristiho. Nesměla je zavřít. Zemřela by. Sanzia se k nim dostala a vyčarovala si na dlani malou část léčivého světla. Pak ale zaváhala.
"Co se děje? Prosím, vždyť jsi stejně zachránila i spoustu vesničanů!" Vylekal se Kristi.
"Jen mě něco napadlo." Řekla Sanzia zastřeným hlasem. Přemýšlela.
"Tak povídej! Rychle!" Naléhal Kristi. Sanzia se otočila k místu, kde ležela Elow. Několik vojáků ji opatrně zvedalo se země a šetrně ji nesli k lesu. Už se vůbec nehýbala. Zbývalo v ní tak málo posledního života. Nebo už možná žádný. Sanzia sledovala celou cestu vojáků, dokud nezmizeli v lese mezi stromy. Trvalo to a Kristi svíral ruku Assu, jak nejpevněji uměl. Byl zázrak, že ji nerozdrtil. Ale ona stisk také nepovolila. Bohužel z ní síla vyprchávala sama.
"Notak!" Ozval se netrpělivě Kristi. Assu ztrácela vědomí. Ten přímý pohled na Kristiho musela přerušit. Kristi jí položil ruku na tvář.
"Prober se! Assu tohle nesmíš!" Byla to taková hloupost, že Assu celou bitvu prošla téměř bez problémů a po jejím konci měla smůlu.
"Napadlo mě..." Začala Sanzia, "že bychom mohli tu starou magii pohřbít navždy." Navrhla.
"A dál? Co bude s Assu?" Přerušil ji Kristi.
"Myslím, že dokážu vrátit čas. Nejspíš to tak půjde." Oznámila Sanzia. "Ale dám do toho všechny zbytky kouzel, které najdu." Dodala.
"A čas se opravdu vrátí?" Divil se Kristi. Nevěřil tomu.
"Jo. Ta magie úplně zmizí, protože ji všechnu vyplýtvám do vrácení času. Zničím tím vlastně všechna stará kouzla." Chvilku bylo ticho.
"Udělej to!" Vykřikla Assu a znovu se pokusila udržet oči otevřené. Nešlo to.
"Jak daleko bys čas vrátila?" Chtěl vědět Kristi. Věděl, že otázkami jen zdržuje, ale musel to vědět.
"Co třeba na den, kdy... ve městě se mluvilo o výjezdu pobočníků diktátora, mezi nimi i Sottona. Vrátil se jen pan Sotton. Možná, že kdyby se nevrátil... změnilo by to něco?" Sanzia nahlas přemýšlela. Nevěděla to, co bylo důležité.
"Jo!" Donutila se Assu k dalšímu slovu. Sanzia kývla.
"Takže to udělám." Rozhodla se. Vrátí to tím všechny, kdo zemřeli do světa živých. Jenže s nimi i Arimes. Oběť Elow tedy vytvořila jen polovinu příběhu.
"Sanzio, ty ale pořád budeš mít svou moc, ne? Nebude zcela zničená." Napadlo Kristiho.
"Bude. Všechna bude vložena do času. Zbyde mi to, co jsem uměla tehdy." Odpověděla.
"Ale jak postoupí čas, zas se to naučíš, ne?" Namítl Kristi.
"Zvládla jsem to díky boji s Arimes. Když ji Osm zabije dřív, než v téhle přítomnosti, nestane se to. Magie bude navždy pryč." Vysvětlila Sanzia. Postavila se a kolem ní se rozsvítila žlutá záře. Chystala se na těžké a vysilující kouzlo.
"Počkej! A co paměť? Budu si pamatovat, co se stalo? Tehdy jsem ještě neznal Assu a nechci o to přijít!" Zadržel ji na poslední chvíli.
"Paměť všem nechám. Zaslouží si to každý. Jen na Arimes se zaměřím, aby nic netušila." Doplnila nedostatek Sanzia.
"A Sotton." Přidal Kristi. V tu chvíli ucítil, jak mu v náručí leží Assu. Tělo jakoby ztuhlo, ačkoli se svaly konečně uvolnily. Její oči se na něj s odhodláním dívaly, ale už jen prázdně, bez zájmu.
"Poslední z Osmi je mrtvá." Pronesla Sanzia.
"Je čas změnit minulost." Řekl Kristi.
"Ne. Je čas ji znovu prožít. Ale tentokrát jinak." Opravila ho. Kristi odstoupil a Sanzia se s vypětím všech sil snažila čarovat.
"Snad to vyjde." Zašeptala, než se celá přítomnost vrátila dozadu.

NavždyKde žijí příběhy. Začni objevovat